Filipíny – láska na celý život
autor: Alena Rulfová
Datum cesty: 27. 11. 2010 – 24. 1. 2011
Páni, Filipíny, no to je … jo, docela daleko, v tropech, nikoho tam nebudu znát, a pak ty různé nemoci, pavouci, krysy, švábi .. a dva měsíce je dlouhá doba. A co teprve povstalci na Mindanau! Tak takhle nějak jsem uvažovala před odletem na dobrodružnou cestu přes celý svět. V Čechách připadá člověku všechno strašně nebezpečné, už jenom slovo „tropy“ vyvolává mnoho děsivých představ. Navíc v očkovacím centru či u svého lékaře v ordinaci, kde se často snaží dostat z vás co nejvíce peněz a nikoliv vám rozumně poradit, se dozvíte, kolik hrozivých nemocí na vás v tropech číhá. Přitom nevěřím, že aspoň polovina z těhle rádoby odborníků na tropické choroby, kdy v tropech strávila déle než dva týdny.
učím se jejich jazyk. Oficielním úředním jazykem totiž sice je angličtina, ale řekněte sami: Uměli byste v angličtině vyjádřit všechno to, co dovedete říci česky? Myslím, že to není možné. Znalost jazyka určité kultury navíc znamená znalost části dané kultury samotné. V jazyce se odráží mnohem víc z vlastností národa, než by kdo z nás čekal. A tak i Filipínci nadále kromě angličtiny hovoří svým vlastním filipínským jazykem, který se skládá z mnoha dialektů. V tomto se podobají ptákům.. snad během dalších návštěv porozumím lépe nejen řeči Filipínců, nýbrž řeči celých Filipín.. věřím že ano, i kdybych se náhodou filipínsky nenaučila, neb toho lze beztak dosáhnout jedině řečí srdce, a ta je koneckonců na celém světě stejná.
autor:
29. března 2012
Diskuze k článku „Filipíny – láska na celý život“
Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!