PŘÍRODA.cz

Rozmarýn lékařský nebo lidově prostě rozmarýna, což je i obchodní název. Voňavá členka rodiny hluchavkovitých se pěstuje se jako koření i jako léčivka a v posledních letech získává čím dál větší oblibu.

Ti starší z nás si ještě možná vzpomenou na televizní pořad britské televize, který se jmenoval "Doba ledová přichází". Bylo to v 60. letech minulého století, kdy chladnější roky vyvolaly dohady o tom, že svět směřuje k další době ledové.

Říká se, že to pravé jaro je tu, když se objeví první ruměnice pospolné. A to může být dokonce už v únoru. Jsou to možná trošku netypičtí zástupci z rodiny ploštic. Jsou totiž na rozdíl od většiny svých příbuzných docela hezké a malé. Ne, že by některé jejich sestřenice nebyly krásně barevné….ale popravdě, vzali byste je do ruky? Naopak ruměnici zcela určitě….moc dobře si pamatuji jejich početná hejna na písku pod lipou, kde jsme si hráli za našeho dětství.

U pavouků je mi docela záhadou, proč se jich lidé tolik štítí a proč je kolem nich, stejně jako kolem hadů, taková hysterie, zvlášť pokud je řeč o těch žijících u nás. Dneska se tedy trochu rozepíšu o pavoucích a snad i vy zjistíte, že jde skutečně o zajímavý živočišný druh, který si také zasluhuje naši pozornost.

První prázdninový týden s sebou přinesl jak jasnou oblohu s tropickými teplotami (nejenom u nás, ale téměř po ářčáářcelé Evropě se v prvním červencovém týdnu odpolední teploty pohybovaly od 25 do 33 °C), tak také intenzivní bouřky doprovázené přívalovými dešti a kroupami. Lářčáářokální srážkové úhrny se v bouřkách pohybovaly od 50 do 100 mm a v okolí Kremže v jižních Čechách padaly kroupy o velikosti 2 cm. Ozónová vrstva byla zeslabena o 10-15 % a to mělo za následek zvýšení škodlivého UV záření.…

Šplhal jsem v poledním žáru na Rozsochu, jeden z dominantních kopců Sedmihoří. Vloni se tady osazovaly paseky na poslední chvíli. Bylo už velké sucho a tak jsem se chtěl podívat jestli se malé borovičky a doubky "chytly" No a druhou příčinou je nezapomenutelný pohled z tohoto 599 m vysokého vrcholu na hřeben Českého lesa a pod ním se rozprostírající Chodsko. Se supěním a krůpějemi potu na čele jsem konečně dosáhl cíle své cesty. Zasázené stromky se ujaly, jen místy bude třeba "vylepšovat" a…

Je známým ale smutným faktem, že se každoročně rozšiřuje počet ohrožených druhů zvířat a rostlin. Ani letos tomu bohužel nebylo jinak.

Jaká je hloubka Hranické propasti nacházející se na pravém břehu Bečvy v Národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic na Moravě nikdo nedokáže odhadnout. Průzkumy této oblasti sahají až do středověku. Podle Tomáše Jordána, lékaře Markrabství moravského, se o první pokus změřit hloubku propasti snažil dobrodruh Mára. Dna nedosáhl. Nebylo divu, vždyť ještě v dnešní době přesně nevíme, kam až propast sahá.

U nás na Podbrdsku se tak říkalo houbám. Lesy jsou tam na ně bohaté, a tak se sbíraly a sbírají a v kuchyni připravovaly a připravují na desítky různých způsobů, kam paměť sahá. A kdy vlastně lidé začaly houby sbírat?

Když se na podzim začnou krátit dny a ze stromů opadává listí, hejna špačků a vlaštovek zamíří na jih do teplých krajin, aby se vrátila s prvním jarním větrem. Sezonní tahy ptáků jsou dobře známé. Stejně tak savců. Nemusíme jít do Severní Ameriky či Afriky, abychom vzpomněli na tahy sobů karibu, bizonů, pakoňů, slonů a dalších. Stačí si připomenout populární knihy Eduarda Štorcha, kde popisuje tahy stád mamutů moravskou bránou… Málokdo z laiků však ví, že migrují také ryby.