PŘÍRODA.cz

Vrány jsou inteligentní a celkem "drzá" stvoření, co se nebojí lidí ani velkých dravců. Zde jedna odvážná vrána svou drzost dohnala skutečně až do extrému.

Na začátku června jsem si konečně našel chvilku k intenzivnějšímu poznávání svišťů horských v Alpách. Při svých každoročních cestách za kozorožci je potkávám na horských loukách na hranici stromů a kamení vždy, ale nikdy nebyl čas se jim více věnovat. Jak je těch příležitostí před objektivem více, vždy si vyberu jen jednu, na kterou se soustředím. Bylo to tak i nyní. I když jsem měl v oblasti Grossglockneru štěstí i na kozorožce, nenechal jsem...

Po štyroch dňoch strávených v horách sme už úplne stratili pojem o čase. Tento odkaz čítam nahlas za stolom turistickej útulne, potom lístok so slovami neznámej turistky vkladám naspäť do zošita a všetko vrátim na svoje miesto. Dvere sú dokorán, no dnu aj napriek tomu preniká málo svetla, chcela by som zapáliť sviečku, umyť si v potoku tvár a zostať tu ukrytá pred nočným lesom.

Bylo jednou jedno hnízdo z větviček spletené, a v něm ležela dvě malá bílá vajíčka. Nebyla to jen tak ledajaká vajíčka, byla to vajíčka našeho největšího holuba hřivnáče. Loni na stejném místě hnízdil možná stejný pár těchto holubů, ale nakonec se jim mladé vyvést nepodařilo. Letošní rok byl pro tento pár úspěšný a mě se poprvé podařilo sledovat zrození nového života téměř v přímém přenosu.

Že by se to mohlo vybarvit i nad Českem jsem tušil od víkendu, kdy si Slunce poměrně významně upšouknulo plazmy, jen jsem nečekal, že to sem dolétne tak rychle. Zastihlo mě to nepřipraveného, když jsem k večeři dopíjel druhou dvoudecku Vlašského ryzlinku. I když byl výborný, třetí sklenku už jsem si nedolil. Ty hodnoty z monitorování polárních září a hodnota Kp indexu mi to nedovolily. Poplakal jsem si na Facebooku a přemýšlel, jak se rychle dostat ven z Prahy...

Říká se, že nejhezčí pohled na svět je z hřbetu koně. Na tom je určitě hodně pravdy, ale ani ptáci si na výhled nemohou stěžovat. Dnes si takový pohled může relativně snadno užít každý. Stačí k tomu vhodný typ RC modelu známý jako quadrocopter, multirotor, dron nebo bezpilotník. Jestli o něčem podobném uvažujete, tak čtěte dál.

Trochu se zdržením, ale nakonec přece. Především pro fotografy z workshopu na Vysočině jsem zpracoval několik fotografií. Z těch zaslaných jsem viděl, že se obsahově a technicky podařilo zachytit to, co bylo v danou chvíli vhodné. Někdy bych však zaslané fotografie zpracoval jinak. Záměrně neříkám lépe, protože pohled, jak má výsledná fotografie vypadat, se může různit. Záleží na citu každého autora.

Byla to vlastně náhoda. Z výstavy tropických orchidejí jsem se vydal k Vltavě a prohlídnout si areál pražské zoologické zahrady, kde hnízdí mnoho divokých ptačích druhů, do kterých byste to možná ani neřekli. Atraktivním příkladem může být kvakoš noční nebo lednáček říční. Bohužel to jsou pozorování pár roků stará. Čím víc se ZOO zušlechťuje pro cizokrajná zvířata, tím víc z ní původní divočiny mizí. Ne ale úplně vše.

Baví mě během krajinářských workshopů sledovat vykulené oči, když povídám o tom, že výjimečné podmínky ve fotografiích opravdu nejsou náhoda. Při troše studia a přemýšlení, tak lze za fotografováním krajiny vyrazit úplně najisto. Ráno je inverze, kde má být, jindy mlha skryje jen kompozičně obtěžují vesničku, nebo se obloha do ruda zbarví tam, kde se to zrovna hodí. Čerstvý sníh na vyhlídce, slunce přesně mezi vrcholy, námrazy na podzimním listí....

Každý fotograf touží po úžasných fotkách vzácných zvířat a rostlin. Mnohdy při tom ale zachází za hranici zákona i etiky. I pouhé fotografování například hnízdících ptáků může skončit pro ptáky katastrofou. Pojďme si tedy říci jak se správně chovat při fotografování ve volné přírodě.