Vesnice a menší města podrobněji

Viděli jste někdy dokumenty o zaostalých asijských zemích? Tak se připravte, že na Filipínách si budete připadat přesně jako v dokumentárním filmu do National Geographic. Můj přítel pro to, jaké se vám všechno na Filipínách zdá, nalezl trefné slovo, které se nám ihned zalíbilo - bengální. Lidé nebydlí v cihlových domech apod. jako my. Žijí v dřevěných chýších, kde jako podlaha slouží hliněná zem. V každém domě však naleznete televizi a rádio nebo alespoň jedno z toho. Zčásti je to tím, že jsou skutečně chudí a zčásti také tím, že víc k životu a ke štěstí nepotřebují. Sama si říkám, jestli nejsou nakonec taky chytřejší než my, nebo spíš moudřejší...

Jiné než dřevěné domky jsou výjimkou a vypadají mezi ostatními chýšemi poněkud povýšeně. Nezdálo se mi však, že by si lidé vzájemně záviděli. Samotnou by mě zajímalo, jaké vztahy mezi majitelem chýše a honosnějšího domu panují, neb jsem nepozorovala žádnou zášť. To Evropanovi připadá zkrátka nemožné.. asi proto se takhle zamýšlím. Není to však myšlení pokřivené našimi pokřivenými vztahy? Aneb jak říká jeden můj oblíbený profesor - všechny naše představy promítáme do světa a tím náš svět vytváříme. A tak si vlastně každý žijeme v tom svém světě...

Manila
V žádném jiném filipínském městě neuvidíte tak zřetelné rozdělení vrstev obyvatel na chudé, středné bohaté a bohaté, jako to můžete zažít v Manile. S kamarádkou jsme navštívily zřejmě středně bohatou část Manily a ta nám připadala jako silně chudá. Lidé bydleli někdy venku na ulici, jindy zas v malých domcích - dřevěných i cihlových. Tušily jsme, že exituje chudší část, ale v ty dny jsme si ji nedovedly představit. Až po návratu do Čech jsem si prohlédla fotografie chudých částí Manily od jednoho kluka z Čech, který strávil v Manile několik dní a poznal ji mnohem lépe, a teprve tyto fotografie mi otevřely oči. Chudinská čtvrť v Manile znamená život na odpadcích, jezení odpadků, spaní na odpadcích, pití vody z odpadní stoky, mytí se v této vodě.

Fotogalerie k článku

Nevím, jak vypadá bohatá čtvrť, neb jsem neměla čas ani zájem ji poznat. Navštívila jsem však nejbohatší supermarket na celých Filipínách, který se nachází nedaleko letiště. Jmenuje se Asian Mall. Podobá se našim obchodním centrům. Kdybyste měli možnost poznat jen tuto část Filipín, myslím strávit jen několik málo hodin v tomto centru a nikam jinam se nesměli jít podívat, asi byste si mysleli, že jste neopustili Evropu. Chodí sem nakupovat ti nejbohatší Filipínci a samozřejmě cizinci. Jak řekl kamarád: "Ti lidé z vesnic nemají ani páru, že něco takového existuje. Kdyby sem přišli, nevěděli by, co dělat.". A má pravdu. Já osobně jsem se tedy cítila mnohem lépe mezi lidmi na vesnicích, kde má pomalu každý druhý Filipínec svůj malý obchůdek a hezky se o něj stará. Nakupujete-li u těchto lidí, rádi si s vámi popovídají, mile se usmějí a tak. V Asian Mall nic takového nezažijete.