PŘÍRODA.cz

Pro většinu z nás je velmi nelichotivý pohled na paseku plnou pahýlů mrtvých stromů, které tu zůstaly po kůrovcových kalamitách. Opravdu to způsobil kůrovec nebo ne? To je jedna z otázek, na kterou Vám odpoví tahle krásná, vtipně napsaná knížka.

Kdo by čekal podrobné popisy a itineráře, bude zklamán. Ovšem ten, kdo potřebuje nakopnout k tomu, aby konečně na tenhle první oficiální Český dálkový trek po hranicích vyrazil, bude nadšen – nakopnut. Byť třeba jen vyrazit na krátkou část stezky, kterou třeba neznáte.

Takové milé prázdninové počteníčko od jednoho opravdového vidláka, tedy vidlačky :-D.

Klimatická změna tu nepopiratelně je, její důsledky pociťujeme a pociťovat budeme. Proč tedy nejsme schopni s ní začít opravdu něco dělat? Zásadní otázka, kterou si položil George Marshall, britský odborník na komunikaci, environmentální aktivista a spisovatel. Při práci na této knize vyslechl alarmisty, skeptiky, popírače, ale i politiky a hledá to, co je i nás spojuje.

Recenze knihy - Nečekejte atlas lučních rostlin, nýbrž knihu, která Vám přiblíží 40ti letou práci vědců na krkonošských loukách. Nahlédnete pod pokličku výzkumu. Dozvíte se jak takové luční společenstvo funguje. Proč jsou některé louky plné květů a jiné samá tráva. Tohle populárně naučné shrnutí vědecké práce si zasloužilo cenu Magnesia litera.

Jane Goodall si vybaví snad každý, kdo se jen trošku zajímá o ochranu přírody, ve spojitosti s primáty, zejména tedy se šimpanzi. Její práce ale není jen o šimpanzích. Díky nim objevila svůj dar šířit naději v to, že dokážeme napravit své chyby a zanecháme planetu budoucím generacím takovou, že se tu bude dobře žít všem živým tvorům a tím pádem i lidem. Podle Jane jsme ji „zdědili od rodičů a máme ji půjčenou od svých dětí“.

Když už do ruky vezmu nějaký román a dočtu ho, musí v něm být něco k zamyšlení, musí v něm být dobrodružství a musí mě vtáhnout do přírody, kde se odehrává. To se Raynor Winnové podařilo. Na vzdory manželově zákeřné nemoci se vydávají na patrně neobtížnější trek ve Velké Británii. Právě o jejich cestě, o splynutí s přírodou a o naději je tahle kniha.

Peter Wohlleben ve své nové knize Naše divoké dědictví přichází s vidinou člověka jako bytosti, která je součástí přírody. Platí pro ni stejné zákonitosti jako pro všechny ostatní druhy. Zamýšlí se nad tím, čím to je, že se člověk ničí své životní prostředí a co je třeba udělat, aby se to napravilo. Jeho myšlenky budou pro někoho velmi překvapivé, pro někoho logické, pro někoho samozřejmost.

V originále vyšla již před šedesáti lety, v době, kdy se ve velkém používaly chemikálie jako třeba DDT. Nikdo nechtěl vidět důsledky, které byly již v té době hmatatelné. Začalo to velmi nenápadně, jarním tichem místo švitoření ptáků. Jedná se o jednu z nejvlivnějších knih, která odstartovala environmentální hnutí. Velmi aktuální čtení i v dnešní době. Díky nakladatelství Host byla konečně přeložena i do češtiny.

Ne nebojte, Gréta už není tím ukřičeným dítětem před Švédským parlamentem ve Stockholmu, které si vydobylo pozornost celého světa. Od té doby se mnohé změnilo, ale také nezměnilo. Gréta dospěla, používá jinou rétoriku. Co se ovšem příliš zatím příliš nezměnilo jsou témata na která upozorňuje. Knihu nenapsala sama, vystupuje zde spíš jako takový průvodce po tématech, která do jednotlivých článků zpracovali odborníci na dané téma.