Až jednou budu vystupovat
ke Tvému vrcholu, Vesuve,
budu našlapovat lehce,
abych nezranila Tvoji krásu.

Nahoře pak s rozechvěním
se budu dívat do míst
Tvého dechu.
Tvůj skrytý žár
se mě jen mírně dotkne,
jako by mi někdo
vlídně podal ruku.

Pak poprosím Té, Vesuve,
až rozhlédnu se kolem,
o jeden kamínek,
co vynesl Vulkán na povrch.

Ten kamínek dávno
vychladnul
a přece jedna jiskra
kdesi uvnitř zůstává...

A proto mi dovol, Vesuve,
zvednout ten kamínek ze země,
a odvézt si ho domů na sever,
kde mě bude hřát,
když pocítím stesk a chlad.