Symbióza v našem životě
Tedy - v tomto smyslu může symbióza být pro jednoho asociovaného jedince výhodná (+), nemusí mít žádný význam (efekt nula), nebo je pro jedince záporná (-). Je velmi těžké určit, do jaké míry je ten či onen vztah pro koho výhodný. Jedná se o takovou křivku, jež prochází od plusu k mínusu.
Oboustranně výhodný vztah se nazývá mutualismus. Dále každý ekolog rozlišuje fakultativní mutualismus, jaksi volný vztah dvou druhů. Můžeme ho přirovnat k žití muže a ženy "na psí knížku". Druhý termín, obligátní mutualismus, tedy, v duchu metafory, znamená sdílení společné domácnosti po dvaceti letech. Uveďme si pár příkladů za všechny.
Kráva má několik žaludků, ale ani to jí nestačí. V bachoru navíc má bohaté mikrobiální společenstvo nálevníků - obrvenek, bakterií. Tito běžně tráví celulózu z rostlin. Díky těmto mikroorganismům by kráva strávila i bavlněné tričko (nezkoušet, z toho by vaše maminka radost neměla). Natrávená celulóza je pak bakteriemi odevzdána tělu krávy, které si vyzíská zbylou energii. Bakterie jsou nevratně přizpůsobeny k životu uvnitř krávy a kráva se neomylně živí travinami. V tomto případě je mutualistický vztah obligátní.
Někdy je mutualismus pro jednoho či oba symbionty fakultativní - nepovinný. Mykorhizní houby mohou žít buď v půdě, nebo na kořenech rostlin v symbióze. Pro rostliny je však přítomnost mykorhizů klíčová. Přes 80 procent druhů se bez nich neobejde. Ostatně, k volnému oboustranně výhodnému vztahu nemusíme chodit daleko: psi a kočky přinášejí člověku užitek, ale mnoho opuštěných mazlíčků zdivočí a bez pána se obejde (samozřejmě, to neplatí u výstavních angorských koček, které myš nikdy neviděly).
Z nabídky kombinací znamének + - 0 občas vypadne i jednostranně výhodný vztah. Konečné rozdělení k jednotlivým pojmům závisí na tom, jestli ten druhý účastník vztahu trpí (a jakým způsobem se to děje), či zda je mu to jedno.
Pozastavme se nejprve u komenzalizmu. Komenzál je ve výhodě a ten druhý stoicky mlčí. V našem těle se přiživují milióny bakterií a hub - mikroflóra žije na kůži, v ústech, v trávicím traktu, uritogenitálním traktu (močová vylučovací soustava), ba i ve spojivkách. Nejsem schopen rozlišit, kdy se jedná o oboustranně výhodný vztah, ale jsem si jist, že minimálně ve spojivkách nám mikroby užitek nepřinášejí. Ani roztoč trudník, který se vyskytuje u 20 % lidské populace, pravděpodobně větší újmu hostiteli nezpůsobuje.
Člověk je tvor nejen společenský, ale i symfilní. Symfilie je stav, kdy jeden druh chová či pěstuje jiný, aby si získal potrav.
V hodinách přírodopisu na prvním stupni jsme se učili o lišejnících: symbióza houby a řasy. Jak to ale bývá, není to tak jednoduché. Většina biologů popisuje tento vztah jako lichenismus, protože se tu smazává hranice mezi spoluprácí a parazitizmem. Houba si totiž řasu spíše zotročila a vysává z ní živiny, čemuž řasa jen nečinně přihlíží.
To už se dostáváme k podloudným a značně nekooperativním vztahům. Opět metaforicky a s rezervou, parazitizmus je jako alimentační poplatek na děti. Jeden využívá druhého. Ale pozor! Parazit si dá sakra pozor, kdy svého hostitele zabije. Pokud by to bylo v nevhodný čas, umře s ním i cizopasník - parazit. Podle jedné studie čtyři pětiny všech druhů cizopasí! Biologie je tedy z valné části parazitologií. Na člověku parazitují viry, bakterie, houby, prvoci, i mnoho makroskopických živočichů, jako je blecha.
Pár příkladů:
Kořenohlavci
Tenkohlavec liščí
Zavíječ kukuřičný
Už bude brzy konec, zbývá již jen pár odborných termínů.
Amenzálizmus je stav, kdy ani jeden nemá z vztahu výhody, ale na jednoho to naopak má negativní dopad. Jediný příklad, který jsem našel, popisuje štětičkovce Penicillinum, který brání v růstu bakteriím díky svým mimovolným tělním výměškům.
Symbióza může být i kompetiční, znamená to, že jeden organismus soutěží s druhým o místo v přírodě. Principem je takzvaná vláda červené královny, která je vlastně něco jako boj dona Quijota proti větrným mlýnům. Oba druhy totiž stále přezbrojují a zlepšují se, ale nikdy jeden z nich nevyhraje. Rostlina vynalezne trny, živočich tvrdé zuby a jazyk, rostlina syntetizuje jedovaté alkaloidy, živočich si vypěstuje imunitu, ...
Takzvaná endosymbióza je termín vědců z arizonské univerzity. Vysvětluje vznik života jako spolupráci několika praorganismů. Podle této teorie buňka sestává z mitochondrií, které byly dříve bakteriemi, u rostlin chloroplastů, které jsou prapůvodní sinice, či z bičíků, které jsou známe jako spirochety. Celá buňka tedy sestává z mnoha organismů, které kooperovaly do té míry, že je vnímáme jako jeden organismus, či jednu buňku. O této teorii pojednává citovaná kniha Lynn Margulisové.
Nakonec bych vám všem chtěl popřát, aby vaše vztahy byly do nejvíce mutualistické. A když ne, alespoň jednejte v duchu neutralistické symbiózy - to je poslední termín, který značí, že dva druhy spolu vlastně ani nekooperují, ani si neškodí.
Zdroje:
Margulisová, L. (2004): Symbiotická planeta. Nový pohled na evoluci, ACADEMIA
Kočárek, E. (2003): Vybrané kapitoly z lékařské ekologie a parazitologie
Rabšteinek, Poruba, Skuhrovec: Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty ve fotografii
Zimmer, C. (2005): Vládce parazit, nakl. Paseka
Biolib.cz
Přírodovědná fakulta Masarykovy univerzity
http://www.ublg.lf2.cuni.cz