Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   —   Obchod.Bejvávalo.cz   —   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Filipíny – láska na celý život

autor: Alena Rulfová
Datum cesty: 27. 11. 2010 – 24. 1. 2011 Páni, Filipíny, no to je … jo, docela daleko, v tropech, nikoho tam nebudu znát, a pak ty různé nemoci, pavouci, krysy, švábi .. a dva měsíce je dlouhá doba. A co teprve povstalci na Mindanau! Tak takhle nějak jsem uvažovala před odletem na dobrodružnou cestu přes celý svět. V Čechách připadá člověku všechno strašně nebezpečné, už jenom slovo „tropy“ vyvolává mnoho děsivých představ. Navíc v očkovacím centru či u svého lékaře v ordinaci, kde se často snaží dostat z vás co nejvíce peněz a nikoliv vám rozumně poradit, se dozvíte, kolik hrozivých nemocí na vás v tropech číhá. Přitom nevěřím, že aspoň polovina z těhle rádoby odborníků na tropické choroby, kdy v tropech strávila déle než dva týdny.



Filipínci a příroda

Mnoho cizinců stejně jako i já cestuje na Filipíny právě kvůli přírodě. Tropický prales se svými endemickými druhy zvířat a rostlin přitahuje nejen přírodovědce. Navíc téměř na všech ostrovech naleznete nádherné pláže bez lidí, a i kdyby třeba na plážích byli lidé, jejich kráse to neubírá a pláže jsou tak rozlehlé, že ujdete-li pár set metrů pěšky, jistě naleznete liduprázdný kout - opuštěný ráj.

V typickém tropickém lese potkáte makaky, maličké veverky, ještěrky, roztodivné a obrovské pavouky, obří šneky a motýly, létající dráčky. Máte-li štěstí, můžete vidět třeba i letuchu nebo nártouna. A ty obrovské stromy a úžasné barevné květiny! Pro ornitologa, kterým jsem, jsou Filipíny rájem. Téměř všichni ptáci, kteří zde žijí, patří mezi druhy, které v Evropě nelze zastihnout. Velké množství z nich pak žije pouze na Filipínách a nikde jinde na celém světě. A to se netýká pouze pralesa ale i vesnic a měst, neb i ve městech vždy roste poměrně dost zeleně.

Vztah většiny Filipínců k přírodě je mi záhadou. Na ostrovech (tedy kromě Palawanu) naleznete nenarušené kousky přírody již jen v chráněných územích či vysoko v horách. Plocha mimo chráněná území zahrnuje pole či banánové plantáže nebo ovocné sady. Bavili jsme se s jednou profesorkou na univerzitě, na ostrově Panay a jejím studentem, a ti nám řekli, že si váží přírody kolem sebe, byli hrdí na to, kolik žije na Filipínách endemických druhů rostlin a zvířat. Jenomže tihle lidé představovali výjimku. Převážná část Filipínců vidí v přírodě místo k hospodaření - tedy k zemědělské činnosti, která je živí. A také mnozí Filipínci v pralese hledají zdroj obživy a to především lovená zvířata.

V Manile jsem se bavila s dvěma bohatšími muži a ti se mě ptali, proč jsem přijela na Filipíny. Vyprávěla jsem jim o tom, že nás zajímá místní příroda, prales. Reagovali pro mě naprosto překvapivým způsobem. Říkali, že nechápou, proč my běloši tak rádi chodíme do lesa. Les je přece nebezpečný. Přesně to mi řekli! Moderní a evidentně vzdělaní lidé, kteří hovořili plynulou angličtinou, se báli chodit do lesa. Do té chvíle jsem si myslela, že důvod, proč Filipínci vykáceli skoro veškerý les na ostrovech, je ten, že chtějí další zemědělskou půdu. Příčina je ale možná někde jinde, hlouběji v jejich kulturních kořenech. No ale kdo ví.

V horách se můžete setkat s lidmi, kteří žijí ještě takříkajíc postaru. Mají své rituály, léčitele, šamany, tradice. Vím o těchto lidech jen velice málo, protože dostat se k nim do hor není snadné - znamená to několik hodin chůze kopcovitou krajinou zcela mimo civilizaci. Tito lidé žijí v zalesněných horách a to již po mnoho let. Pro své rozličné rituály využívají zvířata i rostliny. Majitelka záchranného centra pro ohrožené živočichy na Panay, velmi moudrá filipínská žena, nám vyprávěla poučný příběh o lidech z hor, s nimiž se zná. Řekla nám, že za ní jednou za čas přijdou a prosí: "Dej nám černé prase, potřebujeme ho obětovat, jinak zemře náš příbuzný.". Černé prase přeloženo do našeho jazyka je ohrožený druh divokého prasete, který na Filipínách ve volné přírodě již téměř nežije. V daném záchranném centru je ona žena chová, aby pomohla jejich rozmnožení a návratu do pralesa. "Nemohu vám dát černé prase, je chráněné, musím o ně pečovat.", namítá nejprve. Jenže oni tak dlouho zoufale prosí, že jim nakonec černé prase dá, přiznává. Ví, že tihle lidé budou divoká prasata v přírodě lovit, protože je to součást jejich tradice. Dělali to tak jejich rodiče a prarodiče a rodiče jejich prarodičů, .. Podobné je to na Luzonu, kde hlavy zoborožců sloužily po generace jako čepice. Těžko lidem vysvětlovat, že už to tak dál být nemůže, neboť příroda je stále více devastována a přirozených míst výskytu těchto druhů ubývá a ony se stávají stále vzácnějšími a mnohým hrozí vyhynutí. Tito lidé takto žili po desítky let a možná ještě déle. Není to jejich vina, že příroda mimo hory je z většinové plochy zničená a zvířata, která oni lovili po tak dlouhý čas, jsou nyní možná posledními zástupci populací některých ohrožených druhů.

Zcela jiná situace panuje na Palawanu. Na tomto podlouhlém ostrově naleznete mnoho neporušených lesů, které snad dokonce plošně přavažují nad rýžovými poli, což je co říct. Jako první příčina tohoto stavu mě napadla turistika. Turistika totiž představuje bohatý zdroj obživy pro místní obyvatele. No a jestliže ti divní bohatí běloši milují procházky v pralese, tak jim je přece nebudou kácet. Je to však jen jedna z možných hypotéz a samozřejmě se mohu mýlit. Pravda je, že na Palawánu potkáte tolik bělochů a tolik Čechů jako na žádném z ostatních ostrovů. Filipínci se k vám tady nechovají tolik přátelsky a celkově ve mně Palawán nezanechal pozitivní dojem - tedy kromě pozitiva nenarušené přírody.

Abych však Filipíncům (Palawáncům) nekřivdila, musím se ještě zmínit o jednom velmi zajímavém muži, kterého jsme potkali s přítelem na procházce po Palawánu. Zrovna jsme nadšeně pozorovali jeden ptačí druh, který z celého světa obývá pouze Palawán. Všiml si nás procházející starší Filipínec a začal si s námi povídat. Zjistili jsme, že je něco jako ochranář v blízkém chráněném území. Řekl nám, že ochrana přírody je pro něho vším, že tak činí v souladu s božími zákony. Povídali jsme si lámanou angličtinou a přitom jsme si stále více uvědomovali, že je to muž velice moudrý a ušlechtilý. Vyprávěl nám o místních lidech, že dříve žili jinak, v souladu s tradicemi a přírodou, ale že civilizace je mění k horšímu, opíjejí se alkoholem a tak. Moc dobře jsme mu nerozuměli, ale to, čemu jsme porozuměli, dávalo hluboký smysl. Možná je tedy příroda na Palawánu zachovalá díky lidem jako je tento muž, kdo ví..






autor:
Alena Rulfová
email: alena_rulfova@post.cz

datum vydání:
29. března 2012


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.





Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2021 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.