Kniha Objevujeme přírodu

autor: Lenka Kadlíková
Učení hrou a prožitkem Joseph Cornell, přírodovědec a pedagog, zjistil, že děti se učí mnohem efektivněji, je-li atmosféra učení naplněna radostí a je-li jim umožněno, aby se do předmětu učení zcela ponořily.

Jeho koncepce tzv. flow učení (flow označuje plynutí – tedy plynutí zážitku samotného, splynutí prožívajícího člověka s intenzivním prožitkem) zahrnuje čtyři na sebe navazující kroky: 1. probuzení nadšení, 2. zaměření pozornosti, 3. ponoření do nezprostředkované zkušenosti a 4. sdílení zážitků s ostatními. Aby autor pedagogům či rodičům pomohl navozovat celý cyklus flow učení, předkládá ke každé fázi různé příklady her. Kniha je určená pro volnočasové pedagogy a vedoucí programů v přírodě, učitele a rodiče se zájmem o přírodu.

Američan Joseph Cornell (1950) je dnes jednou z vůdčích světových postav environmentální výchovy. Vyvinul hojně využívanou metodiku pro aktivity s dětmi v přírodě – tzv. flow učení. Je zakladatelem Sharing Nature Foundation, kde jsou jeho metody dále rozvíjeny. Přednáší a vede workshopy po celém světě, jeho knihy byly přeloženy do více než 15 jazyků.

Kód produktu: 11106701 EAN: 9788026201458 Vydavatel: Portál Rok vydání: 2012 Počet stran: 104 ISBN: 978-80-262-0145-8 Autor:Joseph Cornell Vazba: brožovaná

Ukázka z Knihy

str. 50-54

HÁDEJ, KDO JSEM

Jako mládě přibývám na váze více než čtyři kilogramy za hodinu… Když odpočívám, mám puls 480 tepů za minutu. Když jsem nejaktivnější, je to až 1280 tepů za minutu… Na to, že jsem bezpáteřní, mám skvělý charakter… Dokážu dýchat i pít skrze svou vlhkou kůži. Mám dvě nohy s plovací blánou… Když se narodím, vypadám přesně jako máma a táta – osm očí, osm nohou a tělo rozdělené na dvě části. Náš rod nemá křídla ani tykadla…
Hra Hádej, kdo jsem skvěle probouzí zájem účastníků na samém počátku plynulého učení. Dokáže bořit ledy a navazovat vztahy mezi členy skupiny.
Hra Hádej, kdo jsem vyžaduje určitý čas na přípravu. Budete potřebovat čtyřicet kartiček o rozměru přibližně 7 x 12 cm. Na každou z nich napíšete nápovědu týkající se jednoho ze čtyř zvířat (takže máte pro každé zvíře 10 kartiček s různými nápovědami). Jakmile se s hrou blíže seznámíte,
můžete si počet zvířat a kartiček s nápovědou upravit dle potřeby.
Před začátkem hry kartičky zamíchejte a rozdejte všem hráčům po jedné nebo po dvou. (Nevadí, když hráč dostane kartičky s charakteristikou různých zvířat.) Hráči při rozdávání stojí, protože hned po rozdání kartiček se volně rozejdou do prostoru.
Řekněte hráčům, že cílem hry je uhodnout totožnost všech čtyř zvířat a nasbírat všech deset kartiček, které každé zvíře popisují. Upozorněte je, že hra začne teprve tehdy, až dáte pokyn, aby nikdo nezačal dřív než ostatní.
Hráči začnou vyvolávat jména zvířat, na něž se podle nich hodí popis na jejich kartičkách. Na kartičce například stojí: „Jsi horkokrevné zvíře, máš dlouhý ocas a čtyři nohy.“ Hráč si pomyslí, že je nejspíš veverka, takže začne volat: „Veverka!“. Pak si všimne, že nikdo jiný „veverka“ nevolá,
zato jeden spoluhráč volá: „Vydra!“ a právě k němu se stahuje několik dalších lidí. Znovu si přečte nápovědu a uvědomí si, že i on je nejspíš vydra. Připojí se tedy k vydří skupince a všichni společně se snaží dát dohromady všech deset kartiček s charakteristikami vydry. Aby hra ubíhala co nejrychleji, může si skupina zvolit jednoho člověka, který má za úkol shromáždit všechny vydří kartičky. Podobně může jiným hráčům přidělit sbírání ostatních tří zvířat. Proto může hráč, pokud má více kartiček, odevzdat svou vydří kartičku hráči, který je sbírá, a soustředit se na svá ostatní zvířata.
Vedoucí se může promísit s hráči a podle potřeby pomáhat, ale hráči by měli spoléhat především jeden na druhého. Děti, které ještě neumějí dobře číst nebo určitá zvířata neznají, by měly dostat tu nejjednodušší nápovědu.
Kartičky jednotlivých skupinek zkontrolujte až ve chvíli, kdy oznámí, že nasbíraly všech deset nápověd svého zvířete. Když jsou uhodnuta všechna čtyři zvířata a posbírány všechny kartičky, každá skupinka nahlas přečte dvě nebo tři nejzajímavější charakteristiky svého zvířete.

Pár tipů na psaní kartiček:

Pokud nepracujete s učiteli přírodopisu nebo jinými odborníky, volte zvířata s jasnými a snadno uhodnutelnými vlastnostmi. Nikdo si například nesplete medvěda a hada, zatímco mezi medvědem a mývalem může snadno dojít k záměně. Také vám to usnadní vymýšlení charakteristik na kartičky.
Pokud se charakteristika hodí na dvě různá zvířata, uveďte dodatečné údaje. Pokud například píšete charakteristiku žáby a velryby, pak nápověda „pokud potřebuji vzduch, musím se vynořit nad hladinu“ není jednoznačná, jelikož platí pro obě zvířata. Když dodáte větu „a kladu vajíčka“,
pak jsou informace jednoznačné.
Hru Hádej, kdo jsem lze upravit i pro nejmenší děti. Stačí pouze nápovědu zjednodušit a nakreslit na kartičky obrázky. Můžete například nakreslit kruhovou dutinu ve kmeni stromu a napsat „to je můj domov“, nebo nakreslit otisk kachní nohy a připsat „takhle vypadá moje stopa“. U nejmladších hráčů je lepší pracovat s menším počtem zvířat a údajů.

Ukázka nápověd pro hru Hádej, kdo jsem

Následující nápovědy můžete použít tak, jak jsou, nebo je zjednodušit pro mladší děti, či naopak vynechat nejjednodušší charakteristiky v případě zkušenějších hráčů.

PLEJTVÁK OBROVSKÝ
■ Jsem největší živočich, který kdy na Zemi žil. Jsem větší než tři dinosauři a vážím jako 35 slonů afrických.
■ S jinými příslušníky svého druhu se dokážu domlouvat až na vzdálenost 55 kilometrů. Je to díky tomu, že se zvuk ve vodě šíří snáz než ve vzduchu. Používám také „sonar“, stejně jako netopýr.
■ Mé tělo má velice silnou vrstvu tuku (v určité části roku až 60 centimetrů), která mě v ledových vodách oceánu zahřívá. Navzdory všemu tomu tuku ale vypadám elegantně.
■ Jsem teplokrevný živočich a mláďata krmím svým mlékem. Rodí se živá – nekladu vejce.
■ Dýchám pomocí dvou otvorů na vršku hlavy. Můj příbuzný, který má jen jeden otvor, umí zadržet dech až na hodinu a půl a potopit se do hloubky dvou kilometrů.
■ Kvůli nadměrnému lovu nás zbylo pouze šest z každé stovky, která se kdysi v oceánech proháněla.
■ Mou potravou je hlavně kril, malý vodní korýš připomínajících krevetu, který se vždy vyskytuje v obrovském množství najednou. Sním jich asi tři tuny denně.
■ Zatímco mnoho původních obyvatel oceánu postupně začalo žít na pevnině, já jsem se přestěhoval zpět do vody!
■ Jako mládě vážím sedm tun a měřím asi sedm metrů. Každý den přibývám asi sto kilogramů, což je víc než čtyři kilogramy za hodinu. Ve třech letech měřím asi 15 metrů. ■ Dokážu na krátkou vzdálenost dosáhnout rychlosti až 45 km/h.

KOLIBŘÍK
■ Střežím a chráním „svoje“ malé území mezi květinami nebo na zahradě. Dokážu na něm sníst 50 až 60 porcí jídla denně.
■ Díky jasným a třpytivým barvám mého peří mi lidé v Jižní a Střední Americe dali různá pojmenování, například: zářivý paprsek, červenoocasá kometa, bělobřichá hvězda lesa, víla s šarlatovou korunkou nebo sluneční anděl.
■ Mám dvě nohy, duté kosti a jsem teplokrevný živočich.
■ Jeden z druhů našeho rodu je nejmenší teplokrevný živočich na světě, měří necelých šest centimetrů. Spotřebuji velké množství energie. Kdyby lidé vydávali v poměru ke své váze stejné množství energie jako já, museli by denně sníst 170 kilogramů brambor nebo 60 kilogramů chleba.
■ Když odpočívám, srdce mi tluče rychlostí 480 tepů za minutu. Když jsem nejaktivnější, je to až 1280 tepů za minutu.
■ Živím se především nektarem, který saju z květů, ale jím i hmyz. Nesbírám pyl.
■ Umím létat nahoru, dolů, do strany, dopředu, dozadu, a dokonce se nehybně vznášet ve vzduchu. Plné rychlosti dosáhnu téměř okamžitě po vzlétnutí.
■ Většinou kladu dvě vejce, která jsou velká jako hrášek a mají bílou barvu. Hnízdo mám široké dva a půl až tři centimetry.
■ Mám dlouhý zobák a malinké nožky.
■ Pohybuji křídly tak rychle, že vydávají bzučivý zvuk. Dokážu mávnout křídly až 79krát za minutu.



autor:
datum vydání:
23. listopadu 2012


Diskuze k článku „Kniha Objevujeme přírodu“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru