Pěnkava jikavec je na Znojemsku jedním z ptačích rekordmanů. V první polovině padesátých let tu protáhlo neuvěřitelných zhruba dvě stě tisíc jedinců. Na Vranovsko je lákala především pole plná slunečnic. Zemědělce tehdy překvapili brzké mrazy a nestačili ji sklidit.

V zimních měsících je odborníci pozorují spíše v malých počtech. Většina odletí dál na jih. Jen výjimečně se zde objeví hejna čítající stovky kusů. Ve větším množství se do Podyjí zase vrátí na jaře, kdy jikavci táhnou zpět přes Znojemsko na sever.

Pěnkava jíkavec je velká zhruba jako vrabec. Poznat ji můžete podle bílého břicha. Samec je na hlavě a hřbetě světle hnědý s tmavými skvrnami. Ramena a prsa má oranžová. Samice je shora šedohnědá a peří na ramenou a prsou má oranžovo-okrovou barvu. Jikavce můžete zastihnout na polích i v lesích. Nepohrdne ani krmítky v obcích či městech.

Relativně vzácně přilétá do Podyjí čečetka zimní. Samečka tohoto drobného ptáka zájemci mohou poznat podle nápadně karmínově červené přední části temene. Světlejší odstín karmínové pokrývá i hruď. Jméno dal čečetce především její hlas. Její zpěv totiž zní jako opakované „če če če“. V Podyjí ji ornitologové v zimních měsících nejčastěji viděli na Kraví hoře a kolem Popic. Někdy přilétla i na krmítka u lidských sídel.

Zda do Podyjí letos přiletí i ohrožený a zákonem zvláště chráněný brkoslav severní ještě nevíme. Některé zimy se totiž na Znojemsku vůbec neukáže. Velký je zhruba jako špaček a podobně rychle i létá.

Charakteristický je svým hustým opeřením a krátkým, žlutě zakončeným ocasem. Na hlavě má brkoslav výraznou chocholku. Typický je pro ně cvrčivý hlas.

Pokud přiletí, je pro brkoslava Podyjí i významné zimoviště. Vidět ho můžete například na Havranickém vřesovišti nebo v okolí Konic. Oblíbil si zdejší šípky. Pochutná si ale také na plodech ochmetu v korunách stromů.