Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   —   Obchod.Bejvávalo.cz   —   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Rekultivace pískoven

autor: ing. Jan Šinko
Na wikipedii se můžeme dočíst, že rekultivace znamená snahu o obnovení biologických funkcí v krajině s významně proměněnou lidkou činností, zejména těžbou. Jde o soubor postupů, které mají za úkol zahladit negativní antropogenní zásahy do přírody. Jedná se o území postiženého těžbou nerostných surovin nebo jinou dočasnou lidkou činností.


Ne každá rekultivace je správná

Z předchozích článků o pískovnách je zřejmné, že tato definice je minimálně nepřesná. Těžba nikdy neznamená pouze negativní zásah. U pískoven se nejčastěji používá tzv. technická rekutlivace. Ta v naprosté většině případů spíše biotopu pískoven škodí. Tomuto stavu napomáhá i dosud platná legislativa, která stanovuje povinnost obnovení původního využití krajiny před těžbou. To znamená, že pokud byl na místě pískovny les musí se plocha rekultivovat zpět na les, pokud pole na pole apod. Toho samozdřejmně nelze dosáhnout pokud při těžbě vznikají jezera(hydrická rekultivace). Tento typ rekultivace je z technických typů rekultivací nejpříznivější, ale není zcela ideální. Těžba vede k vytvoření hlubokých jezer se strmými břehy. To znesnadňuje osídelní organismy. Ideální je u velkých štěrkopískových jezer vytvoření malých tůní, které snadněji osídlí vzácní obyvatelé pískoven.

Asi nejčastějším způsobem technické rekultivace je lesnická rekultivace. Pokud na území dnešních štěrkopískovýcm jezer rostl les, jednalo se nejčastěji o porost tvořený borovicí lesní s chudým podrostem. K typickým rostlinám podrostu patřila brusnice borůvka. Jedním z argumentů proti výstavbě pískoven bylo zachování rekreační funkce těchto lesů např. v podobě sbírání borůvek. Dnešní jezera, kde je již ukončena těžba mají mnohem větší rekreační a především přírodovědný význam. Výsledkem dnes prováděné lesnické rekultivace není ani zdánlivé přiblížení lesům, které pokrývaly tehdejší jezera. Většinou se jedná o vysazení borovice lesní do hustých řad. Pod borovicemi se nevytvoří žádný nebo minimální podrost. Tam, kde se takto rekultivace provede se nemůžou uchytit vzácné rostliny písčin. Někdy je význam přikladán zpevňujícímu efektu. Ale ani případné sesunutí části písku do vody nepředstavuje pro vzácné rostliny tak negativní dopad jako tento typ rekultivace. Na zbylém pískovém povrchu se mohou ohrožené druhy rostlin opět uchytit. Husté řady borovic jim ovšem životní prostor neposkytují. Pochybný je i lesnický význam, protože borovice jsou sázeny příliš hustě. Pokud jsou borovice sázeny do písčitého substrátu rychle vyčerpájí živiny a asi po dvaceti letech přestávají přirůstat. Často je právě z důvodu většího zásobení živin navezena před vysazením zemina. To opět přispívá k likvidaci vzácných druhů rostlin. Kromě borovice lesní jsou na tento typ rekultivace používány nepůvodní dřeviny jako dub červený nebo smrk pichlavý. Někdy je lesnická rekultivace provedena skutečně absurdním způsobem. Např. po vzniku porostu přirozeným vývojem vegetace s převahou borovice lesní byl tento porost zničen a vysazena borová monokultura. Vznikl tak druhově chudší porost a také vznikly naprosto zbytečné finanční náklady. Důvodem přetrvávání tohoto naprosto nevhodného způsobu rekultivace je vedle dosud přetrvávající nevhodné legislativy i finanční příjem plynoucí dodavatelům sazenic.

Když už les tak ne monokulturu

Poněkud lepší, ale rozhodně ne vhodný způsob výsadbou dřevin byl jen na některých pískovnách prováděn především před rokem 1989. Jednalo se o osázení břehů okrasnýmy druhy dřevin. Byly použity jednak nenáročné cizokrajné druhy dřevin(např. jedle obrovská, borovice Banksova) a jednak naše původní druhy, ale ve formě kultivarů. Vhodnější je tento typ rekultivace proto, že nevzikají monokultury. Ve výsadbě z různých druhů se snáze uchytí nálety našich původních dřevin, které poskytují prostor různým druhům živočichů včetně vzácných druhů hmyzu. Oficiálním důvodem takto prováděné rekultivace bylo začlení jezer do krajiny. K tomu by však stejně došlo přirozeným vývojem vegetace. Navíc výsadba dřevin znemožňila právě osídlení vzácných druhů rostlin, které nesnášejí konkurenci. Již méně oficiálním, ale podstatným důvodem takto prováděných rekultivací byl opět finanční prospěch dodavatelů dřevin a realizátorů rekultivace. Dnes je již věnována velká pozornost nepůvodním druhům, z nichž některé působí v naší přírodě značné škody. Proto by byl v současné době takový způsob rekultivace ztěží proveditelný. Nepůvodní druhy dřevin se na pískovnách, kde byly vysazeny naštěstí dále nešíří. Naopak spíše ustupují a jsou nahrazovány nálety původních dřevin.

Vhodná rekultivace výsadbou dřevin je však možná. Musí být ale použity stanovištně a geograficky původní druhy dřevin. Druhové složení použitých dřevin by mělo být co nejpřesnější. Převažovat by měly listnaté dřeviny. Rozhodně by se ale neměla uplatňovat všude, ale jen tam, kde to bude vhodné.

Na pole po rekultivaci bobovité místo hnojiv

Pokud byly na místě dnešních pískoven pole nebo louky používá se zemědělská rekutlivace. Tento typ rekultivace také není příliš vhodný. Rekultivací vytěžené plochy na pole se nikde nedosáhne takové kvality půdy jako na původním poli. Snížená úrodnost je pak kompenzována vyššími dávkami hnojiv. Pokud je tento typ rekultivace proveden u zatopeného jezera hrozí smývání hnojiv do vody a její následné znehodnocení. Dříve se doporučovalo pro zúrodnění půdy v prvních letech pěstovat některé nenáročné druhy z čeledi bobovitých. Ty mají schopnost obohacovat půdu o dusík. K používaným rostlinám měl patřit Vlčí bob mnoholistý (též lupina mnoholistá). Vlčí bob není naším domácím druhem. Někdy se projevuje jako invazní druh. To znamená, že se rychle šíří a vytlačuje původní druhy rostlin. Příznivější bývají zemědělské rekultivace na louky a pastivny. Předpokládalo se, že na pole bude rekultivována i esteticky nejpůsobivější pískovna Třeboňska Přírodní památka Pískovna u Dračice. Zemědělská rekultivace se provádí zejména na Jižní Moravě. Příznivěji se jeví rekultivace na louky a pastviny než na pole.

Na závěr si shrňme poznatky o technických rekultivacích(dále uvedené poznatky se netýkají hydrických rekultivací). Jejich výsledkem je stejnorodé společenstvo, ktetré je velmi druhově chudé. I estetický dojem je velmi fádní a nezajímavý. Technickými rekultivacemi je téměř vždy zničen cenější biotop, který by se vytvořil samovolým vývojem vegetace. Technické rekultivace jsou nejčastějším způsobem obnovy opuštěných pískoven. Podle údajů z roku 2005 byla na 2800 ha ukončen rekultivace a na 1000 ha probíhala. Na tyto rekultivace jsou vydávány nezanedbatelné finanční prostředky. Náklady na 1 ha rekultivace činí 1,5 – 2 miliony korun v závislosti na typu rekultivace. Tento neutěšený stav vedl k sepsání textu: Stanoviska vědců a dalších odborných pracovníků k problematice obnovy těžbou narušených území. Jejím cílem je nahradit technické rekultivace vhodnějšími fomrmami obnovy. Text stanoviska je uveřejněn na internetových stránkách občanského sdružení Calla na http://www.calla.cz/piskovny/mem.php.

Zdroje:
Anonymus (2000): Naučná stezka Veselské pískovny, správa CHKO Třeboňsko, 2000.
Řehounková K., Řehounek J., Janošťák J.(2007): Pískovny za humny, České Budějovice, Sdružení Calla 2007, 100s.
Řehounek J., Řehounková K. (eds) (2010): Pískovny a štěrkopískovny. In: Řehounková K.,
Řehounek J., Prach K.(2010): Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi. Calla, České Budějovice 2010
Řehounková et al.(2008): Pískovny v krajině, Sdružení Calla, České Budějovice, 2008





autor:
ing. Jan Šinko
email: Jan.Sinko@seznam.cz

datum vydání:
25. srpna 2010


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.


Nákupem na Bejvávalo.cz
podpoříte chod našeho serveru




Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2022 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.