Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   —   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Dříny a svídy - naše dřínovité

autor: RNDr. Jiří Jakl
Do čeledi dřínovitých (Cornaceae) u nás zařazujeme 1-2 naše rody - dřín (Cornus), event. svída (Swida).

Většina lidí si pod dřínovitými představí svídu dřín (dřín jarní) a svídu krvavou. S dřínem je to jednoduché, ale svídy u nás rostou dva (pod)druhy a jejich pravděpodobný kříženec. Tak tedy něco o této skupině dřevin.

Dřínovité - Cornaceae Dum.
Keře nebo malé stromy, vzácně byliny s dřevnatým oddenkem. Listy jsou většinou vstřícné, krátce řapíkaté, jednoduché, celokrajné, vždy bez palistů, opadavé. Květy oboupohlavné, 4četné, pravidelné, drobné. Plody peckovice.

Dřín versus svída u nás
Dřín - květenství okoličnaté, s podpůrnými listeny, květy žluté, rozkvétající dlouho před olistěním, peckovice vejcovité až válcovité, červené

Svída - květenství vrcholičnaté, bez podpůrných listenů, květy bílé, rozkvétající po olistění, plody kulovité, bílé, bělavé (pěstované druhy) nebo modročerné

Dřín - Cornus L.
Asi 11 druhů rozšířených v Evropě, Severní Americe a východní Asii. Množení semenem či hřížením. V sadovnictví významný severoamerický dřín květnatý (C. florida), ev. dřín Nutallův (C. nutallii), dřín kanadský (C. canadensis - vytrvalá bylina) nebo japonský dřín japonský (C. kousa). Pro dříny jsou charakteristické zvětšené listeny podpírající hlávkovitá květenství (celek někdy působí dojmem jediného květu, podobného plaménku).

U nás původní jen dřín jarní (Cornus mas). Typický dřín je hustý, přímovětvený keř dosahující výšky 3-5 metrů a v příznivých podmínkách i stáří 100-200 let. Peckovičky s dužninou nasládle navinulou až nakyslou jsou bohaté na nutriční látky. Obsahují 100-200 mg% vitamínu C.

Svída - Swida Opiz aneb vybrané druhy z rodu Cornus L.
Asi 40-45 druhů v mírných až subtropických oblastech severní polokoule, izolovaně v horách Střední a Jižní Ameriky. Nenáročné dřeviny snášející značný zástin. Množení výsevem ne zcela zralých semen na podzim, případně na jaře po stratifikaci, dále letními i dřevitými řízky nebo hřížením. U nás rostou svída krvavá pravá (C. sanguinea), svída krvavá jižní (C. australis) a jejich pravděpodobný kříženec svída krvavá uherská (C. hungarica). Rozdíly mezi těmito druhy jsou v ochlupení - nejrozšířenější druh C. sanguinea má chlupy na rubu listů květonosných větví většinou jednoduché, odstávající, kadeřavé, neorientované. C. australis má chlupy rubu listů dvouramenné, přitisklé, orientované (navzájem rovnoběžné) a C. hungarica se chová jako kříženec s různými přechodnými typy mezi rodiči (nestejně dlouhá ramena chlupů, která mohou odstávat a chlupy nemusí být orientované). C australis u nás patří mezi silně ohrožené taxony (C2), rozšířená je na východní a severovýchodní Moravě, C. hungarica je rozšířená roztroušeně ve střední a východní Moravě, jinde (střední a severozápadní Čechy) vzácně. Dosti často je pěstovaná v parcích a při komunikacích je svída výběžkatá (C. sericea - severoamerický druh), občas se pak u nás pěstuje svída bílá (C. alba - asijský druh).





autor:
RNDr. Jiří Jakl
www stránky: http://ebotanika.net

datum vydání:
26. ledna 2006


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.






Debata k článku Dříny a svídy - naše dřínovité


Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2020 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.

 



Naše další projekty: