Violka vonná - Viola odorata

Violka vonná
Autor: Petr Kadlík

Charakteristika

Tato nádherně vonící malá rostlinka má na svoji výšku velké květy, které vynikají kromě vůně i svou fialovomodrou barvou. Vzácně se vyskytuje tento druh i s bílými květy. Srdčité listy tvořící přízemní růžici jsou na rubu jemně chlupaté. Kromě listů violka vytváří i široké, vejčité, zašpičatělé palisty. Květ i listy vyrstají z oddénku. Pomocí něj se rostlina může vegetatvině množit.

Lze jí zaměnit s podobnou violkou lesní. Ta však nevoní a má okvětní lístky lísty postavené tak, že se téměř nepřekrývají.

Pokud dámy dostanete od svého milého fialky , květomluva vám prozradí, že nároky vašeho milého jsou skromné (fialový květ), že tajná láska je nejsladčí (bílý květ), že srdce spojená vaší věrnou láskou nikdo nerozloučí (modrý květ). Váš přítel, pokud vám dá fialku se žlutým květem, tímto dárkem řekne: "Vezměme se. Než uprchne naše mládí."

Rozšíření

Tato fialka (lidový název) nejčastěji roste na okrajích listnatých a smíšených lesů, u potoků, v zahradách a sadech. Vyskytuje se po celé České republice, v severní a východní Evropě i v Asii.

Ochrana

Tento druh není chráněn

Možné užití

Vonné látky této rostliny se používaly a dodnes používají do různých parfémů. Celá rostlina se také používá v lékařství při chorobách dýchacích cest a revmatismu a optížích s močovým ústrojím. Účinná je také proti lupům. Obvykle se podává ve formě lihové tinktury nebo čaje. Do čaje stačí jedna čajová lžička na šálek vody. Při předávkování může dojít k nevolnosti.

Nečastěji se sbírá odének. Indeální čas na jeho zběr je zářijový či říjnový večer. Lze sbírat i celou rostlinu. v tom případě se pro ní vydejte době jejího květu. Suší se do 40^oC.

zdroje:
rostliny.nikde.cz
Turistický průvodce přírodou do kapsy (Utte E. Zimmerová, Alfred Handel)