PŘÍRODA.cz

Kaudální autonomie je odborný výraz pro odlamování ocásku, které známe především od ještěrek. Ony však nejsou jediné, které tento obranný mechanismus využívají k tomu, aby si zachránily vlastní život, i když na úkor své pohyblivosti.

Popenec břečťanovitý je rostlina z čeledi hluchavkovitých. Kromě něj se u nás vyskytuje také popenec chlupatý (Glechoma hirsuta). K napsání tohoto článku mě inspiroval dotaz jedné z čtenářek našeho serveru, která chtěla vědět, jak danou rostlinu odstranit ze své zahrady. To a mnohem více se dočtete v článku.

Netypické povětrností události tuto zimu asi nepřehlédl nikdo. Stromy se pod náporem čerstvé mocné vrstvy sněhu ohýbají. Některé tolik, že zátěž neudrží a padají k zemi. Zima dává o sobě vědět. A co na to zvířátka? Jak se třeba veverky perou se sněhovou závějí?

Mnozí lidé si určitě vybaví prodírání džunglí v některé exotické zemi. Avšak i v našich zeměpisných šířkách a zvláště koncem měsíce května a začátku června se lze se zástupci této zajímavé skupiny rostlin setkat a obdivovat jejich krásu a výjimečnost.

Pták z čeledi kukačkovitých, pro kterého je typický tzv. hnízdní parazitismus. Kvůli svým existenčním problémům byla kukačka obecná letos vyhlášena Českou ornitologickou společností ptákem roku 2010.

Vidět impozantní útok dravce kus od centra velkého města ? Ano, zní to sice poněkud neobvykle, ale může se Vám to přihodit, stejně jako mě. Krahujec obecný (Accipiter nisus) - malý dravec specializovaný na lov jiných druhů ptáků - občas z lesa totiž zalétává za potravou i do měst.

Jistě všichni z vás znají malé, tmavé silulety hlasitě švitořících ptáků podobných vlaštovkám létájících na sídlištích kolem panelových domů. Ano, jedná se právě o rorýse obecného (Apus apus), jednoho z nejlepších letců v ptačí říši vůbec.

Nápadně žlutočerně zbarvený obojživelník ukrývající se nejčastěji pod kameny, kůrou stromů nebo ve skalních štěrbinách a chránící se tak před slunečními paprsky. Výstražným zbarvením dává ostatním druhům najevo, že cíl ukořistit ho se pro ně může stát smrtelným.

Patyčka rosolovitá je houba nejedlá, v našich lesích není vzácná, přesto ani nijak zvlášť hojná.

Při mé pravidelné procházce lesem jsem se na chvíli posadil na spadlou břízu. Bylo krásně, slunce svítilo jako divé a já jsem se snažil pořídit nějaké lesní záběry, když jsem najednou ve své blízkosti zaslechl nepřeslechnutelné "čidydým". Zpozorněl jsem, ale poté bylo zase chvíli ticho.