Údolí Říčky, aneb proč bychom se báli mezi jeskyně a skály

autor: Mgr. Radomír Dohnal
Nuda v Brně? Nic takového nemůže být. Stačí se totiž jen trochu odpoutat od jihomoravské metropole, a vydat se kus cesty směrem k zelené hranici lesů, a můžete zažít tolik dobrodružství, často více než je vám libo. Cílem vaší dobrodružné výpravy nechť se protentokrát stane údolí přírodního parku Říčky, vpravdě univerzální místo pro výlet s rodinou a dětmi, romantickou vycházku ve dvou, nebo dobrodružnou výpravu s kamarády-speleoamatéry.

listování v kapitolách článku 'Údolí Říčky, aneb proč bychom se báli mezi jeskyně a…'
« předchozí
  1. Na hřbitov bude ještě dost času
  2. Ztratila se voda
  3. Obroviště jako od Tolkiena
  4. Studená voda je prý zdravá
  5. Neslyšel tu někdo pštrosa?
  6. Budete si hrát, nebo dobudete hrad?
  7. Kompletní fotogalerie k článku
další »

stěnice (49°14'32.469"N, 16°45'45.341"E). V údolí obklopeném stráněmi a smrkovými lesy totiž rychle zapomenete na to, že jste jen kousek od Brna, a civilizaci vám připomene jen projíždějící autobus. Proto po červené směle do hlubin lesů.

Podobně jako při popisu expedice ”Bzenecká dúbrava – cesta za přírodou, pouští mezi loupežníky“ se před vámi otevírá široké pole možností, jak si procházku užít. Trasa sama není náročná, a pokud nebudete bloudit a minete vše obdivování-hodné, urazíte s klidem oněch šest kilometrů za necelé dvě hodinky. Převýšení je minimální, zprvu jen scházíte dolů do údolí Říčky, a pak se nesete spolu s tokem dovádivého potůčku až do civilizace. Minimum blátivých úseků připouští variantu nedělní poobědové vycházky, terén je vhodný i pro terénní cyklovýletníky, a naprosto úžasné je pojmout tuhle mikro-tůru jako dobrodružný výlet s dětmi. Jen kočárek bude asi lepší nechat doma. Určitě ale neuděláte chybu, když se, jen tak pro případ náhody, vybavíte kapesní baterkou. Jeden nikdy neví.

ZTRATILA SE VODA!

Lámat vápenec, kde se vám zlíbí, se jen tak nevyplácí. Malý lom ve skalní stěně, kolem kterého spokojeně bublal hostěnický potůček, o tom ví své. Při vylamování stěny tu kameníci před 130 lety odkryli starý „komín“, do kterého s nadšeným hlasitým hučením potůček svůj tok přesměroval. Kdo nevěří, ať tam běží. V rozbahněné půdě tu koryto potůčku končí, no, prakticky v ničem. Tam, kde začíná skála, končí i potok. Pokud jste už viděli Rudické propadání, přijde vám to bublavé bahnité „nic“ velmi skromné, ale nadšení dětí nezná mezí. Ten potok se tu skutečně ztrácí.

Pochopitelně je tady vhodné těm malým dobrodruhům, i starším zvědavcům, připomenout, že Hostěnický potok tu svou cestu nekončí. Mizí sice někam do podzemí, ale jeho tok dál proudí sítí puklin pod horou, prožene se Ochozskou jeskyní, která je vlastně hned na druhé straně kopce, a vytéká pak znovu ven jako přítok Říčky. Však ještě uvidíte. V pohádkové krajině jeskyní je totiž možné úplně všechno. Odhrabávat listí a bláto, a hledat, kam se ta voda ztrácí, se nedoporučuje. Nu, a pokud tu na jeskyně někdo pořád ještě nevěří, stačí jen ujít kousek po cestě (49°14'26.834"N, 16°45'5.967"E), kde můžete z výšky nahlédnout do samotného nitr


listování v kapitolách článku 'Údolí Říčky, aneb proč bychom se báli mezi jeskyně a…'
« předchozí
  1. Na hřbitov bude ještě dost času
  2. Ztratila se voda
  3. Obroviště jako od Tolkiena
  4. Studená voda je prý zdravá
  5. Neslyšel tu někdo pštrosa?
  6. Budete si hrát, nebo dobudete hrad?
  7. Kompletní fotogalerie k článku
další »


autor:
datum vydání:
13. března 2013


Diskuze k článku „Údolí Říčky, aneb proč bychom se báli mezi jeskyně a skály“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!