Kalifornské sekvoje a sekvojovce

autor: Vít Pohanka
Prastaré velikány zvané latinsky Sequoiadendron giganteum a česky odborně sekvojovec obrovský najdete v jejich přirozeném prostředí jenom na západních svazích pohoří Sierra Nevada.

Nejvíc v Národním parku Sequoia a sousedním Kings Canyon, ale rostou také v některých částech Národního parku Yosemite. To je jejich přirozené prostředí. Jinde na planetě je lidé pěstovali a pěstují uměle.

Nejsou nejvyššími stromy na světě. Tenhle primát patří jejich blízkým příbuzným, kterým se latinsky říká se sequoia sempervirens, česky sekvoje vždyzelená, a které rostou blíž pobřeží Pacifiku. Dosahují výšky obvykle okolo 90 metrů a ten nejvyšší, kterému se říká Hyperion, dokonce přes 115 metrů. Našli ho v roce 2006 lesníci Chris Atkins a Michael Taylor v odlehlém koutu severní Kalifornie. Aby ho uchránili před škodlivým dopadem masové turistiky, přesnou polohu Hyperionu a dalších nejvyšších stromů utajují.

Budí úctu i úžas

Podobné štěstí ale nepotkalo sekvojovce obrovské v Sierra Nevadě, které učarovaly už prvním bílým obyvatelům téhle části Ameriky, když ji začali v 19. století osídlovat. Nejsou sice, jak zmíněno, nejvyšší a zároveň ani nejkošatější. Zato jsou nejmasivnější a fascinují botaniky i nás laiky svou velikostí a mohutností. Ten největší dostal jméno Generál Sherman a odhaduje se, že jen jeho kmen má objem skoro 1500 kubických metrů. Najdete ho v přímo v Národním parku Seqouia. Nedaleko za ním – míněno v hmotnosti a mase - následuje strom pojmenovaný podle generála Granta, dalšího hrdiny občanské války, který vyrostl o několik desítek kilometrů dál v Kings Canyon.

Sekvoje a sekvojovce odedávna dráždili lidskou představivost svými rozměry ale také věkem. Nejstarší doložený strom tohoto druhu rostl 3266 let. Zmíněný Generál Sherman vyklíčil ze semínka velikosti špendlíkové hlavičky podle odhadu 700 až 300 let před naším letopočtem. To znamená, že byl vzrostlým stromem už v dobách rozkvětu starověkého Řecka. Z pohledu Evropanů dosahoval gigantických rozměrů ještě předtím, než objevil Kolumbus Ameriku a stále roste a nabývá na objemu.

Sekvoje přesto nejsou ani nejstaršími rostlinami na světě. Tohle prvenství patří borovici dlouhověké, která roste také v Kalifornii a v Nevadě a jedna z nich je stará přes 4800 let. V jihoamerickém Chile roste také strom zvaný fitzroya cypřišovitá a jeho nejstarší exemplář má podle botaniků více než 3600 roků. Ale to jsou stromy, které na první pohled svými rozměry neinspirují tolik, jako právě sekvoje.

TIP: Vydejte se na zájezd do USA a poznejte Národní parky, přírodu nebo města USA. Národní parky a města západu USA na 17 dní pořídíte od 47 590 Kč.

Oheň jim prospívá

Lesní požáry, které jsou odedávna přirozenou součástí životního cyklu v téhle části Ameriky, je obvykle nezničí, naopak jim pomáhají. Jsou uzpůsobené, aby ho přečkaly, a dokázaly si živiny z půdy nasávat až do koruny, i když je kmen třeba vykotlaný a celý ohořelý. Američtí školáci se obvykle učí, že žár ohně otevírá šišky sekvojí a umožní, aby se semena dostala do země. Podle odborníků citovaných renomovaným časopisem National Geographic je to trochu složitější. Šišky se otevírají také přirozeně, samy od sebe a oheň k tomu nutně nepotřebují. Je nicméně pravda, že při tom požár může pomoct. Hlavně ale pročistí jejich okolí, půdu přirozeně pohnojí a klíčící semena sekvojí tak mají víc prostoru a světla pro vlastní růst.

Živí pamětníci vzestupu i pádu civilizací

Mnohé z těchto stromů byly v každém případě na světě dávno předtím, než se zrodilo křesťanství, jsou starší než celá naše západní civilizace. Nejspíš právě tohle vědomí vzbuzuje v nás běžných smrtelnících obdiv a snad i úctu. Fascinují tedy jak svým majestátním zjevem tak dlouhověkostí. Jsou samozřejmě hlavním magnetem národního parku, který nese jejich jméno. To také vedlo k tomu, že prezident Dwight Eisenhower prohlásil v padesátých letech minulého století „Národní svatyní“, pomníkem všem padlým za druhé světové války. I když, po pravdě řečeno, v životě takového stromu, který je pomyslným pamětníkem morových ran, epidemií a stěhování národů všech ras od starověku přes středověk a novověk, je takový konflikt spíš jen poslední epizodou z velmi nedávné minulosti.

Sekvojovce na Vysočině? Proč ne!

Dřevo ze sekvojí - anglicky redwood, česky doslova rudé dřevo – se ještě pořád těží a dá se na trhu, na americkém trhu, pořídit. Ale nekácejí se sekvoje v národních ani státních parcích. Dřevařské firmy mají k dispozici takzvané farmy, uměle vysázené a desetiletí opatrované lesy těchto vzácných stromů. Protože rostou rychle a je o ně jako o materiál pro doplňkové stavby jako jsou patia, terasy, altánky nebo ploty velký zájem.

V Kalifornii i jiných státech tak najdete dřevozpracující a stavební firmy, které se na práci s tímhle vzácným materiálem zaměřují. V Česku ani na českém internetu jsem na žádné podnikatele s podobnou nabídkou nenarazil. Zato jsem našel nabídku balíčku semínek sekvojovce i s 5 kusy květináčů a hnojivem s tím, že si je můžu zkusit vypěstovat sám za necelých 300 Kč. Vzrostlejší stromek ve výši 1 až 1,5 metru je prý k mání za necelé dva tisíce korun. A i když nejsem žádný Mičurin, láká mne to k experimentu. Když mohl hrabě Otto Chotek vypěstovat 2 sekvojovce v parku zámečku v Ratměřicích u Benešova, proč bych nemohl já založit menší háječek doma na Vysočině? Uvidíme…



autor:
Vít Pohanka

datum vydání:
31. května 2019


Diskuze k článku „Kalifornské sekvoje a sekvojovce“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!