Příčiny povodní v naší přírodě

Měníme klima, dokážeme změnit i sebe samé?

Povodně způsobené změnou klimatu zažívá velká část Země. Nejlepší ukázkou jsou například záplavy v jihovýchodní Asii. Ty jsou sice přirozeným jevem jarního tání sněhu například v Himálaji, nicméně klimatické změny mají na svědomí daleko ničivější následky, než tomu bylo v minulosti.

Jsou země, kterým se s ničivým živlem daří celkem úspěšně bojovat. Je to zejména Nizozemsko, které se poučilo z ničivých záplav v polovině 20. století a vybudovalo složitou a nákladnou soustavu uzavíratelných hrází a zábran. Nic ale netrvá věčně. Ani sebelepší zabezpečení nemůže věčně odolávat stále se zhoršující situaci. Nejlepší cesta, jak ničivým záplavám zabránit, je naši planetu nějakým způsobem „vyléčit.“ Lidstvo musí přestat každoročně vypouštět do vzduchu miliardy tun oxidu uhličitého, metanu a dalších skleníkových plynů a najít způsoby, jak energeticky náročné výrobní postupy a rostoucí dopravu nahradit prostředky k ovzduší šetrnějšími. A to se týká nejen přímořských oblastí, ale celého světa.

A co za humny?

České republiky se ale dotýká jiný druh záplav – jsou to povodně způsobené masivním táním sněhu či silným deštěm. Avšak zcela rozhodující vliv na intenzitu dopadu povodně má vodní, lesní a zemědělské hospodaření člověka v krajině.

V první řadě je třeba říct, že následkem špatného hospodaření nejsou jen povodně, ale paradoxně taky sucho! Jak je to možné?

Voda z krajiny rychle odtéká a pak zase chybí

Regulacemi vodních toků (napřimování a umělé prohlubování vodních toků, opevňování koryt, protipovodňové valy) dochází k tomu, že povrchová voda je z krajiny rychle odvedena (navíc v nižších polohách nezřídka způsobí ničivou povodeň). Řekám byla regulacemi odepřena většina míst, kde se dříve přirozeně rozlívaly (zaplavované lužní lesy, mokřadní louky).

Navíc byla místa s vyšší hladinou spodní vody na obrovských plochách záměrně odvodněna, zejména během melioračních šílenství v šedesátých a osmdesátých letech předchozího století. Většinu nížin a pahorkatin navíc pokrývá hustá a rozsáhlá síť odvodňovacích příkopů a kanálů. Voda se tak nemůže vsakovat a velké oblasti tak vysychají, a to škodí nejen lidem, ale i rostlinám a zvířatům. A jak se tento problém řeší? Zpravidla založením nových vrtů a dalším nadměrným čerpáním.

Nastanou-li povodně, není rovné zredukované koryto ani zdaleka schopné pojmout všechnu vodu, která se korytem valí. Když se pak voda nemůže rozlít do lesů a luk, rozlévá se do měst (případně do míst kde se dříve rozlívala, ovšem později byla nezodpovědně zastavěna).

Intenzivní zemědělství zintenzivňuje povodně i sucha!

Pokud se voda přeci jen rozlije, zaplavená území nedokážou tuto vodu pojmout. Louky byly většinou rozorány a přeměněny na pole (nedokáží zadržet tolik vláhy jako louka), která jsou navíc neustále zhutňována čím dál těžší zemědělskou mechanizací. Velmi negativní vliv mělo i odstranění mezí, remízků a pásů dřevin, které zejména na svažitých pozemcích působily jako přirozené překážky odtoku vody z krajiny, ale účinně bránili i vodní a větrné eroz