Doma v Čechách

Sedím doma a láskyplně vzpomínám na filipínský život.. vybavují se mi usměvavé tváře, hřejivé slunce a taky komáři a větráky, bez kterých se nedalo v noci spát, úžasná příroda plná roztodivných živočichů a rostlin... Doufám, že se na Filipíny brzy vrátím, zodpovím si nezodpovězené hádanky, objevím hádanky nové, a lépe poznám tamní kulturu a naučím se jejich jazyk. Oficielním úředním jazykem totiž sice je angličtina, ale řekněte sami: Uměli byste v angličtině vyjádřit všechno to, co dovedete říci česky? Myslím, že to není možné. Znalost jazyka určité kultury navíc znamená znalost části dané kultury samotné. V jazyce se odráží mnohem víc z vlastností národa, než by kdo z nás čekal. A tak i Filipínci nadále kromě angličtiny hovoří svým vlastním filipínským jazykem, který se skládá z mnoha dialektů. V tomto se podobají ptákům.. snad během dalších návštěv porozumím lépe nejen řeči Filipínců, nýbrž řeči celých Filipín.. věřím že ano, i kdybych se náhodou filipínsky nenaučila, neb toho lze beztak dosáhnout jedině řečí srdce, a ta je koneckonců na celém světě stejná.