Filipíny – láska na celý život

e náš příbuzný.". Černé prase přeloženo do našeho jazyka je ohrožený druh divokého prasete, který na Filipínách ve volné přírodě již téměř nežije. V daném záchranném centru je ona žena chová, aby pomohla jejich rozmnožení a návratu do pralesa. "Nemohu vám dát černé prase, je chráněné, musím o ně pečovat.", namítá nejprve. Jenže oni tak dlouho zoufale prosí, že jim nakonec černé prase dá, přiznává. Ví, že tihle lidé budou divoká prasata v přírodě lovit, protože je to součást jejich tradice. Dělali to tak jejich rodiče a prarodiče a rodiče jejich prarodičů, .. Podobné je to na Luzonu, kde hlavy zoborožců sloužily po generace jako čepice. Těžko lidem vysvětlovat, že už to tak dál být nemůže, neboť příroda je stále více devastována a přirozených míst výskytu těchto druhů ubývá a ony se stávají stále vzácnějšími a mnohým hrozí vyhynutí. Tito lidé takto žili po desítky let a možná ještě déle. Není to jejich vina, že příroda mimo hory je z většinové plochy zničená a zvířata, která oni lovili po tak dlouhý čas, jsou nyní možná posledními zástupci populací některých ohrožených druhů.

Zcela jiná situace panuje na Palawanu. Na tomto podlouhlém ostrově naleznete mnoho neporušených lesů, které snad dokonce plošně přavažují nad rýžovými poli, což je co říct. Jako první příčina tohoto stavu mě napadla turistika. Turistika totiž představuje bohatý zdroj obživy pro místní obyvatele. No a jestliže ti divní bohatí běloši milují procházky v pralese, tak jim je přece nebudou kácet. Je to však jen jedna z možných hypotéz a samozřejmě se mohu mýlit. Pravda je, že na Palawánu potkáte tolik bělochů a tolik Čechů jako na žádném z ostatních ostrovů. Filipínci se k vám tady nechovají tolik přátelsky a celkově ve mně Palawán nezanechal pozitivní dojem - tedy kromě pozitiva nenarušené přírody.

Abych však Filipíncům (Palawáncům) nekřivdila, musím se ještě zmínit o jednom velmi zajímavém muži, kterého jsme potkali s přítelem na procházce po Palawánu. Zrovna jsme nadšeně pozorovali jeden ptačí druh, který z celého světa obývá pouze Palawán. Všiml si nás procházející starší Filipínec a začal si s námi povídat. Zjistili jsme, že je něco jako ochranář v blízkém chráněném území. Řekl nám, že ochrana přírody je pro něho vším, že tak činí v souladu s božími zákony. Povídali jsme si lámanou angličtinou a přitom jsme si stále více uvědomovali, že je to muž velice moudrý a ušlechtilý. Vyprávěl nám o místních lidech, že dříve žili jinak, v souladu s tradicemi a přírodou, ale že civilizace je mění k horšímu, opíjejí se alkoholem a tak. Moc dobře jsme mu nerozuměli, ale to, čemu jsme porozuměli, dávalo hluboký smysl. Možná je tedy příroda na Palawánu zachovalá díky lidem jako je tento muž, kdo ví..

Doma v Čechách

Sedím doma a láskyplně vzpomínám na filipínský život.. vybavují se mi usměvavé tváře, hřejivé slunce a taky komáři a větráky, bez kterých se nedalo v noci spát, úžasná příroda plná roztodivných živočichů a rostlin... Doufám, že se na Filipíny brzy vrátím, zodpovím si nezodpovězené hádanky, objevím hádanky nové, a lépe poznám tamní kulturu a naučím se jejich jazyk. Oficielním úředním jazykem totiž sice je angličtina, ale řekněte sami: Uměli byste v angličtině vyjádřit všechno to, co dovedete říci česky? Myslím, že to není možné. Znalost jazyka určité kultury navíc znamená znalost části dané kultury samotné. V jazyce se odráží mnohem víc z vlastností národa, než by kdo z nás čekal. A tak i Filipínci nadále kromě angličtiny hovoří svým vlastním filipínským jazykem, který se skládá z mnoha dialektů. V tomto se podobají ptákům.. snad během dalších návštěv porozumím lépe nejen řeči Filipínců, nýbrž řeči celých Filipín.. věřím že ano, i kdybych se náhodou filipínsky nenaučila, neb toho lze beztak dosáhnout jedině řečí srdce, a ta je koneckonců na celém světě stejná.

listování v kapitolách článku 'Filipíny – láska na celý život'

« předchozí	Co je dobré vědět před odletem Cestování po souostroví Počasí Po příletu na Filipíny Vesnice a menší města podrobněji Filipínci a příroda Doma v Čechách Kompletní fotogalerie k článku