Proč vzniklo a co říká evropské Nařízení o obnově přírody? Jak se k tomu staví Česká republika?

Proč takové nařízení vůbec vzniklo?

Až 81 % přírodních stanovišť v Evropě je v nepříznivém nebo špatném stavu. Poškozená příroda ztrácí schopnost plnit své základní funkce, od zadržování vody v krajině přes opylování plodin až po zvládání horka a sucha. Obnova přírody dnes nemůže být jen vizí několika ekologů, ale pragmatickou investicí do naší vlastní bezpečnosti, zdraví a ekonomiky. Zdravé ekosystémy jsou totiž nejlevnější a nejúčinnější obranou proti dopadům klimatické změny.

Základní cíle?

Celé nařízení je koncipováno jako dlouhodobý plán s jasnými milníky. Celkový cíl pro EU do roku 2030 je zavedení nápravných opatření na nejméně 20 % pevninských a nejméně 20 % mořských oblastí EU.

Plošný cíl 20 % je stanoven pro Unii jako celek. Neříká automaticky, že každý členský stát musí udělat opatření přesně na 20 % svého území bez ohledu na své přírodní podmínky. Každý stát přispívá k tomuto celkovému cíli skrze svůj Národní plán obnovy podle svých možností a stavu přírody.

Jakmile je stanoviště obnoveno nebo se už v dobrém stavu nachází, státy musí zajistit, aby opětně nedegradovalo.

Tohle ovšem není jediný cíl. V nařízení jsou schváleny i další cíle:

Do roku 2030: Uvést do dobrého stavu 30 % ploch chráněných stanovišť v nepříznivém stavu (přednostně v chráněných územích Natura 2000).

Do roku 2040: Rozšířit obnovu na 60 % těchto stanovišť.

Do roku 2050: Dosáhnout 90 až 100 % obnovených stanovišť.

Celé nařízení je pak rozdělené do několika kapitol, které se týkají zásadních oblastí, kde je potřeba změna.

Zemědělství a návrat opylovačů

Právě zde nařízení přináší nejzásadnější změny. Zemědělská krajina tvoří podstatnou část České republiky Státy nebudou hodnoceny podle papírových deklarací, ale podle reálného růstu přírodní rozmanitosti.

V praxi to znamená, že státy musí u zemědělské půdy dosáhnout trvalého vzestupu u klíčových ukazatelů: populací polního ptactva, množství organického uhlíku v půdě (který určuje úrodnost a schopnost půdy držet vodu) a podílu pestrých krajinných prvků, jako jsou remízky, živé ploty, tůně či meze. Mimořádně důležitou kapitolou je obnova odvodněných mokřadů. Vše má přitom fungovat na bázi dobrovolnosti a s finančními kompenzacemi pro hospodařící zemědělce.

Na zemědělství přímo navazuje i ochrana opylovačů, na kterých závisí produkce potravin. Nařízení státům ukládá nejpozději do roku 2030 zastavit úbytek opylovačů a po té zajistit jejich trvalý a měřitelný nárůst jejich populací.

Živé řeky bez zbytečných překážek

Voda je dalším pilířem obnovy evropské krajiny. Cílem je vrátit řekám jejich přirozený charakter a schopnost samočištění. Do roku 2030 má po celé Evropě opět volně téct alespoň 25 000 km řek. V praxi to znamená postupné odstraňování nefunkčních jezů, přehrážek a betonových koryt, stejně jako obnovu slepých ramen a přirozených říčních niv. Takto obnovená říční síť dokáže v době přívalových dešťů bezpečně rozlít povodňovou vlnu do neobydlené krajiny a v období sucha naopak vodu v území dlouhodobě udržet.

Odolnější a pestřejší lesy

Změny čekají i lesní hospodaření, které se pod tlakem sucha a kůrovcových kalamit ukázalo jako zranitelné. Nařízení posouvá lesnictví od monokulturních „továren na dřevo“ k odolnějším a věkově i druhově pestřejším lesům. U lesních ekosystémů se bude povinně sledovat zvýšení objemu stojícího i ležícího mrtvého dřeva (které je nezbytným domovem pro mnoho druhů hmyzu a hub), rozmanitost dřevin, propojenost lesních celků a také množství uhlíku uloženého v lesní půdě. Tato opatření zároveň přispějí k celoevropskému závazku vysázet do roku 2030 3 miliardy nových stromů.

Zelenější a chladnější města

Nařízení myslí i na prostředí, ve kterém žije většina obyvatel, na města. Vzhledem k rostoucí intenzitě letních vln veder se městská zeleň stává klíčovou pro veřejné zdraví. Zákon stanovuje, že do roku 2030 nesmí ve městech dojít k žádnému čistému úbytku městských zelených ploch ani stromového patra ve srovnání se stavem v roce 2024. Od roku 2030 pak musí plocha městských parků, alejí, zelených střech či veřejných zahrad postupně a měřitelně růst, aby města dokázala lépe chladit mikroklima a pohlcovat srážkovou vodu.

ČR prošvihla datum do kdy měla poslat svůj Národní plán obnovy přírody

Evropská unie definovala celkové cíle a ukazatele, ale konkrétní cestu, jak jich dosáhnout, si určuje každý stát sám. Státy měly dvouletou lhůtu na vypracování vlastních Národních plánů obnovy přírody. Tato lhůta uplynula letos v srpnu. Česko ji nestihlo. Česko na něm začalo pracovat už za minulé vlády, ale přestože už uplynula lhůta do kdy měl být plán odeslán do Bruselu, stále není hotov.

Hlavní příčinou odkladu se stal především spor mezi Ministerstvem životního prostředí (MŽP) a Ministerstvem zemědělství (MZe). Zatímco MŽP prosazovalo závaznější opatření k zadržování vody a obnově ekosystémů, MZe pod silným tlakem zemědělců požadovalo co nejměkčí formulace, které by nezasáhly do produkčního zemědělství.

Největší emoce v médiích i na jednáních vyvolalo téma obnovy mokřadů. Zástupci zemědělců hlasitě varovali, že opětné zavodňování připraví hospodáře o úrodnou půdu, ohrozí jejich obživu a sníží potravinovou soběstačnost státu. Přestože nařízení EU výslovně uvádí, že zapojení soukromých zemědělců má být dobrovolné, v terénu převládla nedůvěra k tomu, jak bude systém fungovat v české praxi.

Zemědělci, lesníci i rybáři také požadovali jasné a dlouhodobé záruky, že pokud na své půdě ustoupí ve prospěch přírody, stát jim ušlý zisk i náklady na opatření plně vykompenzuje. Otázka, z jakých konkrétních rozpočtových kapitol či evropských fondů se budou projekty platit, zůstala dlouho bez jednoznačné odpovědi.

Objevily se i obavy z vyvlastňování půdy. V raných úvahách se objevoval koncept, že by stát získal předkupní právo na pozemky v prioritních územích (např. v nivách řek). Pokud by se majitel rozhodl pozemek prodat, musel by ho nejprve nabídnout státu za znalecký posudek. To vlastníci vnímali jako přímý zásah do svobodného nakládání s majetkem. Podobné obavy jsou i z toho, že nějaké území stát prohlásí za „území v režimu obnovy“ a zakáže na něm např. hnojení, orbu nebo kácení. Pokud by takové omezení nebylo stoprocentně a dlouhodobě kompenzováno, jde v praxi o znehodnocení majetku.

Téma Národního plánu obnovy přírody se loni stalo výbušným předvolebním tématem. Vládní kabinet se proto zdráhal schválit dokument, na kterém nepanovala shoda napříč rezorty, a dal přednost prodloužení diskusí před odesláním nedotaženého návrhu do Bruselu.

Podobné zpoždění v řádu týdnů až měsíců neschvalují jen v Česku – s napětím a odklady se potýká řada dalších členských států EU. Evropská komise neformální odklady toleruje za předpokladu, že v zemi probíhají reálná jednání.

Ekologické organizace a vědci návrh kritizují v několika rovinách:
• Opatření u obnovy stanovišť a lesů mají spíše deklarativní charakter. Chybí konkrétní harmonogramy, mapové vymezení lokalit i jasně stanovené indikátory úspěchu.

• U zemědělských ekosystémů (čl. 11) tvoří 27 ze 38 navržených opatření pouhé převzetí stávajících dotačních schémat SZP do roku 2027. Poukazují na to, že převážná většina zemědělských opatření v návrhu NPOP jsou jen stávající dotace SZP překlopené do nového dokumentu. Plán podle nich nepřináší žádné nové, dodatečné finance určené přímo pro obnovu krajiny v horizontech let 2030, 2040 a 2050.

• Téma odstraňování nebo úprav nefunkčních meliorací (které odvodňují přes milion hektarů půdy) je v návrhu popsáno jen v obecné rovině s odkazem na budoucí analýzy.

• Sporná opatření v lesích: Návrh obsahuje i postupy, které podle ekologů biodiverzitě škodí (např. plošné vápnění a hnojení lesů).

Na základě této kritiky Koalice NNO vypracovala a zveřejnila „Stínový plán na obnovu přírody“, který obsahuje 40 konkrétních opatření, jež by měl stát do finální verze dopracovat.

Jaký je aktuální stav za ministrování Igora Červeného z Motoristů?

Vedení rezortu přistupuje k evropskému nařízení Nature Restoration Law výrazně skeptičtěji než předchozí garnitura. Svoji strategii označují jako „selský rozum“ . Odmítají přijímat unijní regulace, které by podle nich představovaly byrokratickou a finanční zátěž pro české zemědělce, lesníky i daňové poplatníky.

Ministr Červený pro server Econews prohlásil, že plnění navržených opatření v české krajině by státní pokladnu vyšlo až na 15 miliard korun ročně. V situaci napjatých veřejných financí odmítá vláda přijmout takto nákladný závazek. Ekologové a ekonomové naopak namítají, že nedělání ničeho (nečinnost vůči suchu, povodním a degradaci půdy) bude stát českou ekonomiku a zemědělství v horizontu příštích let násobně víc.

Hlavním požadavkem nového vedení MŽP je princip „nejdříve peníze, potom plán“. Červený odmítá odevzdat závazný dokument bez toho, aby Evropská unie předem jasně garantovala konkrétní dotační tituly a finanční zdroje, ze kterých se bude obnova platit. Problém je ale v tom, že na tyto připravené NPOP je navázán na vyjednávání o financování, které právě v EU bude probíhat.

MŽP chce znovu otevřít vyjednávání na evropské úrovni s cílem zmírnit některé dopady a vyjednat výhodnější podmínky pro členské státy.

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1991 ze dne 24. června 2024 o obnově přírody a o změně nařízení (EU) 2022/869