PŘÍRODA.cz

Na kmeni má jedovaté bodáky a rostou na něm granáty! Tedy, ne granáty, které si představíte, ale přírodní granáty, které ale nejsou o nic bezpečnější. Jedná se o strom Hura crepitans, s českým názvem hura chřestivá, nebo také dynamitový strom.

Kos je jeden z našich nejznámějších ptáků, kterého se malé děti učí poznávat podle básničky už ve školce: "Po paloučku skáče kos, celý černý, žlutý nos. Hop a skok, žádný krok, kos tak skáče celý rok.". Více vám o něm prozradí náš článek.

My teď, ač je venku celkem sucho, můžeme v lesích najít jedlé houby. Většina houbařů dokonce hlásí slušné úlovky. Pokud budete houbařit na horách a budete mít štěstí, můžete objevit i tuto vzácnost.

Keř bezu červeného poznáte podle žlutavých květů a jeho plody jsou oproti bezu černému červené. Pozor však na otravu. Marmeládu k jídlu si z něj prostě neuděláte.

Živočich, který většinu svého života stráví pod zemí. Jeho organismus totiž není přizpůsoben účinkům škodlivého ultrafialového slunečního záření. Za deštivého zamračeného počasí je ale často vidět na povrchu. V tomto případě je však žížala vždy připravena ukrýt se před jakýmkoliv nepřítelem zpět do bezpečí pod zem.

Znáte pověst, ve které se mladík řeckého původu jménem Narcissus zamiloval sám do sebe a byl za to potrestán? Byl proměněn ve žlutý květ narcisu. A právě o této rostlině z čeledi amarylkovitých bude dnes řeč.

Víte, že sedmikráska byla už za časů středověku používána jako lék? Jejími čerstvě drcenými listy se urychlovalo hojení ran. A již tehdy se z ní připravovali dokonce i saláty. Nechcete ochutnat?

Kočka divoká byla v 19. století pronásledována jako škůdce a úhlavní nepřítel lidských vesnic. Byla lovena a hubena na celém území českého království. Díky tomu se dnes ve volné přírodě téměř nevyskytuje, až na pár vzácných výjimek. U nás patří kočka divoká k jedinému zástupci kočkovité šelmy hned po rysu. O něco více je rozšířená u našich sousedů na Slovensku nebo v Bavorsku či Rakousku.

Konvalinka vonná patří mezi vytrvalé jedovaté rostliny z čeledi konvalinkovité. Někteří ze současných autorů zařazují rod Convallaria do čeledi listnatcovitých. Také se najdou autoři (především z minulosti), kteří ji řadí do čeledi liliovité.