Nesytka sršňová, motýl v sršním převleku

„Pozor, já jsem sršeň“

Nesytka sršňová patří k příkladům Batesovských mimikry v naší přírodě. Přestože se jedná o naprosto bezbranného motýla, svým vzhledem i chováním tak věrně napodobuje sršeň obecnou, že dokáže oklamat nejen lidi, ale především své přirozené nepřátele z řad ptáků či ještěrek. Tato strategie, kdy neškodný druh přejímá varovné znaky nebezpečného tvora, jí zajišťuje relativně bezpečný život bez nutnosti vlastnit žihadlo nebo jed.

Od klasické představy křehkého motýla s barevnými křídly se nesytka v mnoha ohleden liší. Její křídla jsou totiž průhledná a blanitá. Drobných šupinek, které ostatním motýlům dávají jejich barvu, má nesytka jen málo, a navíc je ztratí hned při prvním vzletu. V kombinaci s robustním tělem a výrazným žluto-černým pruhováním zadečku je tak vizuální podoba s obávaným bodavým hmyzem téměř dokonalá.

Její kamufláž ale funguje i na další smysly. Když nesytka letí, její křídla vydávají hluboký, těžký bzukot, který zní stejně varovně jako let skutečné sršně. Pokud motýla vyrušíte usazeného na kmeni stromu, předvede další obranný prvek: začne trhavě pohybovat zadečkem dopředu a dozadu. Napovídá tím pohyb vosy, která se chystá bodnout. Nesytka sršňová tak mistrně kombinuje anatomii motýla s chováním blanokřídlých a dokazuje, že v přírodě může správný převlek znamená víc než skutečná zbraň.

Žádné listí, živnou rostlinou housenky nesytky sršňové jsou stromy a jejich dřevo

Zatímco dospělý motýl žije v letních měsících pouhých několik týdnů, jeho předchozí vývoj trvá celé roky a odehrává se v naprosté temnotě uvnitř živého dřeva.

Vše začíná v červnu nebo červenci, kdy samička klade vajíčka do štěrbin v kůře u paty stromů, nejčastěji topolů. Jakmile se z vajíčka vylíhne drobná housenka, nehledá potravu na listech jako většina jiných motýlů, ale okamžitě se provrtává pod kůru. Zde, v lýku a dříví, stráví následující dva až tři roky svého života. Postupně si vyhlodává dlouhé, svislé chodby směřující nahoru, které mohou měřit až desítky centimetrů. Živí se výhradně dřevní hmotou a mízou stromu, což z ní v očích lesníků dělá technického škůdce, protože její činnost oslabuje kmeny a znehodnocuje kvalitu dřeva.

Housenka nesytky je na život ve dřevě dokonale připravena. Je masivně stavěná, má smetanově bílou barvu a silná, tmavá kusadla, kterými dokáže drtit i tvrdá dřevní vlákna. Během dlouhých měsíců uvnitř kmene několikrát přezimuje a upadá do stavu strnulosti, aby s jarním oteplením opět pokračovala v požeru.

Teprve na jaře posledního roku svého vývoje se housenka začne připravovat na příchod na světlo. Prokouše se chodbou těsně pod povrch kůry, kde si vytvoří pevný kokon ze zámotku a dřevěných pilin. Na samém konci chodby ponechá jen tenkou vrstvičku kůry, která slouží jako jakási zátka. Ta ji chrání před okolním světem, ale zároveň je dostatečně křehká na to, aby ji dospělý motýl po vylíhnutí dokázal prorazit. Život housenky se tak uzavírá a uvnitř kmene začíná proměna v dospělého jedince.

Když nastane čas, aby se vylíhl dospělý motýl, kukla se pomocí speciálních trnů posune chodbou až k samému okraji kůry. Motýli se líhnou výhradně brzy ráno (nejčastěji mezi 6. a 8. hodinou). Důvod je prostý – ráno je chladno, draví ptáci ještě tolik nelétají a čerstvě vylíhlý motýl, který má měkká křídla a neumí létat, má největší šanci na přežití.

Dospělý život nesytky sršňové

je sice krátký, ale od samého počátku velmi efektivně naplánovaný. Vzhledem k tomu, že tito motýli mají zakrnělé ústní ústrojí a během svého dospělého života nepřijímají žádnou potravu, žijí výhradně ze zásob, které si nashromáždili ve stádiu housenky. Nemají proto času nazbyt a jejich hlavním a v podstatě jediným životním cílem je okamžité rozmnožování.

Klíčovou roli v tomto procesu hrají samičky. Ty jsou po vylíhnutí kvůli tělu plnému vajíček poměrně těžké a nerady létají. Často jen popolezou několik desítek centimetrů nad svůj rodný výletový otvor, pevně se usadí na kůře topolu a začnou jednat. Aktivují své pachové žlázy na konci zadečku, ze kterých do okolního vzduchu vypouštějí specifický koktejl feromonů.

Na druhé straně tohoto komunikačního řetězce stojí samci, kteří jsou pro vyhledávání partnerek dokonale vybaveni. Jejich tykadla jsou výrazně hřebenitá a pokrytá tisíci drobných receptorů citlivých právě na samičí feromony. Samci dokážou zachytit i nepatrnou koncentraci těchto chemických látek na vzdálenost stovek metrů.

Samotné páření na kmeni stromu trvá i několik hodin. Jakmile je proces u konce, samec brzy (v řádu dnů) hyne a oplodněná samička se vydává hledat paty vhodných stromů. Do štěrbin v kůře postupně naklade vajíčka.

Jak ji v přírodě najít?

Nejlepšími místy pro průzkum jsou paty starších osamocených topolů nebo topolové aleje. Právě zde lze nejčastěji objevit jasné důkazy jejich přítomnosti. Typickým znakem jsou dokonale kruhové výletové otvory v kůře, které mají průměr kolem osmi milimetrů a vypadají, jako by je do kmene někdo vyvrtal vrtačkou.

V období líhnutí motýlů, tedy na začátku léta, z těchto otvorů často napůl vyčnívají prázdné, hnědé a poloprůhledné obaly kukel. Tyto takzvané exuvie tam motýl zanechá v momentě, kdy se vyprostí ze zámotku a odletí. Pokud jsou chodby uvnitř kmene stále aktivně obydlené, prozradí je čerstvé, jemné piliny smíchané s trusem housenek, které vypadávají z otvorů a hromadí se v záhybech kůry nebo u paty stromu.

Pro ty, kteří by chtěli spatřit samotného dospělého motýla, je klíčem k úspěchu správné načasování. Nejlepší je vyrazit k topolům za teplých letních dnů brzy ráno, ideálně mezi šestou a osmou hodinou. Právě v tuto dobu se čerstvě vylíhlí motýli suší na kůře v blízkosti svých rodných otvorů a čekají, až jim zpevní křídla. V ranním chladu navíc ještě nejsou tak plaší, což nabízí jedinečnou příležitost prohlédnout si tohoto mistra přírodních převleků z bezprostřední blízkosti.

Nesytku sršňovou si lze velmi snadno splést s její blízkou příbuznou, nesytkou jívovou (Sesia bembeciformis)

Oba druhy sdílejí téměř identickou velikost, průhledná křídla i stejně dokonalé sršní mimikry včetně žluto-černého varovného pruhování.

Rozklíčovat, o jaký druh se jedná, vyžaduje pohled na strom, na kterém se hmyz vyvíjí. Zatímco nesytka sršňová se drží výhradně topolů, nesytka jívová dává přednost vrbám, nejčastěji vrbě jívě.

Stopy po ní ale najdeme většinou výše než u paty stromu. Často napadá mladší kmeny a silnější větvě vrb, klidně i výše v koruně. Její housenky navíc bývají o něco štíhlejší, protože chodby ve vrbovém dřevě bývají těsnější než v mohutných patách topolů. Jinak je jejich život v podstatě stejný.

Pokud zrovna nesedí na své hostitelské rostlině, spolehlivým rozlišovacím znakem je zbarvení hlavy.

Nesytka sršňová má za hlavou na hrudi dvě výrazné, jasně žluté skvrny.

Nesytka jívová má hruď celou tmavou. Má však na přechodu mezi hlavou a hrudí slabší žlutý proužek.

Zdroj:
REICHHOLF, Josef H. Motýli: Průvodce přírodou. Praha: Rebo Productions CZ, 2015. ISBN 978-80-255-0950-0