Jak se hadi svlékají z kůže a proč jsou při tom skoro slepí

Když se v červenci touláte po lukách nebo podél zahrad, často narazíte na „hadí košilky“ – průhledné, tenké zbytky kůže. Červenec je totiž pro české hady, jako je užovka obojková (Natrix natrix), obdobím intenzivního růstu, se kterým se pojí jedna z nejzajímavějších fyziologických proměn v živočišné říši. Svlékání kůže.

Svlékání jako nutnost

Hadi, na rozdíl od savců, nerostou postupně. Jejich kůže je poměrně nepružná a omezuje je v pohybu i růstu. Aby mohl had zvětšit svůj objem, musí se své staré kůže zbavit.

V tomto období, kdy je v přírodě dostatek potravy (žáby, hlodavci), had rychle přibírá. Stará pokožka mu začne být těsná. Had si proto najde hrubý povrch, jako je kámen, kůra stromu nebo větev, a o něj svou starou kůži začne postupně „odírat“.

Celý proces je velmi vysilující. Had se musí z kůže doslova „vysoukat“ od hlavy až k ocasu, přičemž se kůže obrací naruby, podobně, jako když si vy svlékáte ponožku. Pokud je svlečka (košilka) vcelku, je to důkaz, že had je zdravý, v dobré kondici a že má vyhovující prostředí.

Proč jsou teď při svlékání hadi „slepí“?

Možná jste si všimli, že hadi před svlékáním vypadají trochu jinak. Jejich oči jsou zakalené, jakoby „mléčné“. Není to tím, že by ztráceli zrak. Před vlastním svlékáním se totiž pod starou kůží vytvoří vrstva tekutiny, která usnadňuje oddělení staré pokožky. Tato tekutina se dostane i pod brýle (průhlednou šupinu, která chrání oko), což vytváří onen zamlžený dojem. V této fázi je had zranitelnější a méně pohyblivý, protože vidí velmi rozmazaně.

Proč někteří hadi svlečku „roztrhají“?

Pokud najdete v lese nebo na zahradě jen cáry kůže, neznamená to vždy, že je had nemocný. Důvodů může být několik:

Nedostatek vlhkosti: Had potřebuje během svlékání prostředí s určitou vlhkostí. Pokud je léto příliš suché a had nenajde úkryt (např. hromadu tlejícího listí), kůže zaschne a při pohybu praská.

Parazité: Klíšťata nebo roztoči pod kůží mohou narušit celistvost svlečky.

Mechanické poškození: Pokud se had svléká v terénu s ostrými kameny nebo trním, kůže se může přetrhnout.

Jak dlouho trvá, než se had svlékne?

I když se nám může zdát, že svlékání trvá dlouho, samotný proces „vysoukání“ se z kůže (když už had našel správný kámen) trvá u zdravého hada v dobré kondici obvykle jen 10 až 30 minut. Je to velmi rychlý „restart“ systému. Pokud proces trvá hodiny nebo dny, je to jasný signál, že had je nemocný, podvyživený nebo trpí napadením parazity.

Co říká svlečka jako „chemická stopa“?

Hadí kůže je pokryta komplexní směsí látek, především lipidů (tuků), vosků a bílkovin. Tyto látky se na povrchu kůže neustále obnovují. Jsou to vlastně chemické podpisy, které fungují jako unikátní pachový profil jedince.

Had dokáže pomocí svého rozeklaného jazyka (který sbírá molekuly pachu a přenáší je do tzv. Jacobsonova orgánu na patře) rozpoznat z „vůně“ kůže nejen druh druhého hada, ale i jeho pohlaví a hormonální stav.

Chemické složení tuků na povrchu kůže se mění s věkem a aktuálním zdravotním stavem. „Vůně“ mladého hada je odlišná od „vůně“ starého jedince. Pokud je had nemocný nebo má parazity, jeho pachový profil se mění (vylučuje jiné spektrum těkavých látek), což ostatní hadi dokážou okamžitě zaregistrovat.

Když had odloží svou košilku, nezbaví se jen starého obalu. Zároveň na místě zanechá chemický otisk, který funguje jako „nástěnka“.

I po svléknutí zůstávají v kůži zbytky feromonů (pohlavních hormonů). Pokud je svlečka čerstvá, může sloužit jako navigace pro opačné pohlaví. Samec, který narazí na čerstvou svlečku samice, dokáže z jejích zbytků „přečíst“, že v blízkosti žije vhodná partnerka, a začne ji podle pachu následovat.

I když hadi nemají revíry tak striktně vytyčené jako vlci nebo srnci, jejich pachové stopy fungují jako neviditelné hranice. Svlečky roztroušené v okolí úkrytu vysílají signál: „Tento prostor je obsazený.“

Pro lidský nos je svlečka téměř bez zápachu – cítíme maximálně mírnou zatuchlost nebo vůni suchého listí. Nicméně, pokud byste měli možnost přivonět si k hadovi (zejména v období říje), ucítili byste velmi specifický, pronikavý až „pižmový“ zápach.

Tento pach je výsledkem práce kloakálních žláz. Tyto žlázy produkují hustou, páchnoucí tekutinu, kterou had během svlékání potírá celé své tělo. Tímto „parfémem“ had vlastně nasycuje svou novou kůži. Je to jeho způsob, jak se „označkovat“ po restartu, kterým svlékání je.

Rozdíly mezi druhy českých hadů

Ačkoliv je princip stejný, kvalita a způsob svlékání se u našich hadů liší podle prostředí, ve kterém žijí:

Užovka obojková: Tento náš nejběžnější „vodní“ had má vysoké nároky na vlhkost. Právě díky tomu, že se často zdržuje u vody, bývají její svlečky (košilky) velmi pevné a celistvé. Pokud užovka obojková v době svlékání nemá dostatek vlhkosti, kůže jí může začít praskat a svléká ji po kouscích, což je pro hada velmi nepříjemné a může to vést až k infekcím.

Užovka hladká: Tato užovka žije na sušších, slunných stanovištích, často na kamenitých stráních. Její kůže je přizpůsobena drsnějšímu prostředí. Je menší a nenápadnější. Její proces svlékání je velmi efektivní. Často se svléká v úzkých štěrbinách mezi kameny, které jí pomáhají „zachytit“ okraj staré pokožky.

Užovka stromová: Náš největší had, který skvěle šplhá. Protože tráví hodně času v korunách stromů nebo na keřích, je její kůže velmi odolná vůči oděru. Užovka stromová si pro svlékání často vybírá místa s jemnou strukturou, jako jsou husté větve stromů nebo škvíry v kůře starých dubů. Její svlečky bývají velmi dlouhé a díky její velikosti jsou v lese naprosto nepřehlédnutelné.

Zmije obecná: Zmije má specifický problém. Žije na chladnějších, vlhčích místech, ale vyžaduje hodně slunce. Svlékání zmije je energeticky mnohem náročnější než u užovek. Často můžete najít svlečky zmijí, které jsou velmi křehké. Zmije je také v období před svlékáním (kdy je „mléčná“) mnohem podrážděnější a agresivnější, protože kvůli zhoršenému vidění ztrácí svou hlavní obrannou výhodu, možnost rychlého úniku.

Mýtus o tom jak hadi své svlečky jedí

Existuje rozšířený mýtus, že hadi své svlečky požírají, aby doplnili živiny. U volně žijících českých hadů (užovky, zmije) to není pravda. Had po svléknutí svou „košilku“ prostě nechá na místě. Často se stane, že svlečku rozfouká vítr, rozmočí déšť nebo ji odnese hmyz (např. mravenci nebo brouci, kteří ji dokáží rozložit). Právě proto možná tento mýtus vznikl. Některé druhy hadů v zajetí nebo v extrémně chudých podmínkách mohou kůži skutečně pozřít, aby recyklovali bílkoviny, ale v české přírodě je to extrémně vzácný jev.

Svlečka jako ochrana před nemocemi?

Už od dob starého Řecka se věřilo, že hadí košilka má léčivé účinky. V lidovém léčitelství se kousky svlečky přikládaly na rány nebo se nosily jako amulety pro štěstí a ochranu před nemocemi. I když moderní medicína tyto „zázračné“ účinky vyvrátila, kůže hadů je fascinujícím materiálem. Skládá se totiž převážně z keratinu, tedy stejné látky, ze které máme my lidé vlasy a nehty.

Svlékání je tak přesné, že na kvalitní svlečce můžete pod lupou vidět i drobné detaily, jako jsou otvory pro čichové jamky nebo dokonce otisky břišních šupin, které hadovi slouží jako „pneumatiky“ při pohybu v terénu. Pokud najdete svlečku, zkuste se na ni podívat proti světlu, uvidíte přesnou mapu hadího těla, která vypadá jako průhledná, jemná krajka.

Pokud chcete hadům pomoci, aby se svlékali bez problémů, nejlepším řešením je vytvořit tzv. hadník. Stačí hromada větví, na ni navrstvit kameny a proložit to trochou listí nebo trávy. V takovém „hadím hotelu“ vznikne mikroklima, které je pro svlékání naprosto ideální, je tam vlhko, tma a dostatek hrubých povrchů, o které se had může „otřít“.

Svlékání je pro hada doslova restart. Po něm je had čilejší, má jasnější barvy (protože stará kůže byla zašlá) a je připraven na další lov a růst.