Charles již uskutečnil několik bizarních experimentů, jejichž účelem bylo zjistit, jak se žije vybraným druhům zvířat.

Mj. si tak hrál na jezevce ve velšských lesích, na vydru v řekách Exmooru či na jelena v západní části Skotské vysočiny. Samostatnou zmínku si zaslouží také pokus, v rámci kterého coby liška prozkoumával obsah popelnic v londýnském East Endu. Své zážitky z těchto akcí shrnul v knize s příznačným názvem Being a Beast.

Proč to vlastně dělá? „Existuje mnoho odpovědí. Jednou z nich je, že jsem chtěl lépe vnímat krajinu,“ vysvětlil v článku pro The Conversation.

Foster, kterému nedávno byla udělena tzv. Ig Nobelova cena za „úspěchy, které lidí nutí se smát a pak přemýšlet“ je přesvědčen, že drtivá většina z nás už dávno zapomněla na své evoluční kořeny. Nyní se cítíme být nadřazení a to, kým jsme kdysi byli – a odkud jsme přišli – raději vytěsňujeme z našich myslí. A právě to je jednou z hlavních příčin toho, proč se k přírodě často chováme tak macešsky.

„Až budete příště v tichém lese, dřepněte si na všechny čtyři, přičichněte k zemi, olízněte listy…. Bylo by troufalé říct, co budete objevovat. Tam venku čekají velká tajemství,“ vyzval čtenáře.

Tak co – nechcete to někdy také zkusit?