Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   —   Obchod.Bejvávalo.cz   —   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Jak se vybavit na horskou tůru

autor: Miroslav Skokan
Pokud se chystáte do horské oblasti jako jsou třeba Roháče, Tatry a podobně je potřeba aby jste se na cestu náležitě vybavili a řídili se několika důležitými pravidly.


BOTY

V případě že chcete lézt po horách jsou pořádné škráby v podstatě nejdůležitější věcí na kterou je třeba brát zřetel. Zapomeňte na oblíbené "prestižky" nebo běžecké boty od ADIDASu. Ne že by se v tom jít nedalo, ale nelze to rozhodně doporučit.

Prostě s kvalitními botami si v horách můžeme dovolit přejít skoro cokoliv a nemusíme se zcela přizpůsobovat počasí. V tom je ten vtip. Boty musí být rozhodně kotníkové aby došlo k fixaci spodní části nohy. Tuto konstrukci oceníte především při sestupech suťovitým terénem.

Určení optimální velikosti boty při koupi je celkem věda. No, výpočtový vzorec vám na to tady asi nenapíšu, ale nutno dodat, že je rozhodně lepší mít botu mírně volnější než cítit palec. Druhá strana mince je ale ta, že volná bota, i když do ní narveme ponožku může ztrácet funkci aktivní opory do stran a při delší tůře je celkový pocit z chůze opravdu nepříjemný. Podle mého mínění by bota měla mít velikost "tak akorát na nohu" když máte navlečenou silnější ponožku.

V nynější době je škála nabízených bot poměrně široká a musíme si uvědomit do jakého terénu je budeme používat. Do hor bych rozhodně doporučil boty s co nejmenším počtem švů a největším obsahem kožených částí. Textilní povrchy některých pohorek sice lépe větrají ale ostré kameny a zápěry při lezení je můžou (a většinou se tak i stane) poškodit.

Parametr nepromokavosti je spíše věcí cestovního komfortu než absolutní nutností. Vnějšek by jsme rozhodně měli naipregnovat. Toto vyřeší většinu nepříjemností typu "cákající voda a kaluže". V posledních letech už se v této turistické obuvi stalo standardem využívání speciálních tkanin typu "Goretex" které zvyšují komfort jednostrannou propustností směrem ven. V případě že máte zálusk na celokoženou botu, je membrána spíše do počtu. Vybírání bot podle barvy a ceny je v podstatě hloupost. Podrážka VIBRATI a membrána GORETEX ještě neznamenají že se jedná o botu která vám suprově sedne a po dvou letech ji nevyhodíte. I když jistá garance kvality těchto dílů zde určitě je.

PONOŽKY na nožky jsou stejně důležité jako celá bota. Existuje spousta druhů syntetických vláken které jsou mnohem odolnější a vyztužené v místech kde je největší kontakt chodidla s botou. Zvyšuje se tím celková kontrola nohy (resp. boty jako přenosového média síly) a samozřejmně komfort. Odvod potu a par a šetření vnitřní membrány bot jsou jednou z jasných výhod kvalitních ponožek, jejichž cena však mnohdy přinejmenším nepříjemně překvapí.

BATOH

Za daných okolností nebudeme mluvit o vícedenních tůrách ale výlet se základnou v nějakém bodě v podhůří. Od toho se bude odvíjet také počet věcí které s sebou musíme táhnout na hřbetě. Zlaté pravidlo zní "nutné minimum". Každé kilo navíc znesnadňuje výstup a otravuje nám život. Jaký batůžek si s sebou vzít?

Velikost by měla být přiměřená počtu věcí které s sebou budeme do výšin brát. Zbytečné jsou habánské batohy a polokrosny se kterýma se nám bude akorát špatně lozit a budou nám překážet. Kapacita by ale zase neměla být příliš malá aby se tam vlezlo vše nutné.

To je co? dobrá rada nad zlato, a v podstatě jsem nepředal žádnou užitečnou informaci... Jako důležitý parametr v tomto případě považuji i u malého batohu úchyt batohu přes pas. Nemusí se nutně jednat o polstrovaný pás, ale ve výstupech a lezení po řetězech je fixace batohu celkem důležitá. Stejně tak přiměřené polstrování zad. Jako dobrou vychytávku, která pronikla do výroby batohů z cyklistických závodů považuji tzv. Camel Bag systém. Vnitřní kapsa naplněná vodou a "brčko" přímo v popruhu batohu je rozhodně užitečná věc, ale musí se o to taky člověk trochu starat. Ale vraťme se k velikosti batohu jako takového - ten se odvíjí od poštu věcí které s sebou chceme brát a to jsou:

VODA - nejdůležitější z důležitých prvků které musíme chca nechca táhnout a to minimálně 2 - 2,5 L na osobu nebo víc... Když se de do kopce tak se člověk holt potí a tělo někde tu vodu brát musí. Bez jídla se vydržet dá ale bez vody je to horší - nespoléhejme na horské potůčky a plesa.

PLÁŠTĚNKA - nestabilní počasí je horská klasika. Když vrazíme za ranního rozbřesku svitem slunečním a oblohou tyrkysově modrou, ještě to neznamená že nemůžeme dojít promrzlí a mokří jako slepice. Slepičí efekt se dá do značné míry zredukovat právě velkou šprckou jménem pláštěnka... Alternativou může býr membránová bunda (ale to už jsme s cenou úplně jinde)

OBLEČENÍ - musí být adekvátní vůdči podmínkám. Vždy počítejme s nejhorším. Tedy i v létě teploty nepřekračující 5°C. Vítr, déšť, nebo naopak ostré slunce (tedy před tím než vyrazíme do terénu tak to chce minimálně obličej napatlat opalovacím krémem - na horách to peče víc). Do high-end materiálu co se týče poměru objem/účelnost patří rozhodně moderní vychytávka jménem SOFTSHELL. Nicméně cena opět odpovídá tomu že se jedná o "exkluzivní" sportovní zboží. Tedy není to budna za 500,- ale za slušnej softshell dáte od 2000 - 2500 a výš. Každopádně v případě že shell nemáte platí pravidlo "více slupek více hřeje" a dobré aktivní spodní prádlo zvyšuje celkový komfort asi víc než drahá vnější vrstva. Pokud tedy máte peněz pomálu a rozhodujete se mezi drahou bundou, softshellem a aktivníma spoďárama a obyč budnou v ceně kolem 1000 - 1500 (vietnamce necháme tentokrát mimo hru) tak doporučuji vícevrstvé oblékání s dobrými spodky. Huňaté svetry s objemem menší deky laskavě nechejme na chatě. Jejich macatost by byla přinejměnším nepraktická.

JÍDLO

na celý den zabírá taky spoustu místa v batohu. Jedná se však o individuální záležitost. Osobně, když jsem celý den v zpářahu, jím pomálu. Tučná slanina a croissant nejsou tím pravým obědem na výstup. Strava by měla obsahovat víc než tuky a sůl spíš sacharidy a měla by být lehce stravitelná. Po šrutce uzenýho se de těžko i do schodů, natož po suti a skalách. Sušenky a oplatky jsou skvělá volba už jen pro to, že se o ně můžete rozdělit :o)

Alkohol se s tímto druhem sportu naprosto vylučuje. Jednak chvilka nepozornosti nebo špatné koordinace může být hodně nebezpečná a taky alkohol notně dehydruje.

CO S SEBOU DÁL

Léky které potřebujete, zavírací nůž, náhradní ponožky, špagátek, zapalovač ... a takové ty věci co vás napadnou že by se mohly hodit. Rozhodně to chce mobilní telefon který doporučuji dát do nějakého nepromokavého obalu ! Nezapomeň si vzít sluneční brýle s UV filtrem - ty od kluků z východu opět nedoporučuji. Věci ke kterým budete přistupovat častěji není špatné si dát do ledvinky.

CO S SEBOU BRÁT NEMUSÍTE - POKUD JEDETE SE MNOU

Mapu, GPS, Lékárničku, Jistící lano, karabiny.

ZÁSADY PŘI POHYBU NÁROČNÝM TERÉNEM - tohle si uložte do makoviček !!

Pohyb náročným terénem se značnou členitostí a nutností opatrnosti (úzké chodníky s "rychlovýtahy" atd.) provádníme pomocí menších kroků. V případě že jdeme po úzké pasáži fixujeme pohled na terén před námi což pomáhá bezpečnému překonání tohoto úseku. Není dobré se v těchto případech dívat dolů nebo se "kochat". Bungee jumping bez lana nepatří mezi nejzdravější kratochvíle.

Ocelová lana a řetězy jsou běžné ve frekventovaných oblastech kde je terén natolik náročný že jej chůzí prostě nepřekonáte. Kotvení lan a řetězů v terénu odpovídá logice fixního lana s mezikotvením. Ocelové lano nebo řetězy nejsou pružné, a rovněž nejsou ukotveny pomocí uzlů, které jinak trochu tlumí při zachycení pádu. Ocelová lana a řetězy nemají vůbec žádné dynamické vlastnosti. Právě ocelová lana, ale třeba i svisle upevněné železné žebříky, jsou hlavním jistícím prostředkem na tzv. „zajištěných cestách“ (klettersteig).

Oproti ocelovým lanům nejsou řetězy uzpůsobeny ke kontaktu s karabinou. Například jištění přes vlečenou karabinu (tzv. „lanovka“) není na řetězech příliš praktické, karabina se nepříjemně zadrhává o jednotlivá oka řetězu, a postup tak není plynulý. Hrozí ztráta rovnováhy. Převážně se řetězů používá pro přidržování se rukama, případně pro ručkování.

Na úsek řetězu mezi pevnými kotveními smí vstoupit jen jeden člověk. To proto, aby rozpohybováním řetězu nemohl strhnout dolů ze skály další lidi. Řetězy jsou někdy uchyceny tak, že jejich případným natažeím na opačné straně může dojít k přimáčknutí ruky lezce ke skále. Tohle pravidlo si zapamatujte velmi dobře !! Protože za opačných okolností by jste mohli taky od někodo dostat přes ústa.

Pamatujete také na to, že při výstupu po řetězech nejste zpravidla aktivně jištěni. Tedy je třeba volit každý krok a pohyb. V případě že lezeme nahoru, nekoukáme se do ďoury pod sebou. Vždy spoléhejte více na ruce svírající jistící řetěz než na zapřené nohy.

Pohyb ve skupině - pohyb po horách je sport jako každý jiný a proto ve skupině platí pravidlo přizpůsobení se nejpomalejšímu. Náročnější lokace vždy prochází jako první nejzkušenější ze skupiny a volí nejlepší cestu kterou následně jdou i ostatní. Spěch a zbklé jednání nebo přeceňování vlastních sil do hor nepatří.

"Poviná výbava" - každého horala je již zmíněné adekvátní oblečení, mobilní telefon, jídlo a pití na celou dobu výstupu. A taky dobrá nálada samozřejmě. Kňouralové a šklebíci zůstávají na chatě (playstation a pevné disky s filmy budou lenochům zabaveny stejně jako veškerý alkohol :o)

DBEJTE O BEZPEČNOST SVOU I SVÝCH KAMARÁDŮ A NERISKUJTE - ZDRAVÍ A ŽIVOT MÁME JEN JEDEN





autor:
Miroslav Skokan
www stránky: http://zoa.euweb.cz

datum vydání:
2. července 2010


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.





Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2021 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.