PŘÍRODA.cz

Dnes známe prase divoké (Sus scrofa) hlavně z jedné vánoční reklamy na limonádu. Co ale o tomto chytrém obyvateli našich lesů vlastně víme? Řadu známých i méně neznámý informací o jednom z největších volně žijících zvířat v české přírodě vám přináší náš článek.

Liška obecná (Vulpes vulpes) si díky své chytrosti a jedinečnému vzhledu zajistila místo v pohádkách a legendách řady národů po celém světě, včetně toho našeho. Jaká je ale tato krásná šelma ve skutečnosti?

Sýkora koňadra (Parus major) je díky svému jedinečnému zbarvení a velkému rozšíření mezi lidmi poměrně dost známá. Chcete se o tomto krásném ptáku přesto dozvědět ještě něco nového?

Také jste se jako dítě ptali: „Beruško, kam poletíš? Do nebíčka, nebo do peklíčka?“ Kam se tehdy beruška vydala sice nevíme, ale o samotném slunéčku sedmitečném (Coccinella septempunctata) vám toho můžeme prozradit dost.

Sledujete dramatický osud divokého vlka, kterého před pár dny našli zraněného v Krušnohoří? Náš článek vám nabízí možnost, jak se o tomto krásném a jedinečném vládci evropské přírody dozvědět víc. Víte například, čím si vlk obecný (Canis lupus) vysloužil přezdívku „zvířecí doktor“?

Krtečka z pohádek pana Zdeňka Milera zná u nás každé malé dítě, ale co víte o jeho reálném vzoru? Pokud vás zajímá život skutečného „krtečka“, neboli krtka obecného (latinsky Talpa europaea), tak právě pro vás je tu náš článek.

Hřib hnědý je houba skvělé chuti, která má mnoho jmen. Latinsky se jmenuje Boletus badius či Xerocomus badius, ale jinak je známá jako suchohřib, modrák, čerňák, sameťáček, podborovák, panský hřib, slaďák, sladkohříbek, pančák, poddubák, suchouš či sucháč. A třeba v Rusku či na Ukrajině jí říkají polský hřib. Náš článek vám o této vyhledávané pochoutce prozradí víc.

Kdo by neznal a se zájmem nesledoval veverku obecnou (Sciurus vulgaris), jak dovádí kolem stromů a skáče z větve na větev. Její přítomnost vám může prozradit i ohlodaná šiška, ze které zbylo jen středové jádro a pár šupinek na vršku. Jak ale veverka žije a kdy potřebuje lidskou pomoc?

Když se řekne kamzík, představíme si „kozu“, která se mrštně pohybuje po skalnatých vrcholech Tater či Alp. Přitom ale už více jak sto let můžeme alpskou variantu kamzíka zahlédnout ve volné přírodě i ve vrcholových partiích Hrubého Jeseníku a ve skalnatých oblastech Lužických hor a Děčínské vrchoviny.