Vydejte se na Svatojakubskou cestu a poznejte krásy Evropy

článek je inzerce, nejde o odborný text
V případě, že se chcete vyhnout každodennímu programu nebo se potřebujete zapojit do něčeho skutečně odvážného, pak je tato pouť ideálním způsobem, jak udělat obojí. Zvláště pokud cesta zahrnuje překonání několika set kilometrů a přejezd několika zeměmi.

Tato konkrétní cesta zahrnuje dvanáct tras, které mají stejný cíl — hrob svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela. A pro několik průkopníků cesta nekončí ani tam. Mnozí pokračují dalších sto kilometrů po pobřeží do Finisterre, místa z minulosti známého jako konec světa. Pokud se vydáte na tuto cestu, budou vás na správném směru udržovat nejnovější značky ve tvaru mušlí nebo žlutých šipek. Kromě značení na trase je na posledních sto kilometrech navíc několik betonových patníků, které ukazují, kolik kilometrů ještě zbývá do splnění cíle.

O svatojakubskou pouť se zajímá celičká Evropa

Ve středověku vedly k absolvování této pouti čistě náboženské pohnutky: věřící tímto způsobem vyjadřoval svou zbožnost, víru a pokání a byl to také prostředek očisty. V dnešní době je škála důvodů mnohem pestřejší — lidé chtějí překonat své sportovní výkony, objevit vzácné památky nebo krásnou a rychle se měnící krajinu, poznat nové kultury. Za těmito účely se vydávají na cestu pěšky, na kole a někdy i na koni. Již mnoho let je tato pouť tak oblíbená, že byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO a její označení je financováno z grantů Evropské unie.

V závislosti na způsobu dopravy ujdete sto kilometrů pěšky nebo ujedete dvě stě kilometrů na kole. Po cestě sbíráte datová razítka — credencial, které se zaznamenávají do cestovního víza. V rámci České republiky je navíc možné požádat o vydání kopie této cestovní knížky. Všechna razítka z celé cesty pak tvoří osvědčení o absolvování této cesty. O cestujících se navíc uchovávají informace na úřadě v Santiagu. Každé cestování je mimořádně oficiální a má svá pravidla a tradice. Jednou z konvencí, které se na cestě říkají, je uvítání — Ultreia a Buen camino znamená „šťastnou cestu“.

Zažijte pouť od začátku až dokonce!

Tradičně lidé cestu započnou z místa, kde bydlí. Uvnitř našeho národa lze například spojit jednu z dvanácti tras z hlavního města Prahy. Tato trasa začíná v Le Puy a kromě samotné Prahy, se k ní lze připojit z Ženevy nebo Kostnice. V každém případě se obvykle nejedná o jednodenní výlet, takže každý cestovatel si musí zařídit pohodlí — v Německu, Francii, Portugalsku a Španělsku jsou pro pionýry zřízeny hostince, obvykle s 25-30 lůžky, sprchou, malou kuchyňkou a v některých případech i místností na praní oblečení. Cena v takovém ubytovacím zařízení se pohybuje kolem 5-10 eur za noc v závislosti na druhu hostince. Obecně platí, že obecní noclehárny patří k těm levnějším, církevní noclehárny jsou obvykle za dobrovolný poplatek a soukromé ubytování jsou za více peněz, ale navíc honosnější. Obyčejně jsou otevřeny od 13 do 20 hodin a nocleh je dostupný pro každého na jednu noc.

Vystavování tzv. poutní knihy funguje celoročně, stejně jako hostince. Jen počet míst k ubytování se mění podle ročního období. V létě, kdy je zájem cestujících na vrcholu, je otevřeno nejvíce hostinců. Obvykle k tomu dochází v červenci a v srpnu, kdy se ve Španělsku konají letní akce. Na všechno se stojí fronty a najít pohodlí v tomto období může být velmi nepříjemné. Na druhou stranu, v zimě je k dispozici několik ubytoven, které jsou od sebe vzdáleny na krátkou vzdálenost. Mimo dovolené a vytížené sezóny přicházejí poutníci, kteří jsou fascinováni zajímavějšími zážitky. Mohou zažít mnoho nadšených Španělů nebo jiných cestovatelů. Pro tyto účely jsou nejlepší jarní měsíce a měsíce v podzimním období (takže buď duben, květen, nebo září a poté říjen). Podnebí se navíc mění v závislosti na ročním období — zatímco v létě je možné dosáhnout až 40 stupňů po cestě, v zimě sněží a nebo následně vytrvale prší.

Na cestách se pravidelně setkáváme s důchodci, a protože pro některé z nich by bylo cestování na kole velmi náročné, je možné si vybrat z několika druhů dopravy. Nejlepší alternativa je dřívější domluva na spolujízdu s jiným poutníkem, zatímco běžnějším způsobem je využít autobusovou dopravu nebo nasednout na vlak. Ať tak či onak, určitě se vyplatí jít alespoň část cesty pěšky. Hory a pole se střídají rovnoměrně, přičemž Pyreneje jsou nejnáročnější. Půjdete na výlety v přírodě, zemních stezkách a asfaltových ulicích. Městečka, krajina utvářená bez lidí, a řada rozlehlých přilehlých měst jsou jen skromným výčtem požitků, které budete moci na své cestě zažít.

Kolektivní stravování

Není to tak, že by cestující mohl přežít pouze ze zážitků, takže je zřejmé, že je třeba se postarat o výživu. Kromě hostinců existuje několik stravovacích zařízení, která nabízejí speciální poutnická menu pro návštěvníky. Za 10 eur dostanete tři chody a strava je obměňovaná a špičková. Obvykle mají otevřeno od 19 hodin, takže je mnohem lepší počítat s tím, že se v jídelně najíte až večer. Ať tak či onak, hlad nebudete mít ani přes den — po cestě narazíte na několik obchodů se základními zásobami, které mají opravdu skvělou kvalitu, ale mají také mimořádně rozumné ceny.

V každém případě mějte na paměti, že několik států hlídá odpočinek mezi 12. a 19. hodinou a většina obchodů se v neděli zcela uzavře. V případě, že cestujete ve skupině, nebo se sejdete s dalšími cestujícími po cestě, bude pro vás stravování venku skutečně příjemnější záležitostí. V takových skupinách se vaření dělí mezi jednotlivce a výsledkem může být opravdové požitkářství.

Lehký batoh — lehká duše poutníkova

Tato věta je pravdivá pro stokilometrovou cestu, ale navíc je důležité nabádat ke správnému formátu toho, co má ve vaší výbavě místo. Většinu základních věcí seženete v obchodech. Oříškem je lehký spací pytel a skvělá obuv — trekové hole a boty, ideálně podkolenky a přes to všechno dobře rozšlápnuté. Náhradní oblečení, hrstka triček, pláštěnka a kalhoty pro chladnější a teplejší část cesty jsou velmi vhodné. Samozřejmostí by měly být silné ponožky a čepice proti slunci. Mezi různými pomůckami nezapomeňte přibalit kapesní nůž a čelovku, opalovací krém, náplasti na puchýře a oděrky a láhev na pití. Několik cestovatelů si s sebou také vozí malou misku s pracím práškem, špendlíky a špunty do uší — přece jen, odpočinek s třiceti dalšími osobami může být se špunty do uší o něco snesitelnější.

Samotný batoh by měl být lehký a především kvalitní, aby záda při procházce se zásobami vydržela celou pouť. K rozpoznání postačí občanský průkaz nebo mezinárodní průkaz totožnosti. Několik průzkumníků s sebou také nosí mušle hřebenatky, symbol průkopníků. Navzdory odlehčené atmosféře tohoto výletu rozhodně nezanedbávat své cestovní pojištění, protože pravděpodobnost poškození při takovém výstupu je nepatrně vyšší než při běžné dovolené. Vyhlídka na takovou odvážnou cestu dlouhou stovky kilometrů je poutavá pro všechny, ale není neustále dosažitelná z časových, zdravotních nebo jiných důvodů. V takovém případě je možné se spokojit s méně náročnou alternativou. Svatojakubská pouť by mohla být dobrou příležitostí, a tak i my máme k dispozici 12 kilometrové cesty pro výšlap, uprostřed kterého poutníci zkoumají kostely a náboženské obce po celé České republice. Vydejte se na cestu a zažijte nezapomenutelné zážitky na Svatojakubské cestě.




Článek je INZERCE, nejde o odborný text a informace v něm uvedené nemusí vyjadřovat názory redakce.
V případě Vašeho zájmu mít na www.priroda.cz svou reklamu nás neváhejte kontaktovat.

autor:
REKLAMA

datum vydání:
6. září 2022


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru




Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2022 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.