PŘÍRODA.cz

Provoz masožravých pastí je pro rostlinu biochemicky nesmírně drahý. Tvorba lepkavého slizu rosnatek, produkce trávicích enzymů nebo aktivní pumpování vody z podtlakových měchýřků bublinatek vyžaduje stálý přísun energie a vody. V sezóně se tato investice bohatě vrací v podobě uloveného hmyzu. Jakmile však podzimní chlad utlumí aktivitu hmyzu i vodního planktonu, masožravky nemají co lovit. Jak to dělají, aby nezahynuly?

Ačkoliv v minulosti obýval téměř celou naši krajinu, dnes balancuje na hraně přežití. Podle aktuální tiskové zprávy Správy KRNAP však přichází naděje. Krkonošská populace se po letech výrazného poklesu stabilizovala na 53 tokajících kohoutcích. Co je problém a co je naopak nadějí? Jakou roli hrály kyselé deště a následné holiny na Krkonoších a Jizerkách a jejich současné zarůstání?

Mám rád elektrická auta a uznávám, jaký podíl na jejich dnešním rozvoji mají Tesla i Elon Musk. Nikomu ani neupírám touhu sedět v autě bez volantu a nechat se vozit křemíkovým šoférem. Přesto beru snahy o autonomní řízení vozů Tesla s kapkou skepticismu. A realita mi v tom aktuálně dává trošku za pravdu.

Když rybníky zahalí ranní mlhy a teploty klesají k nule, většina hmyzích druhů postupně mizí. Nad hladinami rybníků dožívají poslední dospělé vážky, jejichž druhy přežívají jako nymfy ukryté v bahně nebo odolná vajíčka v pletivech vodních rostlin. V české přírodě existují dvě výjimka: šídlatka hnědá a kroužkovaná. Tyhle dvě nenápadné vážky přežívají mrazy a sněhové závěje jako dospělci na stéblech suchých rostlin nebo kůře.

V debatách o české i evropské energetice se často objevuje argument, že obnovitelné zdroje energie (OZE) jsou ve skutečnosti drahé a životaschopné pouze díky masivním státním dotacím. Pohled na celkový obraz financování energetiky však ukazuje, že toto tvrzení stojí na velmi selektivním vnímání reality. Podpora větrných či solárních elektráren je viditelná a politicky diskutovaná. I uhelný sektor po desetiletí požíval a stále požívá obrovské, často skryté formy státní podpory. Pokud se tedy bavíme…

Když se na filmovém plátně nebo televizní obrazovce objeví roztomilý, majestátní či neobvyklý zvířecí hrdina (třeba lemur, sovice sněžná, rybky, dalmatini, severská plemena psů, vlci, želvy), diváci obvykle tají dech. Moderní kultura dokáže v lidech probudit obrovskou vlnu obdivu a lásky k přírodě. Má to však háček. Zábavní průmysl totiž často tvoří fikci, aniž by divákům ukázal realitu. Výsledkem pak bývá masová nákupní horečka. Poptávka po nejen exotických mazlíčcích a bezohledný odchyt zvířat z…

Pohled na plachtu na zahradním bazénu nebo i jinde na zahradě, na níž se po dešti vytvořila kaluž zářivě červené barvy, v mnoha lidech vyvolá obavy. Na sociálních sítích se pod podobnými fotografiemi okamžitě strhávají diskuze plné obav z nebezpečných chemikálií ve vzduchu, který se na zem dostává s děšťěm. Co se ale na plachtách, stěnách bazénu nebo i koupelnovém závěsu odehrává?

Jak si asi každý z nás dokáže představit, podzimní pelichání a línání je evolučním nástrojem přežití, který zvířatům umožňuje splynout s proměňující se krajinou a odolat mrazům. Co přeměnu srsti spouští? Jak jsou na tom druhy s bílou zimní srstí v dnešní době globálního oteplování a mizející sněhové pokrývky?

Paroh je kost, která u dospělého jelena váží několik kilogramů. Celé paroží i přes deset. Dokáže růst rychlostí až 2,5 cm za den díky vápníku v jiných kostech. Pojďme se podívat na zásadní rozdíl mezi rohy a parohy. Na to, jak to vlastně v těle jelení zvěře funguje, aby jim mohly vyrůst nové parohy. Proč je vlastně shazují?