Má smysl slavit Den bez aut, když Češi tak moc milují auta?

Češi mají auta v krvi a vůni spáleného benzínu (nebo nafty) milují!

Můžeme se tvářit jak chceme, ale je to prostě realita. Už od doby, kdy byl v Kopřivnici vyroben první automobil na území Rakousko-uherské monarchie pojmenovaný NW Präsident jsme jako národ propadli autům.

Už od doby císaře pána je u nás auto symbolem společenského postavení a moci. A nic na tom nezměnil ani fakt, že nepřímo právě díky automobilu v Sarajevu začala krvavá první světová válka.

Život po roce 1948 ten pocit ještě zesílil. Na pořízení nového auta jste si jako obyčejní lidé museli pořádně počkat zapsaní v pořadníku a stejně jste měli na výběr jen „obyčejná“ auta.

I takové auto ale bylo symbolem jistého postavení.

Nad vámi byli ale s ještě více viditelným symbolem nejvyšší funkcionáři a policie, kteří jezdili v ještě „luxusnějších“ automobilech, dlouho vyhrazeny výhradně jen pro ně.

Doba je už naštěstí úplně jiná, dnes si může koupit každý co chce a na co má peníze. Ale u spousty lidí v podvědomí zůstalo, že na kole jezdí jen „sociální případy“ a že auto „potřebuje“ každý. A pokud chce okolí ukázat „že na to má“, tak takové auto samozřejmě nesmí být malé. Velké auto = vysoké postavení. Co na tom, že už to není žádná „socialistická“ Tatra 613, ale velké SUV.

Zůstalo to jak v podvědomí lidí, tak i v hierarchii firem a úřadů. Je přece „správné a logické“, že obyčejný zaměstnanec nebo nejnižší úředník dostane k dispozici nějakou „starou plečku“, ale šef úřadu či firmy má luxusní limuzínu.

To přece k tomu patří, auto je symbolem jeho postavení. Mocný ministr přece nemůže jet do úřadu obyčejným malým autem nebo dokonce autobusem…

„Lepší postavení“ ale chtějí mít všichni a tak se auta neustále zvětšují. Automobilkám takový trend samozřejmě vůbec nevadí a rády se přizpůsobí. Výsledkem je, že „malé“ auto je velké jako desetiletí stará „limuzína“ a mnohé dnešní „velké“ auto velikostí předčí dodávku. Jenomže dodávka vozí náklad, limuzína často jen velké EGO.

A ruku na srdce, mnoho v tom nezmění ani dnešní elektromobily. Protože jestli 5 metrovou limuzínu s velkým spalovacím motorem vyměníte za 5 metrový elektromobil nebo hybrid, tak ve městech potřebujete úplně stejně široké silnice, stejně velké křižovatky, stejně velké parkoviště. Jistě, z měst zmizí exhalace z paliv, ale pokud mají být města více pro lidi, tak je to málo.

No, tak proč v tomhle světě slavit Den bez aut?

Má v tomhle světě smysl ukazovat, jak mohou fungovat města, která se pokusila vykázat auta na okraj a centrum poskytla hlavně chodcům a cyklistům?

Má smysl ukazovat, kolik místa k „zaparkování“ potřebuje 50 řidičů aut nebo 50 cyklistů?

Má smysl ukazovat, kolik zeleně do měst a tím i zlepšení životního prostředí může přinést zmenšení silnic?

Má smysl dělat si vtípky z toho, jak se řidiči na dvouproudé silnici cítí „utiskováni“ cyklostezkou?

Já nevím. Snad jo. Zkusit se to může. Ale jedna akce za rok s tím nic neudělá.

Lidé by měli pomalu pochopit, že velké a rychlé auto není symbolem postavení. Aby lidstvo přežilo, tak se v některých věcech bude muset změnit…

Občas se to daří. Mnozí už pochopili, že kouření není právo, ale hloupý zlozvyk. Mnozí pochopili, že jsou lepší řešení konfliktů, než válka. Mnozí pochopili, že norkový kožich není symbolem krásy, ale hloupého zabíjení. Mnozí pochopili mnohé...

Třeba časem pochopíme, že k pohybu jedné osoby z místa na místo nepotřebujeme obří 2 tuny vážící automobil. Ostatně, třeba v Japonsku to pochopili už dávno a takzvaná „kei cars“ se tam těší velké popularitě i podpory od úřadů.

Aby nedošlo k nedorozumění. I já jsem Čech a narodil jsem se ve městě s velkou automobilkou. I já mám rád auta, i já jsem řidič a motorista. Přesto si myslím, že změna je nevyhnutelná.

PS: Při hledání informací k článku jsem objevil web RVP.cz, který má nabízet učitelům podklady k výuce. Jsou tam i podklady k Evropskému dni bez aut. Problém ale je, že texty pochází z roku 2011 a od té doby je nikdo neaktualizoval. Celkem vypovídající, jak moc je to pro dnešní školy důležité téma.