Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   —   Obchod.Bejvávalo.cz   —   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Velké šelmy žijící v ČR a jejich ochrana - 3 díl

autor: Alena Rulfová
Soužití lidí a šelem bylo vždy problematické a to především vinou malých znalostí o chování těchto zvířat, a šíření nepravdivých mýtů. Dnes se zdá, že pod vlivem osvětové činnosti lidé začínají důležitost přítomnosti šelem v přírodě chápat. Přesto se však všichni musíme neustále učit, jak žít v souladu s těmito zvířaty, a neubližovat přitom ani šelmám ani sobě.


Vlk

Ačkoliv z našich tří velkých šelem se vlk těší u lidí nejmenší oblibě, a z neznalosti je považován za bestii, která se vrhá po bezbranných dětech - Karkulkách - nebyl v Evropě doložen žádný případ, že zdravý vlk napadl a zabil člověka! Zdravý vlk člověka přirozeně nenapadne, leda by mu bylo nějakým způsobem ublíženo.

Vlci jsou velice zajímavá zvířata, která respektují silné jedince. Zároveň je pro ně významný život každého člena smečky, neboť smečka představuje vlčí rodinu. Ve vlčí smečce vládne přísné hierarchické chování u samců a samic. Na vrcholu stojí vůdčí pár - tzv. alfa pár. Jenom tomuto páru je za normálních okolností dovoleno plodit potomky. Narozená mláďata se stávají středem pozornosti a péče celé smečky, a jakmile dospějí, musí se zařadit do hierarchie smečky.

Život vlků pronásledovaných lidmi opravdu není jednoduchý. Dovolím si nyní citovat z knihy Aloise Mikuly, Zvířata a jejich osudy. V kapitole věnované vlku se píše: "Myslivci také vykládali újedě (mršiny) a číhali skryti v újeďovnách, takže vlci od nich nemohli dostat vítr. Lapali je také do želez s masitou návnadou, ale nejvíc je decimovali jedem vkládaným do vábných masitých soust. Tak zahynulo mnoho vlků, zvlášť nezkušených mladých, kteří nadto jen těžce snášeli svízele zimního období."

Je nutné si uvědomit, že vybíjení vlků rozhodně není řešením toho, že vlci působí škody na našem nedostatečně zabezpečeném majetku. Dostane-li se vlk mezi větší množství nehlídaných zvířat, je jeho přirozenou vlastností, že zabije více zvířat, než je schopen zkonzumovat. Tato situace je pro něj nepřirozená. Vlk se za panikařící zvěří vrhá poněkud bezhlavě. Tento fakt by mohl na některé lidi mylně působit jako projev krvelačné povahy vlků. Musíme si však uvědomit, že v přírodě, kde může zvěř využít své vrozené instinkty, k tomu nikdy nedochází! Lidstvo díky ekovýchově a osvětě pomalu ale jistě k tomuto závěru dochází. Potrvá zřejmě ještě mnoho let, než se vlk v České republice přesune z kategorie kriticky ohrožený druh byť jen do kategorie druh silně ohrožený.

Setkání s vlkem ve volné přírodě je vskutku vzácností. Vlci se lidí přirozeně straní, a rozhodně nečekají v lesním úkrytu na bezbranná lidská mláďata, která by zamýšleli sežrat! Zároveň však netvrdím, že setkání s vlkem nemůže být nebezpečné, zvláště jde-li o vlka zraněného či nemocného, který cítí strach a chová se agresivně vůči nepřátelům. Setkáme-li se s vlkem, měli bychom zůstat v klidu, a dát najevo, že necítíme strach. Nejlépe je jít dál svou cestou.

Toulaví psi
Mnohem větší nebezpečí než vlci představují pro lidi toulaví psi. Také se jich v lesích ČR vyskytuje více než vlků a to v důsledku lidské bezohlednosti k těmto blízkým příbuzným vlka. Na rozdíl od vlků se toulaví psi lidí nebojí, a mohou člověku způsobit značné škody včetně újmy na zdraví. Mnozí toulaví psi napadají hospodářská zvířata, a určit, zda se jednalo o psa či vlka je pro laika téměř nemožné, neboť vlk a pes loví podobně a rovněž stopy jejich nohou jsou si podobné. A tak, ačkoliv odborníci většinou dovedou rozeznat, zda zvíře napadl pes či vlk, laik má tendenci svést vinu spíše na vlka než na psa. Navíc některé rasy psů se vlkům podobají, a když běžný člověk spatří psa, podobného vlku, jak dáví ovci či jiné zvíře, usoudí, že se jedná o vlka a ne o psa.

Jak se chovat při setkání s toulavým psem není možné určit. Ačkoliv jsem se psy vyrůstala a vyrůstám, a považuji se za znalkyni jejich chování, nedovedu odhadnout, jak bych se chovala při setkání s volně pobíhajícím psem v lese. V takovém případě je důležité dobře zvíře odhadnout, zbytečně jej neprovokovat a raději si jej nevšímat. Myslím, že by nebylo na škodu na pár minut si sednout, ale musíme se posadit pomalu, abychom zvíře nevyděsili!, a dát psu najevo, že k němu nechováme nepřátelství. Pokud nám pes připadá nebezpečný a neustále na nás doráží, je asi nejlepší, když mu hodíme na zem něco k snědku, nebo něco, co ho zaměstná, a co nejrychleji vyjít ven z lesa. Takového toulavého psa je poté nutné nahlásit příslušnému orgánu státní správy, aby nedošlo k napadení lidí v lese.

Pozn. autorky: Co jsem zde napsala, rozhodně nepovažujte za universální návod, jak se chovat při setkání s toulavým psem. Každý pes je odlišný, a velice záleží na minulosti, kterou prožil, a také na tom, jak dlouho se v lese toulá!

Rys

Rys se těší u lidské veřejnosti celkové oblibě. Možná nám připomíná naši kočku domácí, jíž se podobá. V televizním večerníčku, který bohužel přestala Česká televize nedávno vysílat, jsme se mohli setkat s malým rysím kocourkem, který se přátelsky tulil ke svému kamarádovi - psí fence. Rys žijící ve volné přírodě samozřejmě není takovým domácím mazlíčkem, jakým se mohl zdát být rys z večerníčku, avšak lidem za normálních okolností (není-li napaden on či jeho rodina apod.) skutečně nebezpečný není, a setkání s ním je rovněž obrovskou vzácností.

Co je tedy příčinou pronásledování rysů v České republice? Na odpověď stačí jen málo slov: nevzdělaní myslivci, kteří se domnívají, že rys je škodná, která se musí vyhubit, nebo jak někteří říkají, regulovat. Na obhajobu myslivecké jednoty ČR musím napsat, že nevzdělaných myslivců není až takové množství, a těch, co zabíjejí rysy, je zřejmě menšina.

Dovolím si opět citovat, tentokrát z knihy Krásy myslivosti, jejímž autorem je Karel Hájek. "Škodná ať srstnatá .., či pernatá .., má mezi mysliveckými odborníky zastánce i odpůrce. Jedni dovozují, že pojem škodná je problematický, neboť vysloveně škodlivých zvířat je u nás málo, takže škody jimi způsobované nejsou rozhodující; druzí zase tvrdí, že škodná nemá při vyspělosti československé myslivosti oprávnění k životu a že je nutno nemilosrdně ji hubit.... Nepřátelé škodné naopak vidí v každé šelmě nebo dravci především lupičské ujídače zvěřiny jako škůdců statků, na kterých si člověk - a zvláště myslivec - zakládá, které má rád a jejichž vypěstování obětoval námahu, čas i peníze.... Výzkumy poslední doby dokazují, že škodná zvěř zastává v přírodě funkci jakési zdravotní policie, likviduje chabé a nemocné kusy a tak reguluje stav zvěře. Zůstává ironií osudu, že mezi největší hubitele lovné zvěře patří právě ony šelmy, které si člověk již v dávných dobách oblíbil, ochočil a chová je k svému osobnímu užitku a k radosti. Jsou to toulaví psi a kočky, kteří vnikají do loviště a páchají tam škody daleko větší než všechny ostatní šelmy a dravci dohromady."

Jedinou možností, jak zabránit tomu, aby se lidé stavěli k rysům jakožto ke škodné, je tyto lidi vychovávat, a ukázat jim pozitiva přítomnosti rysů na našem území. Tento úkol se ukazuje jako málem nemožný. Určitou naději v tomto ohledu však představují mladé generace, děti zarytých nepřátel velkých šelem, kteří mohou svým rodičům lépe než odborníci ukázat krásu a užitečnost těchto zvířat. Dětské srdce je veliké a čisté, snad tedy alespoň někteří dětem uvěří, že mít rád je přirozenější než nenávidět.

Medvěd

Medvěd má u většiny lidí paradoxně nejlepší pověst. Paradoxně proto, že medvěd je z našich velkým šelem z pohledu člověka šelmou nejnebezpečnější. Hodný medvěd Míša, kterého známe z pohádek, se snadno může změnit v našeho nepřítele při setkání v lese nebo, napadne-li námi chovaná zvířata. Přesto je možné žít s medvědy na jednom území tak, že medvěd akceptuje nás a my tolerujeme zase jeho. Je však důležité vědět, jak se chovat a jak zabezpečit svůj majetek, žijeme-li v jednom společném teritoriu s touto velkou šelmou.

Uklidíme si a bude nám dobře - medvědi jsou takoví "bufeťáci"
Může zdát komicky jednoduché, jak lehké je docílit harmonického soužití s medvědem. Hlavní zásadou totiž je: uklízet po sobě odpadky v okolí domu. Odpadky medvědy přitahují, a bloudí pak kolem našich domů a chat ve snaze nalézt v nich něco k snědku. Nikdy proto nenechávejte zbytky jídla zejména přes noc volně u domu. V noci jsou medvědi odvážnější, a i když se přes den k lidskému obydlí málokdy odhodlají přijít, v noci vás mohou nemile překvapit svou návštěvou.

Odpadky skladujte v dobře uzavíratelných nádobách! Nebudou-li nádoby na odpad, kam vyhazujete například zbytky potravin, dobře uzavřeny, medvěd svým výborným čichem potraviny ucítí, a zcela jistě se pokusí nádoby otevřít. Na dvorku vám pak udělá nepěkný nepořádek.

Na kompost nevyhazujte ovoce a zbytky potravin. Vápněním můžete zredukovat zápach látek na kompostu, který medvědy rovněž láká.


Jak se chovat venku v přírodě

Víme-li, že na území, kde žijeme, se vyskytují medvědi, měli bychom chodit na procházky nejméně ve dvou. Rozhodně bychom neměli vstupovat do křoví, do kterého dobře nevidíme, medvěd by se nás mohl polekat a v panice zaútočit. Děti raději nepouštíme děti ven samotné, a na procházce jim nedovolíme se od nás vzdálit. Objevíte-li čerstvé pobytové znaky medvěda - trus, stopy, rozhrabaný pařez, chovejte se zvláště opatrně, a místo opusťte. Velice nebezpečná může být situace, kdy narazíte na uhynulé zvíře - rozhodně se k němu nepřibližujte! Může se jednat o kořist medvěda. Psy mějte vždy na vodítku a pod kontrolou. Pes se může v lese zatoulat, ucítit medvěda, a zaútočit na něj, což si medvěd ovšem nenechá líbit. Ve strachu se pak pes vrátí ke svému pánovi - k vám - s rozzuřeným medvědem v patách.

Setkání s medvědem
Přesný návod, jak se chovat při setkání s medvědem, neexistuje. Znalci medvědů v Metodice Českého svazu ochránců přírody Ochrana velkých šelem v ČR proto pouze doporučují:

Zachovejte klid a pokuste se odhadnout situaci.br Uvidíte-li medvěda, který je dostatečně daleko, přibližuje se k vám, ale nezpozoroval vás, upozorněte ho na sebe hovorem. Jestli se přibližuje, ustupte mu z cesty a klidně odejděte. Všimněte si, jestli jste po větru nebo proti větru vůči medvědovi, jestli vás tedy může či nemůže ucítit.
Když je velmi blízko, nekřičte na něj, může ho to vyprovokovat. Zachovejte klid, mluvte k němu, pokojně odcházejte a mírně gestikulujte. Nedívejte se medvědu do očí! Nikdy se k medvědovi nepřibližujte, nedrážděte ho, neházejte po něm kamení, ani se ho nesnažte zahnat.
Nedávejte mu v žádném případě potravu! Může se stát agresivním, nebo vás začne obtěžovat, strhávat batoh apod.
Medvěd, který se postaví na zadní nohy, není agresivní! Chce se pouze rozhlédnout, čichat, naslouchat - zorientovat se nebo identifikovat pro něj podezřelou věc. Zachovejte klid, mluvte na něj, pohybujte pažemi sem a tam.
Někdy medvěd zdánlivě zaútočí, aby vás pouze zastrašil. Rozběhne se, prudce zastaví u vás a vrací se zpět na původní místo. Někdy tento zdánlivý útok zopakuje. Zachovejte klid a pomalu se vzdalujte z tohoto místa.
Nikdy před medvědem neutíkejte! Medvěd dokáže běžet rychlostí až 60 km/hod, takže je rozhodně rychlejší. Pokud však nevydržíte, a přece jen začnete utíkat, odhoďte nějakou věc - tašku, abyste medvěda zmátli, odpoutali jeho pozornost a zdrželi ho.
Strom nepředstavuje záchranu! Mladší medvědi na strom hravě vylezou. Starším medvědům se ubráníte tím, že vylezete nejméně 4 m nad zem.
Nikdy se nepřibližujte k medvíďatům!

Napadne-li vás medvěd
"Štěká-li" medvěd nebo mručí a otvírá hubu, otáčí se bokem, aby demonstroval svoji velikost, signalizuje agresivitu. Ta se může stupňovat. Napadne-li vás medvěd, lehněte si obličejem k zemi. Stočte se do pozice, ve které si tlačíte stehna na hrudník a hlavu se snažte skrýt mezi kolena. Spojte prsty vzadu na krku a chraňte si jej. Přitom tlačte lokty ke kolenům. Tato pozice vám chrání krk a jiné životně důležité orgány. Máte-li batoh, stáhněte si jej na hlavu a krk. Nehýbejte se, dokud medvěd neopustí místo, kde se nacházíte.

Důležité kontakty:
Vlčí hlídky: vlci.hlidky@hnutiduha.cz ; www.selmy.cz
Rysí hlídky: rysi.hlidky@hnutiduha.cz ; www.selmy.cz
Hnutí Duha: www.hnutiduha.cz
Půjčování ohradníků - ČSOP Valašské Meziříčí: tel. 571 621 602; email: csopvm@quick.cz

Použitá literatura:
Ochrana velkých šelem v České republice : Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 32. ; editoval Petr Stýblo. - Praha. - 2005.
Velké šelmy v Beskydech : dokument ČT. - 2002.
Velké šelmy v České republice : Krása našeho domova/ Ludvík, Kunc. - 6. roč. - 2006
Úplné znění sbírka zákonů : zemědělství, vinařství, lesnictví, myslivost rybářství a ochrana zvířat. - podle stavu k 1.7.2004
Zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy - novelizované znění z 29. listopadu 2001
Alois, Mikula;Zvířata a jejich osudy; Praha 1972.
Karel, Hájek;Krásy myslivosti; Praha 1969

www stránky:
www.selmy.cz

Fotografie:
Rys ostrovid:Jiří Bohdal - www.naturfoto.cz
Vlk obecný:Rostislav Stach - www.fotolovy.cz
Meděd hnědý: Jan Sevčík - www.naturfoto.cz





autor:
Alena Rulfová
email: alena_rulfova@post.cz

datum vydání:
2. dubna 2007


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.





Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2021 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.