PŘÍRODA.cz

Před nedávnem mě napadlo, zamyslet se nad pojmem etika a ekologie v rámci toho jsem udělala na našem sídlišti malý průzkum. Jak spolu souvisí etika, ekologie a třídění odpadu?

Kněžice páskovaná, stejně jako další ploštice, je známá pro své "nelibě vonící" látky, které vylučuje. Lze ji vidět téměř všude.

Kaštany jedl člověk již od neolitu, ve středověku se používal rozdrcený místo mouky a k léčbě černého kašle.

Ačkoliv Mostecká uhelná společnost nemá pravdu ve svém tvrzení (Jak potvrdila poradkyně Ministerstva průmyslu a obchodu Jana Příhodová), že horní zákon stojí právně výše než zákon o ochraně přírody a krajiny č.114/1992 Sb., a zákon stavební č. 50/1976 Sb., budoucnost obcí Horní Jiřetín a Černice je stále nejistá. Stejně tak je ohrožena i existence města Litvínov, k němuž by těžba při prolomení stávajících limitů či při jejich nezákoném překročení dosáhla.

Určitě každého koncem léta zaujalo sborové cvrkání kobylek zelených. To samečkové lákají samičky k páření

Letošní listopad s sebou přinesl už více jak 12 dnů, kdy v nížinách bylo zataženo nízkou oblačností a na horách bylo slunečno s daleko vyššími teplotami. Meteorologický název této situace je inverze.

V pátek 24. listopadu zemřel profesor Zdeněk Veselovský. Jeden z nejvýznamnějších českých zoologů a etologů. Jaký byl, co dělal?

Vzpomínám si na jeden loňský hon. Pustili jsme do leče netrpělivé psíky a za nimi se "vrhli" honci. Pravidelní čtenáři mne znají jako zapřísáhlého odpůrce střílení a tak jsem se s omladinou začal prodírat téměř nepřístupným terénem úzkých hlubokých roklí , kde se dříve těžil kaolín, dnes zarostlých patnácti, dvacetiletými borovičkami.

Jedná se o zvíře, které je pro někoho velmi roztomilým domácím zvířátkem, ale naopak pro jiné může být jen ohavný, odporný a škodlivý potkan. Většinou, ti kteří se bojí potkanů jsou hlavně dámy, které je soudí podle vzhledu. Krysa, myš či potkan to všechno hází do jednoho pytle. Prý všechno je stejně ošklivé. Přesto si myslím, že každý z nás má na každou věc jiný názor, proto i na (podle mě velmi roztomilého) potkana si všichni udělají vlastní obrázek.

Bohové Nanabuš a Gluskap se zahleděli jeden na druhého, čekajíce, kdo z nich začne. Byl to Nanabuš, jenž slova ujal se: "Gluskape, jest čas, abychom rozhodli, jakou podobu dáme stromům na této, k potěše naší životem klokotající, planetě."