Kdo vydělá na Green dealu - Greenpeace proti miliardářům – díl 3

Jsme to mi všichni

V prvním díle jsem nakousla termín „blahobyt“ právě o něm mluví odpůrci Greendealu. Pro hodně z nás je to minimálně jedno auto v garáži rodinného domu se zahradou a bazénem na ní, dovolená několikrát do roka, nejnovější elektronika. Věci jako čistý vzduch, čistou pitnou vodu, současné, u nás stále ještě více méně přijemné, klima (i když aktuálně odpovídá klimatu v Chorvatsku v devadesátkách), které nám umožní dlouhodobý pobyt venku v přírodě, elektřina, jídla kolik je nám libo, bezpečnost, považujeme za samozřejmost. A přitom to jsou právě tyto věci, které jsou tím pravým blahobytem a můžeme o něj brzy přijít.

Nežíkám, že celý Green deal je správně

Ano jsou tam regulace, které aktuálně bolí průmysl a tím i nás všechny a chystají se další. Musí se upravit i v reakci na to, co provádí Trump v Americe, Putin na Ukrajině a co se děje na blízkém východě. Ovšem není to o výběru buď bezpečnost a zbrojení nebo ochrana přírody. Musí to jít ruku v ruce. Ono to spolu totiž souvisí. Bezpečnost není jen o tom, že nás někdo napadne vojensky, ale i o tom, nebýt materiálově závislí na jednom autoritářském režimu. A samozřejmě platí, čím méně budeme spotřebovávat, tím méně budeme závislí obecně. Nikdo z Evropy nechce abychom se stali pouhou montovnou závislou na dovozu všeho. Pokud se podaří ty regulace nastavit správně a včas, jak na úrovni EU, tak přímo u nás, vyděláme na tom opravdu všichni a to zejména tím, že nepřijdeme o ten opravdový blahobyt.

Samozřejmě o vodu, jídlo a čistý vzduch nepřijdeme ze dne na den, bude to plíživé, bude to ze začátku jen někde. A souvisí to se vším, s očištěním nejen energetiky, dopravy, těžkého průmyslu ale i zemědělstvím, biodiverzitou, spotřebou.

Čím to ale bude později, tím to vyjde dráž a bude to víc bolet. Čísla, kterých musíme dosáhnout jsou jasná. Otázkou je, zda půjdeme už teď ještě relativně bezbolestnou cestou nebo budeme vyčkávat co se bude dít dál a boj bude drastičtější a mnohem dražší.

A kdo z byznysu na tom vydělá?

U nás je to například Svaz moderní energetiky (SME), který zastupuje třeba ČEZ, ESCO, E.ON, PRE, Siemens, Nano Energies, ACON, atd. Jedná se o, v tomto výrazně, výrazně progresivnější uskupení než je třeba Svaz průmyslu a dopravy, který by se dal zařadit spíše do druhého dílu tohoto seriálu. Dalším subjektem je Aliance pro energetickou soběstačnost, která prosazuje zejména decentralizaci energetiky, komunitní výrobu a OZE.

V zemědělství lobuje za změny v systému dotací směrem k malým farmářům Svaz ekologických zemědělců a Asociaci soukromého zemědělství ČR. Vláda na jejich potřeby začala reagovat, otázkou ale je, jak se to změní po pravděpodobném vítězství Ano a tím i největšího agrobarona v zemi, Andreje Babiše.

Klíčové pro transformaci průmyslu jsou samozřejmě i banky. Jejich vliv z hlediska investic do udržitelnější výroby je velmi významný.

Zmínit bych zde měla I dalšího miliardáře a bývalého uhlobarona Zdeňka Bakalu,

který v divoké privatizací v devadesátých letech získal Ostravsko – Karvínské doly OKD. Právě díky privatizaci je Bakala velmi kontroverzní, nikoli však obviněnou a souzenou osobou V současné době je OKD opět státní. Bakala investuje do zelené energetiky výstavbou solárních parků nikoli však na orné půdě.

V roce 2008 získal mediální dům  Economia, vydávající, krom odborných periodik, například Hospodářské noviny, Ihned.cz Ekonom, donedávna Respekt. Je spojován s “Pražskou kavárnou” Jeho výrazné filantropické aktivity míří především do vzdělání v přírodních vědách a nezávislé žurnalistiky. Spoluzaložil a podporuje Aspen institut, který působí jako protiváha zmíněnému Institutu Václava Klause a Cevro. Bakala není zákulisním lobbistou jeho vliv funguje především přes jeho media a občanskou společnost.

Automobilky?

Je na nich, zda usnou na vavřínech a Evropa bude jezdit v čínských a amerických elektrických autech nebo pohne kostrou a dožene vývoj. Ekologická doprava je jasný trend budoucnosti. Přestože loni skončila dotační podpora těchto vozů v Německu a pokles jejich prodeje v této zemi o téměř 30% oproti roku 2023 byl celkový pokles v Evropě jen cca 6%. Česko loni bylo druhé v nárůstu počtu registrací tohoto typu vozů. Tento nárůst činil 63% uvádí Auto.cz.

Až „mýtická“ postava jménem Georg Soros

„Anti green dealová“ scéna, nejen u nás, je velmi ovlivněná mýty kolem reálné postavy miliardáře George Sorose, který je podle nich ten, kdo řídí globalistické tendence světové ekonomiky a je hlavním strůjcem a podporovatelem „zelené ideologie“. Tento holokaust přeživší žid získal své jmění díky spekulacím s měnami.

Prostřednictvím nadace Open Society Foundations (OSF) u nás podporuje Transparency International, Rekonstrukci státu, investigativní novináře, či dříve třeba Hospodářské noviny. Ze „zelených projektů“ pak Frank Bold - Ekologický právní servis, Zelený kruh, projekty zaměřené na obnovu ekosystémů a klimatickou spravedlnost. Ovšem i přes to nemůže být považován za strůjce Green dealu ani za hlavního sponzora.

Symbol „liberální globalizace“ z něj udělala právě jeho podpora otevřené společnosti, menšin, migrace a „zelených projektů“. Stal terčem autoritářských a nacionalistických vlád. U nás Zemana, SPD, či Klause.

Ovšem na rozdíl od výše zmíněných oligarchů, tento člověk nevlastní média a neivestuje do energetiky (ať už jde o fosil nebo OZE) a automotive, což je zásadní pro vyčtení jeho zájmů.

Vliv na dění kolem zelené transformace u nás má i Institut pro evropskou politiku EUROPEUM. Ten se zaměřuje nejen na energetiku a další environmentální témata, ale obecně na evropskou integraci a soudržnost.

Zelené neziskovky a vědecké instituce zabývající se environmetálními tématy, které se staly trnem v oku vlády na Slovensku, Maďarsku i v Americe, mají tu smůlu, že za sebou nemají takový kapitál, PR a lidi jako ti, díky kterým jim tyto vlády háží klacky pod nohy.