Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   —   Obchod.Bejvávalo.cz   —   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Lišejníky, skromní dobyvatelé skal

autor: Vojtěch Dostál
Na neobydleném skalisku je lišejník zpravidla jedním z prvních kolonizátorů. Jemná spolupráce sinic či řas s houbami po milióny let dokáže osídlit na pohled velmi nehostinné končiny. To je však pouze jedna z vlastností, která je pro lišejníky typická. Pojďme si povědět další zajímavosti ze světa zvláštních a opomíjených tvorů.

Začněme alespoň krátkým charakterizováním lišejníků po anatomické stránce. Nemusíte být profesionálními lichenology (lichenologie = věda o lišejnících), aby jste věděli, že lišejník je vlastně zvláštní druh symbiózy řasy či sinice (tedy tzv. fykobionta) a houby (mykobionta). V páté třídě jste to mohli slýchat pod souslovím "podvojný organismus". Jedná se sice o oboustranně výhodný vztah - řasa zajistí organické látky, houba vodu - ale dnes mezi odborníky převládá názor, že má houba mírně navrch. Proto se podobným vztahům říká lichenismus.

Lišejníky zpravidla vytvářejí těla (stélky) podle tří vzorů. Ty nejméně nápadné jsou druhy korovité, jako například mapovník zeměpisný. Pevně srůstají s podkladem, často obrůstají skaliska i borku stromů. Takovým druhům říkáme mikrolišejníky. Druhým typem jsou lupenité druhy: typická je v tomto ohledu terčovka bublinatá, protože její stélky sice pevně lnou k podkladu, ale "lupínky" na kraji stélky přichyceny nejsou. Pro lidské oko bývají ještě estetičtější takzvané keříčkovité lišejníky - ve vhodných podmínkách mohou dorůst až jednoho metru, ale i české menší druhy "keříčků" zaujmou, zvláště proto, že jsou k nalezení již velmi vzácně.

Tyto tvorečkové jsou všudypřítomní. Lišejníky byly objeveny pouhých 300 kilometrů od pólu i v centrální Sahaře. V nepříznivých podmínkách si vytvářejí velmi odolné stadium, které jim dovolí přežít. Pokusy ve vesmíru ukázaly, že lišejníky přežijí i pobyt v studeném a mrtvém vesmíru na oběžné dráze Země. Lišejníky tím znovu rozvířily diskusi o teorii panspermie, tedy myšlence, že Země byla živými tvory osídlena z jiných končin vesmíru.

Schválně si zkuste projít se světlým lesem nebo podél skal, a uvidíte, kolik lišejníků je možné najít. V Pardubicích jsem po půlhodinové procházce na kraji sídliště našel více než deset druhů. V jiných končinách lišejníků bývá daleko více, úchvatné jsou třeba husté porosty různých terčovek ve Vysokých Tatrách.

Lišejníky se určují velmi obtížně a je nutná dlouhá zkušenost. Zkoumá se hlavně mikroskopické utváření stélek, používá se i metoda chromatografie (složitá fyzikálně chemická metoda).

Pro lišejníky je typická schopnost tzv. bioindikace čistoty ovzduší. Někdo by možná řekl "bohužel", protože kvůli znečištěnému ovzduší dnes mnoho lišejníků vymizelo. Například většina druhů provazovek, dlouhých keříčkovitých lišejníků ("Krakonošovy vousy"), dnes u nás roste pouze v několika málo lokalitách např. v okrajových pohořích. Situace zlepšuje, ale ještě před dvaceti lety jeden biolog našel po dlouhém hledání v Krkonoších několik slaboučkých jedinců provazovky.

Lišejníkům totiž škodí emise oxidu siřičitého. Tento plyn vzniká zvláště při spalování fosilních paliv, nejvíce se uvolňuje z uhelných elektráren. Po odsíření těchto provozů problém s oxidy síry trochu ztratil na významu, stále však hrají prim mezi látkami, které lišejníkům škodí. Oxid siřičitý narušuje u lišejníků vnitřní stabilitu buněk, znemožňuje fotosyntézu a má vliv na rozmnožování. Když je v ovzduší více než 125 mikrogramů oxidu siřičitého, nenajde lichenolog téměř nic. Mezi další látky, které mají vliv, patří sloučeniny těžkých kovů, fluoru, bromu a radioaktivní spad.

Ovšem existují i výjimky - mezi ně patří rody Physcia, Amandinea, ale také Xanthoria. Nazýváme je nitrofilní nebo synantropní lišejníky, protože se vyskytují velice často kolem silnic nebo na jiných dusíkem obohacených lokalitách. Bylo mi řečeno, že v současnosti některých těchto nitrofilních lišejníků (zvláště epifytů) přibývá díky oxidům dusíku.

Lišejníky pravděpodobně přečkaly období nejhorší krize v sedmdesátých a osmdesátých letech. Doufám, že pohledů na skály obsypané lišejníky¨všech tvarů a barev bude přibývat.

Zdroje:
- RABŠTEINEK,O., PORUBA, M., SKUHROVEC, J. (1987): Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty ve fotografii, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 220 s.
- SKALKA, M. (2004): Lišejníky jako bioindikátory, Živa 3/2004, str. 107-108
- SVOBODA, D. (2004): Český kras - stanovení úrovně znečištění prostředí pomocí lišejníků, Živa 3/2004, str. 109-111.

- Zajímavý článek byl otisknut v Koktejlu





autor:
Vojtěch Dostál

datum vydání:
21. listopadu 2006


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.





Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2021 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.