Údolí Říčky, aneb proč bychom se báli mezi jeskyně a skály

a země - u Hynštovy ventaroly.

OBROVIŠTĚ JAKO OD TOLKIENA

Se sesypáváním se do údolí ještě nekončíme. Ale vyplatí se opatrně rozhlížet, nejen pod nohy. Zub času si zde se skalami a skalkami vtipně pohrál, a kameny mezi světlými bukovými lesy nabývají nejroztodivnějších tvarů. Někdy jako by vás klamal zrak – nepohnula se ta skála? Možná si s vámi skutečně hrají jen odlesky stínů a světla, anebo tu skutečně žijí Tolkienovi zlobři, kamenní obři, na které nesmí dopadnout sluneční paprsek. Pokud zlobři ve dne spí, rostliny tak určitě nečinní. Zvláště na jaře tu narazíte na překrásnou ukázku jarního aspektu bukového lesa en miniature. Sasanky, dymnivky, prvosenky, tamhle jaterník podléška, onde zase kopytník evropský. Radost pohledět. A najednou se ocitáme v úplně jiné době – jsme totiž jen na dohled tajemné dračí tlamě, obrovské dutině jeskyně Pekárna (49°14'31.513"N, 16°44'45.704"E).

Za stoupání po dřevěných schůdcích to stojí. Svým vstupním portálem, který je široký třiadvacet metrů a vysoký místy až šest, se totiž řadí k našim největším, a hlavně archeologicky nejznámějším, veřejně přístupným jeskyním. Při hledání prehistorických pozůstatků si t