Pod ochranou solárních Baronů

autor: Ing. Antonín Kintl, Ing. Jakub Elbl, Ing. Ivan Tůma Ph.D.
S rychlým rozvojem fotovoltaických elektráren, se zvedla vlna nevole týkající se záboru zemědělské půdy vyskytující se právě pod mnohohektarovými solárními parky. V řadě publikovaných článků se můžeme dočíst, že v České republice denně přijdeme až o 15 ha orné půdy. Toto číslo je v převážné části vztaženo k nevratnému zastavění půdy neboli pokrytí půdy betonem či asfaltem. Ve světě se pro tento jev používá označení „soil silling“. Při pominutí ekonomických, ekologických a environmentálních dopadů samotných elektráren, se naskýtá otázka, zda se „soil silling“ týká i fotovoltaických elektráren? Na ploše elektráren mezi konstrukcemi nesoucími fotovoltaické články, jsou udržovány trvalé travní porosty (TTP), které se jistě nedají s plochou parkoviště nebo překladiště srovnat.

Systémy konvenčního zemědělství hojně praktikovaného v současné době, zanechávají stopu na našem bezprostředním okolí. S půdní erozí, znečištěním podzemních vod a se stopami chemických polutantů se jistě setkal každý. Naproti tomu udržitelné zemědělské systémy by měli vést k dosažení ekonomické a sociální ziskovosti, jakož i ochrany životního prostředí. Z netržního pohledu představuje hospodaření s trvalými travními porosty velký potenciál pro dosažení přirozených ekologických funkcí na zemědělské půdě, mezi které patří zejména druhová biodiverzita, protierozní ochrana, funkce biologického filtru pro srážkovou vodu a její následnou retenci v krajině. U fotovoltaických parků je část půdy zastřešena a část nezastřešena, velké pozitivum je, že veškerá srážková voda není odváděna do nejbližší vodoteče, ale je jí umožněno se rovnoměrně vsáknout do půdy v místě dopadu.

Pro suchozemské rostliny je hlavním zdrojem vody - půda, která slouží jako její rezervoár. Do půdního profilu se voda dostává infiltrací při dešti nebo z tajícího sněhu. Infiltrace dešťových srážek do půd travních porostů je vyšší než u orných půd. Tím je zaručena převážně stálá zásoba podzemní vody, která pozitivně ovlivňuje dostatek vody ve vodních tocích a vodní režim půd v nejproduktivnějších oblastech. Zvýšení půdní jímavosti vody patří mezi základní protipovodňová opatření.

Podzemní biomasa TTP netvoří součást hospodářského výnosu, ale je stabilizační složkou porostu a půdy. Kořenový systém je hlavním zdrojem organické hmoty, která vstupuje do půdy, tím systém trvalých travních porostů zvyšuje obsah organické hmoty a tím i uhlíkatých látek. Víceleté trávy se vyznačují velmi bohatým systémem jemných, silně rozvětvených kořínků. Ve vrstvě půdy do 20 cm se nachází asi 65 – 90 % všech kořenů travinného společenstva. Významný zdroj uhlíku vstupujícího do půdy představují rhizodepozice neboli exsudáty. Uvedené látky vylučují rostliny do půdy v těsné blízkosti kořene, a to s úmyslem podpořit bohatá mikrobiální společenstva vyskytující se právě v této tenké vrstvě půdy (rhizosféře). Množství deponovaných uhlíkatých látek může dle různých autorů dosahovat 10 - 30 % z celkové produkce fotosyntézy.

Údržba travních porostů v areálech solárních elektráren často spočívá v jejich sečení a ve většině případů v ponechání veškeré rostlinného biomasy na pozemku. Ponechaná biomasa je postupně mineralizována (rozkládána) a uvolněné živiny jsou opět využity na tvorbu nadzemní a podzemní biomasy, která se na daném pozemku může i hromadit.

Trvalé travní porosty zaujímají v České republice významnou plochu, která činí přes 23 % výměry zemědělské půdy, přičemž jejich rozloha se stále zvyšuje, s nemalým vlivem fotovoltaických elektráren. Louky a pastviny jsou od pradávna součástí kulturní krajiny. Travní porosty představují významný krajinný prvek, který při zvládnutí a respektování jejich biologických a ekologických zákonitostí může významně napomáhat ke stabilizaci širších ekologických vazeb v krajině. Jsou vhodným prostředkem k uvedení orné půdy do klidu, kdy je v případě potřeby půdy v produkční sféře možný její rychlý návrat. TTP představují použitelný systém k udržení, popřípadě regeneraci půdní úrodnosti. Je otázkou, v jakém stavu bude půda v době skončení životnosti fotovoltaických elektráren a po jejich odstranění z pozemku.

Tyto pozemky jsou po dobu životnosti elektrárny chráněny před některými negativy zemědělské činnosti. Trvalý travní porost eliminuje vznik eroze na rozdíl od pozemků s aktivní zemědělkou činností. Nedochází k utužování půdy pojezdy těžkou zemědělskou technikou při nevhodné půdní vlhkosti. Na tyto pozemky nejsou ve zvýšené míře aplikovány chemické prostředky a je zde také minimalizována možnost kontaminace podzemních vod dusičnany z hojně požívaných minerálních hnojiv.

Půda zabraná fotovoltaickými elektrárnami, může po skončení jejich životnosti a odborné demontáži konstrukčních prvků a vlastních panelů představovat svým způsobem zakonzervovanou půdu, později po určitých opatřeních využitelnou opětovně pro zemědělství oproti půdě navždy ztracené zaasfaltováním či zabetonováním.




autor:
Ing. Antonín Kintl, Ing. Jakub Elbl, Ing. Ivan Tůma Ph.D.

datum vydání:
5. ledna 2015


Diskuze k článku „Pod ochranou solárních Baronů“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru




Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2022 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.