Znám jeden místní bazén,
tam chodí laně v noci pít,
já myslel, že jsem blázen,
však nemohly se nasytit.

Dcerka šťastná byla,
zrovna se tam myla,
když přišly laně sem
k bazénu pod lesem.

Vydal jsem se včera cestou
k tůni nedaleké,
jak ženich za nevěstou
spěchal k řece Lethé.

Vždyť dříve všechny laně
scházely se tam
a povídaly maně,
co i já dobře znám.

Za podivného smradu
jak opilý jsem došel
na místo pod přehradu,
a málem smutkem pošel.

Na břehu tůně v šeru
temné stíny leží
odpadky a výkaly
místo laní vodu čeří.

Co říci dcerce všetečné,
když s láskou k laním vzhlíží,
jak napájí se bezpečně
v betonové díži?

Snad: Pojď se, děvče, podívat,
na místo nedaleké,
budem tiše vzpomínat
jak žila Eurydiké.

Teď k tůni, víš, tam v lese,
člověk bordel nese.
A moje malé ptáče,
nyní tiše, pláče.