PŘÍRODA.cz

Louky jsou pro nás symbolem léta a pestré přírody. Ale co když jsou i ony jen iluzí a chudou verzí toho, co tu kvetlo před sto lety? Vědci ve Švýcarsku objevili doslova v odpadcích stoh zažloutlých papírů, které jim umožnily podniknout unikátní cestu časem. Jejich zjištění jsou překvapivá a zároveň nám dávají jasný návod, jak na tom jsme s biodiverzitou v Česku.

Přiznám se, že ráda jezdím autem. Ať už je to prázdná okreska klikatící se lesem nebo noční dálnice, ten pocit kontroly nad strojem a svobody je k nezaplacení. Dlouho pro mě byla symbolem téhle radosti vůně benzínu, ale v posledních letech jsem propadla kouzlu ticha. Tichu, které v sobě skrývá brutální, okamžitý zátah elektromotoru.

Celosvětově se prosperita - ekonomický růst měří pomocí HDP (Hrubého domácího produktu). OSN by ráda změnu: "Je třeba měřit i sociální a environmentální aspekt". Hledá se tak nový ukazatel, který by tohle vše zohlednil. Nejde jen o výkřiky ekologů a organizací v sociální sféře, podobně se k tomu staví dlouhá řada ekonomů.

Chcete ochránit les před suchem? Mnoho lidí by vám řeklo: „Dej tam víc druhů stromů, protože diverzita zvýší odolnost ekosystému“. Ale ono to není tak jednoduché. Nedávná studie upřesňuje, jak by měla ona diverzita vypadat. Její závěry mají zásadní význam i pro českou krajinu.

Přelom léta a podzimu je pro zahrádkáře a kutily obdobím, kdy příroda pomalu zvolňuje a nastává ideální čas pro úklid a přípravu zahrady na zimní spánek. Práce čeká opravdu velké množství, nicméně čemu je vhodné věnovat největší pozornost?

Na první pohled to vypadá jako příběh o udržitelnosti. Evropská unie se pyšní přísnými pravidly, která zakazují škodlivé pesticidy, které ohrožují naše zdraví i životní prostředí. Existuje však temné „tajemství“, které se skrývá za fasádou „zelené“ Evropy. Chemické giganty, které sídlí především v Německu, Belgii či Nizozemsku, tyto zakázané látky masivně vyrábějí a vyvážejí do zemí, kde regulace nejsou tak přísné. Tento „toxický koktejl“ se nám pak vrací zpět jako bumerang v podobě potravin.

Solární panely nebo větrné či vodní elektrárny dnes nejsou jedinou možností, jak být zelenější a ušetřit peníze. Stále častěji se využívá i odpadní teplo. Zajímavým příkladem využití odpadního tepla jsou bazény v Paříži. Jeden vyhřívá blízké datové centrum a druhý odpadní voda.

Bez magnetů, přesněji kovů vzácných zemin, které obsahují, se dnes neobejdou elektrické automobily, větrné turbíny, reproduktory nebo třeba i smartphony. I když název říká, že jsou vzácné, vzácné až tak nejsou jsou ale velmi roztroušené. Je tedy velmi obtížné a neekologické je získávat těžbou. Což problém nejen u jinak už hodně „zelených“ technologií - elektrických aut nebo větrných elektráren. Proto se hledají nová řešení jak využít tyto suroviny z již vysloužilých zařízení.

Snad v každé, především maminkovské, diskusi na téma šetrného a efektivního odstranění skvrn se dříve či později objeví rada „použij peroxid vodíku“ případně konkrétní přípravek na jeho bázi „nebo žlučové mýdlo či jedlou sodu“. Ovšem jde to i bez přípravků - světlem. Ne opravdu tu nebudu psát abyste to oblečení dali na sluníčko.

Příběh o tom, jak byla legendární Růžová zahrada Bílého domu prezidentem Donaldem Trumpem přeměněna z bujné zeleně na vybetonovanou plochu, obletěl svět a vyvolal bouřlivé reakce. Je to ale víc, než jen pouhá zahradnická úprava. Je symbolem kontroverzního přístupu k přírodě, historii a veřejnému prostoru.