Natáčení zvuků z přírody - díl 2

autor: Ing. Vladimír Anděl
Vyjdeme-li si s mikrofonem do přírody a slyšíme tam něco zajímavého, ještě to neznamená, že se nám to povede dobře natočit.

Náš sluch si mezi zvuky dokáže vybírat to důležité a tak až při poslechu doma zjistíme, že jsme s hlasy ptáků natočili i auta v dálce (délka 226kB). Něco se dá i dodatečně v počítači odfiltrovat (délka 218kB), ale už to není ono.

Některé zvuky jsou sice zajímavé, ale slabé. Dva ptáci dohadující se o své teritorium bývají od sebe tak daleko, že s běžným stereomikrofonem máme v záznamu spoustu dalších zvuků (délka 342kB) Pro natáčení z dálky by bylo potřeba mikrofon doplnit parabolickým zrcadlem a v tomto případě dva mikrofony, dvě zrcadla a dva lidi pro jejich směrování. To vše ale nenápadně, abychom ptáky nevyplašili. Před mnoha lety jsem nahrál pomocí 70 cm parabolického zrcadla a dynamického mikrofonu kosa ze vzdálenosti 20 m (délka 274kB).

Mikrofon a záznamový přístroj mívá často špatnou odolnost proti silným rádiovým signálům (délka 102kB). Proto mobil při natáčení vypínáme. Hlásí se své síti v pravidelných intervalech, i když nás nikdo nevolá.

Mikrofon se musíme naučit správně držet. Nešoupat prsty po držadle a ze šňůry udělat smyčku, jejíž konec držíme pouze mezi prsty - nesmí se dotýkat mikrofonu. Jen tak zajistíme, aby se případné šoupání šňůry o cokoliv nebylo slyšet v záznamu (délka 106kB). Je též možné pro mikrofon použít fotografický stativ, ale ne vždy je to praktické.

Na volbě vhodného mikrofonu je závislá kvalita zvukového záznamu. Zaznamenávané zvuky jsou většinou slabé a tak rovnou zapomeňme na mikrofon vestavěný v kazetovém magnetofonu nebo v kameře. Ten nám dobře nahraje hluk přístroje a občas i něco z okolí. Proto musíme použít externí mikrofon. Máme možnost výběru mezi mikrofony elektretovými, kondenzátorovými a dynamickými. Při výběru mikrofonu bychom měli vědět, jaký mikrofonní vstup má náš záznamový přístroj. Starší magnetofony měly citlivý vstup vhodný pro dynamický mikrofon. Moderní přístroje, zvlášť pokud jsou vybaveny vestavěným elektretovým mikrofonem, mají obvykle vstup s nižší citlivostí vhodný pro elektretový nebo kondenzátorový mikrofon a lepší přístroje, určené zpravidla pro profesionální použití, mají citlivost přepínatelnou. Některé kamery mají do mikrofonního vstupu připojené napájení, takže lze použít elektretový mikrofon bez baterie. To zase nedělá dobře dynamickému mikrofonu. Proto je u těchto přístrojů nutné dobře číst návod.

Elektretové a kondenzátorové mikrofony mají obvykle rovnou frekvenční charakteristiku přes celé slyšitelné pásmo. Zejména kondenzátorové mikrofony jsou citlivé i na infrazvuky a pohyby vzduchu, což je problém při práci v terénu a s některými, zejména s velkými typy kondenzátorových mikrofonů se venku nedá dělat vůbec. Kondenzátorové mikrofony mají proti elektretovým nižší šum, ale jsou podstatně dražší. Většina typů dynamických mikrofonů má frekvenční průběh zvlněný a proto mají, podobně jako reproduktorové soustavy, svůj charakteristický zvuk. Některé typy jsou vhodné např. pro zpěv a jiné pro snímání hudebních nástrojů. Mikrofony určené pro zpěv by měly být odolnější proti foukání větru. V každém případě by mikrofon při použití venku měl mít ochranu proti větru, obvykle speciální molitanový návlek. Ten lze koupit v prodejnách s hudebními nástroji.

Důležitým parametrem u mikrofonů je jejich směrovost. Ta je důležitá zejména pro potlačení nežádoucích hluků. Mikrofon může být citlivý na akustický tlak, potom slyší ze všech směrů stejně a má tedy kulovou charakteristiku. To jsou v podstatě všechny levné elektretové a mnoho dynamických mikrofonů. Mikrofon citlivý na akustickou rychlost je citlivý zepředu a v opačné polaritě zezadu a má charakteristiku osmičkovou. Tyto mikrofony nejsou pro amatérské použití rozšířené a najdeme je spíše někde ve studiu. Kombinací obou principů vznikne kardioidní charakteristika, kde zadní směr je potlačen. Maximum je velmi široké, takže spíš můžeme mluvit o lepším potlačení úzkého úhlu zezadu. Tyto mikrofony se používají často a pro natáčení zvuků v přírodě je lze doporučit.

Některé speciální mikrofony mají směrovost větší, i když závislou na kmitočtu. Jsou to mikrofonní pušky a mikrofony doplněné parabolickým zrcadlem. Vyšší směrovost zpravidla začíná až na kmitočtu, kde je délka zvukové vlny menší, než rozměry mikrofonu a směrem k vyšším kmitočtům se směrovost zvětšuje.

Mikrofonní puška je v podstatě trubka s malými otvory nebo štěrbinou po celé délce a na jejím konci je umístěný mikrofon. Pro zvuky přicházející zepředu se neuplatní, ale potlačuje zvuky ze stran. Krátké 'polopušky' můžeme vidět třeba při natáčení filmů, kde mikrofon má být mimo záběr kamery. Ty delší se používají pro odposlouchávání a pro natáčení vzdálenějších zvuků v přírodě. Nevýhodou pušky je, že nezesiluje. Její základní citlivost zepředu je stejná, jako citlivost samotného mikrofonu.

Parabolické zrcadlo lze použít k libovolnému typu mikrofonu. Je sice podstatně rozměrnější, ale protože do mikrofonu soustředí zvuk z velké plochy, zejména na vysokých kmitočtech má značné zesílení. Slyší třeba náramkové hodinky na vzdálenost 10m, nebo rozhovor ze vzdálenosti až 100 metrů. Nevýhodou paraboly je, že ji v provedení pro mikrofony snad nikdo sériově nevyrábí. A tak si ji někteří vyrábějí sami, každý dle možností. Je však mnoho firem zabývajících se tvarováním plexiskla a mohli by byli schopni zkopírovat tvar zrcadla od satelitního přijímače. Zrcadlo od satelitu je sice též použitelné, ale zbytečně těžké a jeho neprůhlednost vadí při směrování.



autor:
datum vydání:
1. července 2004


Diskuze k článku „Natáčení zvuků z přírody - díl 2“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!