PŘÍRODA.cz

Zima pomalu ztrácí svou sílu a s prvními hřejivými paprsky přichází touha po barvách, čerstvosti a vůni probouzející se přírody. V našem floristickém ateliéru KvětinyExpres.cz už jaro naplno propuklo – pod rukama našich floristek Báry, Moniky, Jany a Andrey vznikají vazby, které v sobě snoubí křehkost tulipánů, eleganci ranunculusů i tradici rozkvétajících kočiček. Letošní březen je navíc výjimečný; Mezinárodní den žen totiž připadá na neděli 8. března. To otevírá jedinečnou příležitost k…

Venku to zatím na žádnou velkou jarní slávu nevypadá. Minimálně u nás těsně pod Krkonošemi po oblevě znovu nasněžilo. Jsme právě ve fázi roku, kterou většina z nás jen trpně přechází s pohledem upřeným do kalendáře, kde vyhlížíme první skutečně jarní dny. Jenže zdání klame. I když se příroda navenek tváří, že ještě hluboce spí, pod povrchem už se probouzí. A co je nejdůležitější, naše tělo, ač si to v rychlosti moderní doby málokdy uvědomujeme, je na tom podobně.

V posledních týdnech rezonuje českým školstvím i neziskovým sektorem téma chystaného krácení či úplného rušení dotací na environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu (EVVO). Z pohledu peněžních úspor se to může zdát jako logický krok. Rušíme tím ale most, který spojuje teorii ze školy s reálným světem, a zároveň vytváříme nespravedlivý rozdíl mezi zájmy dětí.

Když se podíváte na kostku ledu ve své sklenici, vidíte čirou, možná trochu mléčnou hmotu. Pokud se však vydáte k velkým ledovcům na Islandu nebo v Antarktidě, naskytne se vám pohled, který působí jako z jiné planety. Z hlubin trhlin a masivních ker září sytá modř. Tento jev není optickým klamem ani odrazem oblohy, jak se mnozí domnívají. Je to výsledek fyzikálních procesů a času, který z ledu dělá jeden z největších barevných filtrů naší planety.

Často slýcháme, že se klima měnilo vždycky, což je pravda, ale právě proto je důležité umět rozlišit přirozenou změnu klimatu a stopou, kterou v ní zanechává moderní civilizace. Není to ale jen o tom, že rycle se zvyšující globální teplota a koncentrace CO2 koreluje s průmyslovou revolucí. Abychom pochopili, proč bezpečně víme, že nadbytečný oxid uhličitý v atmosféře pochází z lidské činnosti od průmyslové revoluce, a že jeho zvyšující koncetrace je příčinou globálního oteplování, nikoli…

Když se u břehu mihne štíhlé, tmavé tělo norka amerického, málokdo si uvědomí, že se dívá na jeden z největších ekologických omylů moderní doby. Norek není v naší krajině odedávna. Není to zvíře, které by si pamatovali naši pradědové jako běžnou součást přírody. Je to ambiciózní přistěhovalec, jehož příběh v Česku nezačal romantickým touláním divočinou, ale za pletivem kožešinových farem. Dnes je norek americký v naší zimní krajině symbolem nezastavitelné expanze, kterou v dobrém úmyslu…

Tam, kde se v zimě v ledu objeví temné oko nezamrzlé tůně nebo kde řeka prudce naráží do balvanů, se občas mihne protáhlý stín. Je to vydra říční. Na rozdíl od bobra, který se v mrazech stahuje do bezpečí své pevnosti, vydra zůstává aktivním nomádem zimní krajiny. Je to pravý polárník naší přírody, vybavený tou nejlepší technologií, jakou kdy evoluce pro život v mrazivé vodě vyvinula.

Když se mluví o vodních hlodavcích našich řek, pozornost na sebe obvykle strhávají buď majestátní bobři, nebo drzé a nápadné nutrie. Mezi těmito dvěma extrémy se však v rákosí a březích českých rybníků skrývá ondatra pižmová. Je to zvíře, které na rozdíl od nutrie je na mrazy připravena a na rozdíl od bobra nepotřebuje podvodní hrad. Její příběh v českých zemích začíná v roce 1905 na zámku v Dobříši, kam bylo dovezeno několik jedinců ze Severní Ameriky. Z této hrstky pionýrů se ondatra bleskově…

Pokud se pohybujete například v Hradci Králové u soutoku Labe s Orlicí, jistě se k vám s přátelským výrazem a nápadně oranžovými hlodáky se k vám přibatolí nutrie říční, která s nadějí v očích očekává kousek mrkve nebo rohlíku. Na první pohled působí jako spokojený obyvatel naší přírody, ale pravda je mnohem dramatičtější. Její životní příběh je fascinující studií o tom, jak se tropický druh s úspěchem pokouší dobýt mírný pás, na který ho evoluce vůbec nepřipravila.

Když zimní krajina ztichne pod náporem sněhu, velká část obyvatel přírody se uchyluje k hlubokému spánku nebo odletí za sluncem. Bobr na to ale jde jinak. Jako známý architekt si dokázal podmanit zimu způsobem, jenž fascinuje biology i náhodné pozorovatele. Bobr pod hladinou potoků a řek buduje impérium, kterému nevadí ani ty nejkrutější mrazy, jež se občas přivalí i do Čech.