Stojím tu sám u cesty
a rostu již sto let.
Vzpínám své větve k nebi
a děkuji Bohu za život.

Každý den se radují
z východu slunce,
dokáži vzdorovat
vichru a bouří,
jsem domovem
ptáků i brouků,
v mém stínu odpočívá
zvěř i člověk.

A právě Tobě, člověče,
stojím v cestě,
kterou chceš rozšířit.

Jsem silný
a chráním slabé,
ale bojím se, člověče,
Tvých rukou,
které dovedou zabíjet.

Chci žít,
rozdávat radost
a krásu,
a proto Tě, člověče,
prosím,
nezabíjej mě.