Homo Kaktusář

autor: Viktor Daněk
Na otázku jak se rodí kaktusář neumím dost dobře odpovědět. Začíná to často tak, že zárodek budoucího kaktusáře, říkejme mu třeba František, uvidí na návštěvě u kamaráda čerstvě rozkvetlý kaktus, hostitel se s ním samozřejmě rád pochlubí a František náhle zatouží mít taky takový klenůtek, který by rozjasnil jeho šedivou garsonku. Hostitel ihned nabízí několik semenáčků. František se zdvořile brání, ale rád je nakonec strčí do kapsy. Kdo by odolal.

listování v kapitolách článku 'Homo Kaktusář'
« předchozí
  1. O kaktusech
  2. Historie kaktusářství
  3. Co kaktusům nabídnout
  4. Rozšíření sbírky
  5. Kompletní fotogalerie k článku
další »

spaces/inkscape" version="1.1" id="Layer_1" x="0px" y="0px" width="24px" height="24px" viewBox="0 0 447.99999 448.00002" enable-background="new 0 0 266.893 266.895" xml:space="preserve" inkscape:version="0.91 r13725" sodipodi:docname="social-facebook.svg" fill="#4267b2">image/svg+xml
Doma zabere budoucí manželce (ještě o tom ale neví) truhlík s muškáty a píchne tam tři semenáčky. Za čas se z jednoho stane boulička a z druhého buřtík (se třetím jsme se museli rozloučit).

Buřtíku brzy vyroste další buřtík a z bouličky se vydere rudý, pravý a nefalšovaný květ.. Znalci orchidejí prominou, ale jak František jistě potvrdí, květ kaktusu je ten nejhezčí v celé rostlinné říši. Muškáty vadnou závistí. Františkovo srdce jásá a přerod v kaktusáře Františka je tu, jakmile pln nadšení donese další kuličky a buřtíky. K nelibosti budoucí manželky. Epifyty bude nacházet na skříni, Na všech oknech se budou tísnit Mammillarie, na nočním stolku budou píchat opuncie a v ledničce budou přezimovat Astrophyta. Ona mu ale tajně odpustí ve chvíli kdy novou novomanželskou ložnici vanilkově provoní Gymnocalycie postavený na nočním stolku. To ale ještě neví o skleníkových plánech manžela, který už obhlíží pozemek vedle nového domku a přemýšlí jaký typ postavit.

Rozšíření kaktusů

Pravou domovinou kaktusů je Amerika. Rostou od kanadských jezer až po jižní cípy Patagonie, v poušti Atacama a v Údolí smrti i na vrcholcích And, na kontinentě i na ostrovech. Zkrátka obydlely všechna nehostinná zákoutí Nového světa, kde člověk ani se svými technickými vymoženostmi dlouho nepřežije a je tomu dobře. Příroda kaktusy ale na takto kruté životní podmínky dobře vybavila. Zbavila je (až na výjimky jak se ještě dozvíte) listů a poskytla jim znamenité trny, aby zabránila odparu i té nejmalinkatější kapičky vody. Dala jim ztlustlý stonek, který nasaje a uchová vodu pro horší časy a dovolí jim bez vody i kořenů přežít měsíce i roky. Kaktusy si v takto drsných podmínkách doslova libují a když je "trápíte" tak jak jsou na to uvyklí z domova, výtečně prospívají. Už ale slyším jak namítáte, že jste viděli kaktusy na své dovolené u Středozemního moře, u Jadranu nebo v Africe. Ano máte pravdu. Ale tyto oblasti nejsou pro kaktusy typické. Byli tu vysazeny uměle nebo zavlečeny člověkem a přizpůsobily se novým životním podmínkám.

Historie kaktusářství

Objev Ameriky přinesl zájem o plody tohoto kontinentu mezi panovníky, kteří zámořské cesty financovali. Mezi tyto "plody" nepatřila jen káva, kakao a podobně, ale i kaktusy. Panstvo se velmi divilo, jaké jsou to rostliny a mnozí ani nevěřili že to rostliny jsou. Na královských dvorech se ale kaktusům příliš nedařilo. Pokrok v pěstování přinesl až zájem botanických zahrad. Na rozšíření rostlin i mezi lid jsme si ale museli počkat až do počátku 20 století. A máme být na co pyšní. O tento "boom" se totiž postarali Češi B. Rozel, J. Seidl a hlavně cestovatel a etnograf Albert Vojtěch Frič. Ten dovezl z Ameriky desítky nových druhů kaktusů a stovky jich popsal. Dokonce už v jeho 17ti letech mu posílali světový odborníci kaktusy k zařazení se kterými sami nevěděli rady. Hlavní zásluha spočívá v tom, že své vědomosti a zkušenosti předal lidem. Informoval je, kde kaktusy rostou a jaké mají ve své domovině podmínky. Což velmi přispělo k pokroku v pěstování. Svou sbírku nejen že ukazoval, ale také z ní velkou část předal zájemcům. A tyto kousíčky Fričových sbírek potom vytvořili základ sbírek českých. A. V. Frič byl zaslouženě jedním z nejuznávanějších znalců kaktusů v Evropě a právem se po něm i několik kaktusů jmenuje.

Druhý "boom" přinesla revoluce. Byla otevřena cesta pro lovce importů ze zámoří nebo alespoň ze západoevropských skleníků. Supermarkety nabídly kaktusy každému jako pokojovou rostlinu, takže se rozšířily i mezi nekaktusáře. Ti jsou ale často zklamáni, rostlinky jim nekvetou jako v obchodě, ztrácejí své krásné otrnění, deformují svá těla, nebo dokonce nerostou vůbec. V horším případě zahnívají a hynou. Jak tomu předejít?

Trocha teorie

Abyste rozuměli některým pojmům, je třeba si říci něco o základní morfologii kaktusů. Některé věci (možná všechny) budete znát, ale opakování matka moudrosti :).

Existují tři podčeledí velké čeledi, která se nazývá cactaceae. Evolučně nejprimitivnější jsou Pereiskoideae. Pereskie mají keřovitý, ve své domovině stromovitý, vzrůst a jsou ještě olistěné (někdy jen v mládí) Při klíčení jsou patrné dva děložní lístky

Druhou podčeledí je Opuntioideae. Opuncie jsou typické článkovaným tělem. Dobře se jim daří právě ve Středomoří, kam byli zavlečeny člověkem. Často nemají trny patrné na první pohled, jen jakési malé chomáčky, ale brzy uvěříte, že je mají, až se jich zkusíte dotknout. Raději to ale nezkoušejte. Opuncie jsou známé a oblíbené i mezi skalničkáři, protože jako jedny z mála kaktusů jsou schopny, při vhodném ošetření vydržet i tuhou českou zimu mimo


listování v kapitolách článku 'Homo Kaktusář'
« předchozí
  1. O kaktusech
  2. Historie kaktusářství
  3. Co kaktusům nabídnout
  4. Rozšíření sbírky
  5. Kompletní fotogalerie k článku
další »


autor:
datum vydání:
25. dubna 2005


Diskuze k článku „Homo Kaktusář“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!