Jaro u ohrádky
probouzí se země
přikrytá okrem podzimu
Slastně nadechuje
barvy připravuje
neviditelným štětcem
cáká po koberci
se smíchem...
Pak rozezní se
bílé zvonečky květů
cudně skloněných
bledulí
jaterník trochu mžourá
a otevírá modré oči
V sítinách topolů
olší a dubů
nacvičují muzikanti
jarní kantátu
žluna se jim chechtá
a Ohárka hraje tu
svojí durovou
pro Hanžburek
Máchovi tak milý .
autor:
Diskuze k článku „Jaro u ohrádky“



