Evropa otevírá dveře novým genetickým technologiím, ale s přísnými mantinely

ječmen
autor: Flocci Nivis
licence: CC BY 4.0

GMO v EU není a nebylo zakázáno, ale...

Evropská unie je historicky známá jako jeden z nejvíce restriktivních regionů na světě, pokud jde o geneticky modifikované organismy. Celý dosavadní systém stál na základech, které technologicky zamrzly na samém začátku tisíciletí.

Směrnice 2001/18/ES, základní legislativní kámen z roku 2001. Vznikal v době, kdy „genetická modifikace“ znamenala prakticky výhradně transgenozi – proces, při kterém se do rostliny vloží kus „cizí“ DNA (například gen z půdní bakterie do kukuřice, aby byla odolná vůči škůdcům).

Evropa vsadila na maximální obezřetnost. Schvalovací proces pro jakoukoli novel plodinu byl extrémně zdlouhavý, stál miliony eur a vyžadoval masivní testování rizik přes Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Kvůli této byrokratické a finanční náročnosti se v EU nakonec komerčně pěstuje pouze jedna jediná GMO plodina – kukuřice MON 810, a to, pokud vím, jen ve Španělsku.

Pokud potravina nebo krmivo obsahuje více než 0,9 % geneticky modifikovaných složek, musí to být jasně a viditelně uvedeno na obalu. Spotřebitelé v EU se tak GMO produktům v obchodech v podstatě vyhýbali.

Členské státy mají možnost pěstování schválených GMO plodin na svém území z vlastních politických či environmentálních důvodů zakázat. Řada z nich této skutečnosti využila.

Věda mezitím mílovými kroky pokročila

a vyvinula tzv. nové genomické techniky (NGT), jako jsou molekulární nůžky CRISPR. Ty umí DNA rostliny upravit bez vkládání jakékoliv cizí DNA. Soudní dvůr EU ale rozhodl, že i tyto moderní metody musí striktně spadat pod starou směrnici z roku 2001. Výsledkem bylo, že Evropa začala v agrárních inovacích a odolnosti vůči klimatickým změnám drasticky zaostávat za zbytkem světa. O jednom českém výzkumu využívajícím právě CRISPR jsme psali nedávno. I tento experiment napomohl k tomu, že se legislativa posunula do současnosti.

Nová legislativa přinesla zásadní změnu paradigmatu. Místo toho, aby se pravidla dívala na to, jakou technologií byla rostlina upravena, hodnotí se, jak moc se liší od přírody a zda by mohla vzniknout i při klasickém šlechtění. Evropská unie proto zavedla dvě zcela nové kategorie pro rostliny získané pomocí nových genomických technik (NGT).

NGT-1 – ekvivalent konvenčních plodin

Do této kategorie spadají rostliny, které sice prošly genetickou úpravou v laboratoři (např. pomocí CRISPR), ale výsledná změna je taková, že by k ní mohlo dojít i přirozenou mutací v přírodě nebo klasickým, staletími prověřeným křížením – šlechtěním. Taková rostlina může mít maximálně 20 genetických modifikací.

Tyto plodiny byly zcela vyjmuty ze striktního GMO schvalování. Nepotřebují složité posuzování rizik úřadem EFSA. Projdou pouze rychlým ověřovacím řízením (verifikací). Na hotových potravinách v obchodech nebude povinné logo GMO. Sledovatelnost bude zajištěna v rámci veřejného registru a osiva budou jasně označena, aby zemědělci věděli, co kupují.

NGT-2

Sem patří všechny ostatní NGT plodiny, které kritéria první kategorie nesplňují – například ty s komplexnějšími zásahy nebo ty, u nichž se pracovalo s geny vzdálenějších druhů. Tyto plodiny nadále podléhají přísnějšímu schvalovacímu procesu podle staré legislativy. Znamená to tedy, že klasické GMO, tak jak ho dosud známe, bude stále podléhat přísnému schvalovacímu procesu.

Lepší potraviny bez cenových výkyvů

Evropští zemědělci v posledních letech čelí extrémnímu suchu, vlnám veder a novým škůdcům. Klasické šlechtění nové odrůdy trvá 10 až 15 let. Metoda CRISPR to zvládne výrazně rychleji. Na pole se legálně a bez obří byrokracie dostanou plodiny, které přežijí sucho, nepotřebují tolik vody a mají stabilní výnosy i v měnícím se klimatu. Rostliny přirozeně odolné vůči plísním a hmyzu znamenají, že farmáři ušetří miliony za drahé a neekologické pesticidy.

Na pultech se mohou objevit potraviny s vylepšenými vlastnostmi – například pšenice s nižším obsahem lepku. Díky vyšší odolnosti plodin by ceny potravin nemusely v dobách sucha tak drasticky kolísat.

Pro řadu spotřebitelských organizací je nejkontroverznějším bodem fakt, že potraviny z kategorie NGT-1 nebudou mít na obalu varování „GMO“. Kritici tvrdí, že se tím porušuje právo zákazníka na informace. Zastánci naopak argumentují, že značit plodinu, která je geneticky identická s tou přírodní, nedává smysl a zbytečně by to lidi strašilo. Což je i můj názor.

Zákaz použití NGT-1 i v biozemědělství

Ekologické zemědělství má pěstování NGT plodin (včetně kategorie NGT-1) striktně zakázáno. Pokud chce produkt nést bio certifikaci, nesmí s NGT přijít do styku.

Válka o patenty

Jedním z největších zádrhelů celé reformy byly patenty. V biotechnologickém světě (např. v USA) je běžné patentovat konkrétní upravené sekvence DNA. Malí evropští šlechtitelé a farmáři se proto oprávněně báli, že nová éra genetiky uvrhne evropské zemědělství do područí několika nadnárodních gigantů. V Evropě totiž historicky platí tzv. šlechtitelská výjimka – novou odrůdu může kdokoli legálně vzít a dál ji křížit a vylepšovat, což udržuje konkurenci a pestrost trhu. Patenty by toto právo zlikvidovaly.

Výsledný evropský kompromis se pokusil najít třetí cestu. Nová pravidla striktně zakazují patentovat vlastnosti a genetické sekvence, které se běžně vyskytují v přírodě nebo kterých lze dosáhnout klasickým křížením. Pokud tedy vědci pomocí CRISPRu pouze „vypnou“ gen, který v přírodě běžně takto mutuje sám, nikdo si na to nemůže nárokovat patent. Patentovat lze pouze samotné laboratorní postupy a vyloženě umělé zásahy.

Zákon navíc obsahuje silné pojistky pro farmáře. Ti mají nadále právo nechat si část úrody jako osivo pro příští rok, aniž by porušovali patentové právo – na rozdíl od USA, kde takové jednání znamená automaticky porušení zákona. Legislativa je navíc chrání před právní šikanou v případech, kdy jim vítr nafouká pyl z NGT plodin na jejich klasické pole.

Nová evropská pravidla pro nové genomické techniky představují pro tuzemské i evropské zemědělství největší legislativní skok v tomto oboru za poslední čtvrtstoletí. Evropská unie se pokusila chytit ujíždějící vlak globálních inovací, dát farmářům do ruky efektivní zbraně proti suchu a klimatické změně, ale zároveň si zachovat svou pověstnou opatrnost a ochránit trh před korporačními monopoly.

Zda se to podařilo, ukážou až nejbližší roky v praxi. Na evropská pole se sice s velkou pravděpodobností dostanou odolnější, zdravější a ekologičtější plodiny, unijní orgány však budou muset bedlivě strážit jak transparentnost vůči nedůvěřivým spotřebitelům, tak férové prostředí pro malé šlechtitele. Jedno je však jisté: Evropa definitivně opustila v tomto směru vědecký skanzen a uznala, že bránit se pokroku už dál nebylo udržitelné.

Zdroje:
EU Legislativa ohledně GMO
Tisková zpráva EP