Národní park Šumava

autor: Lenka Kadlíková
Zelená střecha Evropy, jak se Šumava někdy nazývá, patří i přes ekologické katastrofy které ji v minulosti postihly, k nejzachovalejším přírodním lokalitám u nás.


Význam

Díky své poloze blízko hranic je zde relativně zachovaná příroda. Národní park Šumava zahrnuje ty nejcennější šumavské lokality, mezi které patří především ledovcová jezera, zbytky pralesovitých porostů a další cenné lokality které je třeba chránit.

Přírodní poměry

Základ dnešního masivu Šumavy a Bavorského lesa vznikl při alpínském vrásnění v třetihorách asi před 60-ti milióny let. Jako jedno z nejstarších evropských pohoří je tvořeno horninami prahorního a prvohorního stáří, zejména žulou rulou a svorem.

Tvář pohoří dále dokreslilo působení ledovců v dobách ledových. Jako pozůstatek těchto dob zbyla na Šumavě četná rašeliniště a ledovcová jezera, která jsou významným zpestřením hydrologických poměrů Šumavy i Bavorského lesa. Činností ledovců vznikly také kary. Po ústupu ledovců pak za nashromaděnými morénami zůstala již zmíněná ledovcová jezera.

Šumava leží na rozhraní klimatického vlivu atlantského a kontinentálního podnebí. Typické jsou pro ní relativné malé rozdíly v teplotách a srážkových úhrnech mezi létem a zimou. Zejména ve vyšších polohách převládá chladné a vlhké klima.

Šumava je zalesněné zaoblené pohoří s častými náhorními plošinami a místy vystupujícími vrcholy největších Šumavských hor. Na Šumavě pramení také několik řek, které dokreslují svými údolími ráz krajiny. Šumava i Bavorský les tvoří hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem.

Flora

I přes kritická období je hlavní šumavskou vegetací les. Převažují smrky a buky. Floristické bohatství tohoto území nespočívá v druhové rozmanitosti, ale především v prolínámí přírodních a umělých ekosystémů.

Fauna

Šumava je domovem především původní středoevropské zvířeny. Chybí tu pouze dříve zde hojně se vyskytující větší šelmy jako je medvěd a vlk. Asi nejznámější šelmou žijící v šumavských lesích je zde znovu vysazený rys ostrovid. Unikátní je především fauna rašelinišť, kde se vyskytují i severské druhy, zejména bezobratlých. Tyto druhy se do těchto končin dostaly spolu s ledovcem v době ledové. Mokřady a rašeliniště jsou zařazeny do seznamu mezinárodně významných mokřadů, do tzv. Ramsarské konvence.

Vznik národního parku

Rozsáhlé území při jihozápadní hranici České republiky, Rakouska a Německa bylo vyhlášeno za národní park v roce 1991. Jedná se o náš dosud největší národní park.

Turistické trasy

Šumava je pokryta poměrně hustou sítí cyklotras i tras pro pěší. Nemálo z nich vede i do sousedních zemí.

Správa

Správa národního parku a CHKO Šumava sídlí ve Vimperku Adresa: 1.máje 260, Vimperk, 385 01 Email: vimperk@npsumava.cz Web: www.npsumava.cz

Zdroje
Národní parky české republiky (Ministerstvo životního prostředí)



autor:
datum vydání:
15. června 2004


Diskuze k článku „Národní park Šumava“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!