Elektrická koloběžka - hračka pro líné „surikaty“, nebo praktické řešení elektrické mikromobility?

Nenávist na cestách anebo všichni nenávidí všechny

Přiznejme si, naše cesty jsou plné nenávisti. Řidiči nesnáší cyklisty, protože jim překáží na „jejich“ silnici. Cyklisté nenávidí jezdce na elektrokolech, protože „jsou líní“. Cyklisté vše typů se často smějí jezdcům na klasických koloběžkách (a vztah koloběžkářů k cyklistům velmi podobný). A všichni pak svorně nenávidí jezdce na malých elektrických koloběžkách. Jsou přece líní, směšní, všude jen překážejí a každého ohrožují. To by se mělo zakázat!

Na klasických koloběžkách od Kostky nebo Crussis mám za dlouhé roky odjeté už tisíce kilometrů a klidně se přiznám, že můj postoj k lidem na elektrické koloběžce byl podobný.

Jezdci na elektrických koloběžkách pro mě vždy byli jen „surikaty“, které strnule stojí na svém stroji (proto si u klasických koloběžkářů už dávno vysloužili ono označení „surikata“) a bez jakékoliv námahy jen „překáží“ na silnici.

Kdyby nebyli líní, tak si vezmou normální koloběžku (nebo alespoň kolo) a prostě si trošku máknou. Však vypadají zdravě, tak co jim v tom brání.

No a pak, když jsem si to jednou na klasické koloběžce supěl do kopce, mi to najednou došlo. Jako koloběžkář a cyklista jsem instinktivně srovnával jízdu na elektrické koloběžce s jízdou na klasické koloběžce nebo na kole. Má to k tomu přece nejblíže. Jenomže to je právě ta chyba. E-koloběžka není alternativa k cyklistice nebo koloběhu. Je to alternativa k tomu, jet někam autem.

A z toho pohledu je to vlastně ten nejekologičtější a nejohleduplnější dopravní prostředek na středně dlouhé cesty, jaký vás může napadnout!

Že je to nesmysl? Ok, ale napadá vás jiný stroj poháněný motorem, který vás dopraví klidně i na vzdálenost jednotek až nižších kilometrů s tak minimální spotřebou energie, že se tomu ani ten nejúspornější sériový elektromobil nevyrovná? Napadá vás jiný osobní dopravní prostředek, který na cestě i při skladování zabere tak málo místa? A jako bonus je taková doprava zcela tichá a nikoho neobtěžuje hlukem motoru ani exhalacemi z výfuku. Dokáže to snad nějaké normální auto nebo i motocykl?

Jasně, klasické kolo, elektrokolo nebo klasická koloběžka to dokážou také. Jenomže ne vždy je vhodné, abyste do cíle dojeli zadýchaní nebo upocení. A protože jsou v Česku ve většině míst oddělené cyklostezky jen zbožným přáním, tak se při tom „makáním za své“ také pořádně nadýcháte toho, co z výfuků dokáže vyprodukovat naložená Tatra, stará Avie nebo nějaké „nadupané TéDéíčko“ s vymontovaným filtrem pevných částic.

Proto jsem se rozhodl ke kroku, který bych osobně ještě nedávno pokládal za nesmysl. Koupím si elektrickou koloběžku a na vlastní kůži vyzkouším, jaké to vlastně je.

Jak jsem vybíral elektrickou koloběžku?

Než jsem se ke koupi koloběžky rozhodl, tak jsem o elektrických koloběžkách věděl asi jen tolik, že je běžně prodávají po elektrách. Takže pohoda, výběr bude jistě snadný… Ale ono prdlajs.

Jak jsem se začal čím dál víc rozhlížet po konkrétním modelu, tak to bylo čím dál složitější. Nikdy předtím by mě třeba nenapadlo, že některé koloběžky mají poháněné přední kolo, některé zadní a některé dokonce obě. Mají také zcela rozdílné typy odpružení a brzd. A aby toho nebylo málo, tak mají jednotlivé elektrické koloběžky i velmi rozdílné výkony motorů a jiné velikosti baterií. O rozdílné kvalitě zpracování ani nemluvě. Z jednoduché volby typu „skočím do obchodu a jednu z nabízených si vyberu“ se stalo složité pátrání a porovnávání parametrů.

Jak jsem vybíral já? Žiju v horách a na silnici (cyklostezka tu prostě není) do kanceláře mám dva sice relativně krátké, ale zato prudké kopce. A moje váha taky není úplně podle tabulek, takže jsem potřeboval trošku víc výkonu, než jaký mají běžné „supermarketové“ městské elektrické koloběžky. Na druhou stranu jsem nechtěl nic super drahého, ani nic vražedně šíleného, co je schopné jet třeba i 100 km/h.

Nakonec jsem skončil u v podstatě základního modelu značky Teverun, které u nás prodávají specializované obchody. Dva 500W motory by měly zvládnout jakýkoliv běžný kopec a vysoké odpružení mi snad občas dovolí o polní cestu. Přitom jde o „malý“ stroj vážící „rozumných“ 30 kilo, což by se mohlo dát v případě potřeby přenášet i v ruce. Cena sice můj původní plánovaný rozpočet překročila skoro dvojnásobně, ale měl jsem pocit, že jsem si připlatil nikoliv za značku, ale za kvalitu.

Jak si připadá klasický koloběžec na elektrické koloběžce?

Když jsem svého žluto-černého „čmeláka“ vybaloval z velké a velmi těžké krabice, tak jsem měl pocit, že jsem se asi zbláznil. Tahle šíleně těžká věc se směšně malými kolečky má být stroj, na kterém budu jezdit? Řídítka jsou nesmyslně vysoká a nejdou dát níž. Stupátko je doslova groteskně vysoké. Váha stroje je pak ve srovnání s velkou dospělou koloběžkou doslova šílená. Prostě celkově nesmysl a můj první pocit byl, že jsem vyhodil peníze.

A první jízda? Ještě horší. Blbě se to rozjíždělo. Při jízdě to pořád cukalo. A nemělo to dost výkonu ani na to, aby to se mnou vyjelo malý kopec. Jízdní pozice vyloženě strašná.

Celkový pocit z prvních kilometrů na elektrické koloběžce byl, jemně řečeno, nic moc. Tak moc mě to zklamalo, že jsem neměl ani náladu koloběžku pro potřeby článku vyfotit. To jsem si nechal na jindy, až na to budu mít náladu.

Mezi tím jsem ale ještě zkusil jednu věc. Koloběžka jde, jako většina podobných koloběžek, „odblokovat“. Standardně totiž platí pro elektrické koloběžky některá omezení. Nesmí se například rozjet z místa sama, naopak se musíte nejdříve sami odrazit. Koloběžka by také měla mít omezenou maximální rychlost na 25 km/h.

Byl jsem pomalu smířený s tím, že stejně budu řešit prodej téhle lehce použité elektrické koloběžky, takže proč to předtím ještě nezkusit odblokovat. Jde jen o kombinaci některých tlačítek na koloběžce, nic se nemusí rozmontovávat nebo upravovat. Když už byl stroj odblokovaný, tak jsem kromě povolení plného výkonu motorů navíc zapnul možnost rozjezdu z místa a aktivoval tempomat.

Nemyslel jsem si, že to něco změní, ale prostě jsem to chtěl zkusit. Potom už nezbývalo nic jiného než na tom směšném a špatně ovladatelném stroji vyrazit ještě jednou na poslední cestu před prodejem někomu, koho to snad bude bavit.

Jenomže se stala divná věc. Protože se dokázala koloběžka rozjet bez odrazu (který je z takhle vysokého stupátka dost nepříjemný), tak byl rozjezd najednou krásně pohodlný. Odblokovaný výkon se dal najednou krásně regulovat a motory se mnou neztrácely výkon ani v kopci. A to nejlepší byl tempomat. Stačilo pár sekund držet stejnou rychlost, koloběžka si jí „zapamatovala“ a já už nemusel ovládání plynu vůbec řešit.

Místo nervování se nad podivným strojem jsem se přistihl, jak se ve stylu doktora z „vesničky střediskové“ doslova kochám okolím. Já, který se do teď „surikatám“ na elektrických koloběžkách smál... Motory v kolech jsou nádherně tiché, výborné zavěšení a odpružení zajišťují pohodlnou jízdu, pneumatiky krásně zabírají i na horším povrchu a těžká základna koloběžky (kde jsou umístěné baterie) dávají celému stroji nečekanou stabilitu. Jo, asi jsem objevil, co na tom lidi baví.

Elektrická koloběžka versus klasická koloběžka

Elektrická koloběžka se za jízdy chová absolutně jinak, než na co jsem zvyklý ze své velké Kostky nebo Cobry.

Na velké koloběžce vám dávají stabilitu a setrvačnost velká kola. Samotný stroj je lehký (v případě Cobry doslova lehoučký) a většinu váhy tvoříte vy. Díky tomu je celkové těžiště relativně vysoko. Na elektrické koloběžce je ale díky těžké základně plné baterií těžiště daleko níž. A kola jsou sice malá, ale zato díky motorům uvnitř ve srovnání s klasickou koloběžkou dost těžká, což jim dává úplně jiné vlastnosti.

Celkový dojem z jízdy je na elektrické koloběžce je tak moc jiný, že se to nedá s klasickou sportovní nebo turistickou koloběžkou srovnat.

Na klasice si užíváte každý odraz, který vás posunuje vpřed. Každý kopec, který musíte „vydupat“ a každý sjezd, který sjedete tak rychle, jak vám odvaha dovolí.

Na elektrické koloběžce zapnete tempomat a stroj pojede rychlostí kolem 25-30 kilometrů za hodinu (maximálně umí i 50 km/h, ale to už je o strach a navíc u toho baterie mizí doslova před očima) bez ohledu na to, zda je to rovina, nebo normální kopec. Z kopce se samozřejmě rozjede i na víc, ale motory brání tomu, aby se to rozjelo do nějaké šílené rychlosti.

Vy se můžete soustředit jen na to, jak kolem zpívají ptáci nebo co kolem vás kvete. Není to jako na klasické koloběžce nebo jako na kole. Tam se můžete samozřejmě také „kochat“, ale tohle je úplně jiné. Není to sport, alespoň pro mě ne. Je to vyhlídková projížďka, která vám ukáže známou krajinu tak, jak jí neznáte.

Od té doby, co jsem si při pohledu na elektrickou koloběžku říkal „je to k ničemu, tenhle krám prodám“, jsem už na tomhle podivném elektrickém vynálezu najel skoro 500 km. Pokud je hezké počasí, tak s ním jezdím denně do kanceláře, nebo klidně jen na fotovýlet.

Ten stroj nenahradil klasickou koloběžku, ta je mému srdci stále nejblíže. Nenahradil ani kolo, ani auto. Ale skvělým a zajímavým způsobem to vše doplnil.

Je mi jasné, že u řady koloběžkářů a milovníků jízdy na klasických koloběžkách vzbudím odpor, ale elektrická koloběžka nemusí být náš nepřítel. I když vypadá „podobně“, tak si navzájem absolutně nijak nekonkurují.

Nevýhody elektrické koloběžky

Rozhodně nechci říkat, že elektrická koloběžka je pro každého. Na začátek se sluší uvést, že pokud máte stroj, co jezdí přes 25 km/h, tak k jeho řízení potřebujete řidičák. Takže i když můj stroj patří mezi relativně slabé a málo výkonné, tak by ani na měl děti jezdit neměly. Dokonce si na takový stroj musíte udělat za pár stokorun ročně i povinné ručení.

Další věcí jsou malá kolečka. Přestože má stroj nečekanou stabilitu, tak na rozdíl od klasické koloběžky (která drží směr v podstatě sama) musíte neustále řídit. Jinak zjistíte, že po cestě neustále trochu kličkujete. Malá kola mohou vypadat také rizikově z hlediska nečekaných překážek na silnici, ale široké pneumatiky s motory uprostřed, velké odpružení a vysoká světlá výška dělají své, a tak elektrická koloběžka umí zvládnout i nečekané překážky. Ale i tak jízda vyžaduje soustředění a je potřeba neustále „číst terén“ před vámi, stejně jako při jízdě na klasické koloběžce.

Co je ale skutečná nevýhoda malých kol u elektrických koloběžek je defekt. Výměna píchlé duše je díky malé velikosti a motoru uprostřed práce tak na hodinu. A když to budete dělat poprvé, tak se možná pořádně zapotíte při přemýšlení, co a jak rozmontovat, abyste se k duši vůbec dostali.

Velkou nevýhodou silnější motorové koloběžky je její váha. Pokud má mít koloběžka smysluplný dojezd a pokud nevážíte 50 kg i s botami, tak potřebuje velkou baterii. Baterie jsou těžké a většinou nejdou z koloběžky (na rozdíl od většiny elektrokol) jednoduše vyndat. Takže je důležité před nákupem zvážit i to, jak budete koloběžku přenášet a kde jí budete nabíjet a skladovat. A jestli bydlíte v paneláku s výtahem, tak si před nákupem dobře rozmyslete a přeměřte, zda se do něj vaše koloběžka vůbec vejde.

Budou vás na elektrické koloběžce ostatní víc nenávidět?

Pokud jste zvyklí jezdit na kole nebo klasické koloběžce na silnici, tak na elektrické koloběžce asi nic nového nezažijete. Většina řidičů se vám vyhne velkým obloukem, někdo menším a někdo si bude muset dokázat svou nadřazenost tím, že vás zkusí postříkat vodou z ostřikovače. Prostě stejně, jako když jedete na normálním kole.

Pokud narazíte na cyklistu nebo koloběžkáře a navíc ho dokonce předjedete v nějakém kopci…, no tak si tím jeho lásku asi nezískáte. Určitě se mezi nimi najdou takoví, si si pomyslí něco o líné surikatě.

Ale to nic. Třeba jim jednou dojde, že se pletou, a pochopí, že nemusíte být lenoch jen proto, že občas jedete na elektrické koloběžce. Mě to taky nakonec došlo.

PS: Tento článek není reklama, ani vás nemá přesvědčit k pořízení jakékoliv elektrické koloběžky. Jen vám nabízí jiný úhel pohledu, než jak jste možná dosud elektrické koloběžky vnímali.