Jak ježci zvládají zimu a kdy opravdu potřebují naši pomoc?

Dva bodlinatí sousedé v české přírodě

V české krajině běžně narazíme na dva různé druhy ježků, které se na mnoha místech potkávají a sdílejí stejné teritorium. Ježek západní má bodliny úhledně srovnané jedním směrem, jeho břicho bývá tmavé a kolem očí nosí výrazné tmavé skvrny připomínající brýle. Naproti tomu ježek východní působí trochu rozčepýřeným dojmem, protože jeho bodliny trčí do všech stran, nemá „brýle“. Nejspolehlivěji ho ale poznáte podle nápadné bílé skvrny na hrudi. Chováním a způsobem života jsou si oba druhy velmi podobné a oba vyžadují před příchodem mrazů stejnou strategii přežití.

Když se začne zkracovat den

Přechod do hibernace nezačíná prvním mrazem, ale je řízen vnitřními biologickými hodinami a změnou délky dne. Jakmile se koncem léta začne zkracovat světlá fáze dne, hypothalamus v mozku začne měnit produkci hormonů. To vyvolá extrémní žravost, při které ježek během několika týdnů zvýší svou hmotnost až o padesát procent.

Není tuk jako tuk

Nejde však jen o ukládání obyčejné podkožní zásoby. Klíčovou roli hraje hnědá tuková tkáň, která se tvoří v oblastech kolem krku, mezi lopatkami a podél hrudní páteře. Hnědý tuk je hustě protkán krevními vlásečnicemi a jeho buňky obsahují obrovské množství mitochondrií. Zatímco běžný bílý tuk slouží jako pasivní skladiště energie, hnědý tuk funguje jako, zjednodušeně řečeno, přímotop schopný generovat teplo bez nutnosti svalového třesu.

Nádech jednou za několik minut a jen do 20 úderů srdce za minutu

Jakmile ježek dokončí hnízdo z listí a trávy, zaleze dovnitř a jeho organismus zahájí řízený pokles životních funkcí.

Během několika hodin dojde k útlumu látkové výměny, která klesne na pouhá jedno až dvě procenta normálního letního stavu. Srdce přestane pumpovat krev do periferií a stáhne většinu krevního objemu k mozku, srdci a jádrům hnědého tuku. Tlak krve výrazně klesne a frekvence srdečních tepů se sníží ze standardních 200 úderů za minutu na pouhých 8 až 20. Změní se i dýchání. Z běžných padesáti nádechů za minutu přejde ježek na extrémně nepravidelný režim. Mezi jednotlivými nádechy nastávají pauzy trvající často i několik minut, během nichž se ježek zdá být zcela bez života. Spotřeba kyslíku v tkáních klesne na minimum, což zabraňuje tvorbě toxických odpadních látek a zpomaluje stárnutí buněk.

Termoregulace na hranici mrazu

Tělesná teplota ježka během hibernace není stálá, ale přesně kopíruje okolí. Z běžných 35 °C klesá až k hranici 4 až 5 °C. Pokud je v hnízdě stabilně kolem pěti stupňů, ježek spotřebovává naprosté minimum energie.

Problém nastává ve chvíli, kdy udeří holomrazy a teplota uvnitř hnízda začne padat pod bod mrazu. Ježek nesmí zmrznout, protože vytvoření ledových krystalů v buňkách by znamenalo okamžitou smrt. Hypothalamus v tu chvíli funguje jako termostat. Jakmile teplota těla klesne k 3 °C, dojde k okamžité mobilizaci hnědého tuku. Tento tuk začne spalovat mastné kyseliny a vylučovat teplo přímo do krevního oběhu. Pokud mráz trvá příliš dlouho, zvýšená produkce tepla ježka plně probudí, aby mohl hnízdo utěsnit nebo si najít hlubší úkryt.

Ježek se pravidelně probouzí

Rozšířeným mýtem je, že ježek zaleze v říjnu a nepřetržitě spí až do března. Hibernace probíhá v cyklech. Ježek se přibližně každých 7 až 14 dnů na několik hodin spontánně probouzí, aniž by opustil hnízdo.

Během těchto krátkých pauz se jeho tělesná teplota na pár hodin vrátí na normálních 35 °C. Organismus tento čas využívá k vyloučení nahromaděných metabolických odpadních látek, úpravě hladiny vody v tkáních a kontrole stavu imunitního systému. Tyto fáze zahřátí představují pro ježka největší energetickou zátěž. Spotřebují při nich celkově až 80 procent celkových tukových zásob určených na celou zimu. Jakýkoliv zbytečný rušivý podnět od člověka či psa, který ježka v zimě probudí mimo jeho přirozený cyklus, tak výrazně snižuje jeho šanci na přežití do jara.

Kdy ježek v říjnu opravdu potřebuje člověka

Každý podzim řeší spousta lidí otázku, zda ježek potkaný na zahradě zvládne zimu sám. Nejdůležitějším vodítkem je jeho hmotnost a denní doba, kdy ho potkáte. Aby mládě z pozdního letního vrhu dokázalo bezpečně přezimovat, mělo by ideálně do konce října dosáhnout hmotnosti alespoň 600 gramů. Dospělí jedinci by pak měli vážit 1000 gramů a více.

Zdravý a dostatečně vykrmený ježek vychází ven výhradně za tmy nebo za šera a pohybuje se svižně. Pokud však narazíte na ježka, který se malátně motá venku během jasného dne, bývá to téměř vždy známka vážného problému. Takové zvíře bývá podchlazené, silně dehydrované, napadené parazity nebo vyhladovělé. Signalizuje to i výrazně propadlý krk a tělo tvarované do viditelné „stříšky“. V takových případech je namístě zvíře odchytit, zajistit mu teplo a ihned kontaktovat nejbližší záchrannou stanici.

Jak vytvořit ježčí ráj na vlastní zahradě

Ujímat se zdravého ježka a mít ho doma v krabici bývá spíše na škodu, navíc to zakazuje zákon. Mnohem lépe mu pomůžete, když mu přizpůsobíte kout své zahrady. Stačí v klidném místě ponechat nevystříhané křoví a hromadu spadaného listí s větvemi, pod kterými si sám postaví dokonale izolované hnízdo.

Pokud chcete ježkům pomoci s přibýváním na váze před zalehnutím, nabízejte jim v misce kvalitní kočičí granule nebo masové konzervy a nezapomeňte na čerstvou vodu. Zásadní chybou, která ježkům často přivodí smrt, je předkládání kravského mléka. Ježci totiž nedokážou strávit laktózu a mléko u nich vyvolává těžké průjmy, které vedou k rychlé dehydrataci a celkovému selhání organismu. Pozor na pálení listí Když pomineme, že href https://www.priroda.cz/clanek/uz-tyden-plati-zakaz-paleni-biomasy-jak-je-to-se-spekacky-a-grilovanim/toto pálení je ze zákona zakázáno, ježci si tyto hromady už mohli vyhlędzout jako ideální místo pro úkryt. Než kdokoli zapálí hromadu listí a větví, která na zahradě chvíli ležela, měl by se přesvědčit, zda pod ní už není schovaný ježek. Dospělí ježci se ukládají ke spánku už v říjnu. Spousta ježků takto bohužel každoročně uhyne, aniž by si jich kdokoli všiml.