PŘÍRODA.cz

Jako malý kluk jsem měl svou "kouzelnou komnatu." Tou komnatou byl jeden z pokojů mého strýce. Vlastně jsme ji měli se sestrou na půl. Jedna půlka "komnaty" byl šicí stroj se spoustou střihů, hadříků a špulek nití kde teta, sestřina kmotra , "zpíchávala" s Alčou módu pro panenky. Ta druhá půlka byla hájemství mým a strýcovým. V několika klecích zde poletovali a vyzpěvovali nejrůznější opeřenci.

Opravdu bílá obrovská plodnice této majestátné pýchavky připomíná obrovský chomáč vaty. Proto se můžete setkat i s názvem "vatovec". Současné počasí zvyšuje šanci na nález nejen této pýchavky, ale i celé řady dalších hub.

Výtrusná rostlina patřící mezi vyšší rostliny.

Bylo to někdy v první polovině osmdesátých let, kdy jsem se poprvé dostal do lokality Sedlec o které se v souvislosti s letošním CzechTekem tolik v posledních dnech píše. Jednotka, jejíž jsem byl příslušníkem "něco" provedla. Já si nepamatuji po těch letech co to bylo. Nicméně velitel praporu rozhodl, že v neděli odpoledne místo odpočinku provede za trest dálkový přesun.

Každé malé dítě zná říkanku: "Šnečku, šnečku vystrč růžky, dám ti chleba na parůžky..." Udělejte mu radost a přečtěte mu něco o tomto obyvateli naší přírody. I vy se můžete dozvědět mnoho zajímavostí o životě hlemýždě zahradního. Když já jsem byla malé dítě, velmi ráda jsem si tyto hlemýždě s ulitou chytala a hrála si s nimi. Svým způsobem je to opravdu "rozkošné" zvíře, co si na zádech nosí svůj domeček.

Rozmarýn lékařský nebo lidově prostě rozmarýna, což je i obchodní název. Voňavá členka rodiny hluchavkovitých se pěstuje se jako koření i jako léčivka a v posledních letech získává čím dál větší oblibu.

Ti starší z nás si ještě možná vzpomenou na televizní pořad britské televize, který se jmenoval "Doba ledová přichází". Bylo to v 60. letech minulého století, kdy chladnější roky vyvolaly dohady o tom, že svět směřuje k další době ledové.

Říká se, že to pravé jaro je tu, když se objeví první ruměnice pospolné. A to může být dokonce už v únoru. Jsou to možná trošku netypičtí zástupci z rodiny ploštic. Jsou totiž na rozdíl od většiny svých příbuzných docela hezké a malé. Ne, že by některé jejich sestřenice nebyly krásně barevné….ale popravdě, vzali byste je do ruky? Naopak ruměnici zcela určitě….moc dobře si pamatuji jejich početná hejna na písku pod lipou, kde jsme si hráli za našeho dětství.

U pavouků je mi docela záhadou, proč se jich lidé tolik štítí a proč je kolem nich, stejně jako kolem hadů, taková hysterie, zvlášť pokud je řeč o těch žijících u nás. Dneska se tedy trochu rozepíšu o pavoucích a snad i vy zjistíte, že jde skutečně o zajímavý živočišný druh, který si také zasluhuje naši pozornost.

První prázdninový týden s sebou přinesl jak jasnou oblohu s tropickými teplotami (nejenom u nás, ale téměř po ářčáářcelé Evropě se v prvním červencovém týdnu odpolední teploty pohybovaly od 25 do 33 °C), tak také intenzivní bouřky doprovázené přívalovými dešti a kroupami. Lářčáářokální srážkové úhrny se v bouřkách pohybovaly od 50 do 100 mm a v okolí Kremže v jižních Čechách padaly kroupy o velikosti 2 cm. Ozónová vrstva byla zeslabena o 10-15 % a to mělo za následek zvýšení škodlivého UV záření.…